Lk 1 Bible: Překlad 21.století

1 Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály,

2 tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova.

3 I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal,

4 abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.

5 Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta.

6 Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení,

7 neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.

8 Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu.

9 Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo.

10 V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.

11 Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře.

12 Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem.

13 Anděl mu však řekl: "Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.

14 Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí,

15 neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým.

16 Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu.

17 Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid."

18 "Podle čeho to poznám?" zeptal se anděla Zachariáš. "Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku."

19 Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu.

20 Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou."

21 Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu.

22 Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky.

23 Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů.

24 Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si:

25 "Takto se ke mně zachoval Hospodin - přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!"

26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret

27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie.

28 Když k ní přišel, řekl: "Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!"

29 Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela.

30 Anděl jí ale řekl: "Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha!

31 Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

32 Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida.

33 Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce."

34 "Jak se to stane?" zeptala se Marie anděla. "Vždyť jsem ještě nepoznala muže."

35 "Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího," odpověděl jí anděl. "To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.

36 A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci.

37 U Boha přece není nic nemožné."

38 Marie řekla: "Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!" Tehdy od ní anděl odešel.

39 V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova.

40 Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.

41 Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým

42 a hlasitě zvolala: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!

43 Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána!

44 Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí.

45 Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil."

46 Marie na to řekla: "Má duše velebí Hospodina

47 a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,

48 neboť si všiml ponížení své služebnice. Hle, od nynějška všechna pokolení budou vyprávět o mé blaženosti,

49 neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté

50 a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí, trvá od pokolení do pokolení.

51 Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.

52 Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil.

53 Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.

54 Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství -

55 jak zaslíbil našim otcům - vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.

56 Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.

57 Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna.

58 Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

59 Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš.

60 Jeho matka jim na to řekla: "Ne, bude se jmenovat Jan."

61 Namítli jí: "Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!"

62 Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat.

63 Požádal o tabulku a napsal: "Jmenuje se Jan." Všichni se podivili

64 a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu.

65 Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách.

66 Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: "Co to bude za dítě?" A ruka Hospodinova byla s ním.

67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:

68 "Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid!

69 Vyzdvihl nám roh spásy v domě svého služebníka Davida,

70 jak to sliboval ústy svých svatých proroků, kteří byli už od věků.

71 Spasil nás od našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí.

72 Prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu -

73 na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi,

74 že nás vysvobodí z ruky nepřátel, abychom beze strachu sloužili jemu

75 ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života.

76 A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,

77 dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů

78 pro niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštíví jako Svítání shůry,

79 aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti a přivedl naše nohy na cestu pokoje."

80 Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

L 2:

1 V těch dnech vydal César Augustus nařízení, aby v celé říši proběhlo sčítání lidu.

2 (Toto sčítání proběhlo předtím, než se Quirinius stal správcem Sýrie.)

3 Všichni se tedy šli dát zapsat, každý do svého města.

4 I Josef z Galileje se vydal z města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova),

5 aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná.

6 Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu

7 a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.

8 V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda.

9 Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili,

10 ale anděl jim řekl: "Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi.

11 Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel - váš Mesiáš a Pán.

12 A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích."

13 A s tím andělem se hned objevilo množství nebeských zástupů takto chválících Boha:

14 "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle."

15 Jakmile od nich andělé odešli do nebe, pastýři si řekli: "Pojďme do Betléma! Podíváme se, jak se stalo, co nám Hospodin oznámil."

16 Pospíšili si tedy, a když přišli, nalezli Marii, Josefa i děťátko ležící v jeslích.

17 Poté, co ho uviděli, začali rozhlašovat, co jim bylo o tom dítěti řečeno,

18 a všichni, kdo to slyšeli, žasli nad tím, co jim pastýři říkali.

19 Marie všechna ta slova uchovávala a zvažovala ve svém srdci.

20 A ti pastýři při návratu oslavovali a chválili Boha, že slyšeli a viděli všechno tak, jak jim bylo řečeno.

21 Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl pojmenoval před jeho početím.

22 Když pak přišel čas jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Hospodinem,

23 jak je psáno v Hospodinově zákoně: "Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Hospodinu,"

24 a přinesli oběť, jak říká Hospodinův zákon: "Dvě hrdličky nebo dvě holoubata."

25 A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl na něm.

26 Duchem svatým mu bylo sděleno, že nezakusí smrt, dokud neuvidí Hospodinova Mesiáše.

27 Veden Duchem tedy přišel do chrámu. Když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním naložili podle zvyklosti Zákona,

28 vzal ho do náručí, dobrořečil Bohu a řekl:

29 "Nyní, Hospodine, podle svého slova propouštíš svého služebníka v pokoji.

30 Neboť mé oči spatřily tvé spasení,

31 jež jsi připravil před očima všech lidí -

32 světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele."

33 Ta slova naplnila jeho otce i matku úžasem.

34 Simeon jim požehnal a Marii, jeho matce, řekl: "Hle, on je určen k pádu i k pozdvižení mnohých v Izraeli. Stane se znamením, jež bude odmítáno

35 (a tvou vlastní duši pronikne meč), aby vyšlo najevo myšlení mnoha srdcí."

36 Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Ašer. Byla ve velmi pokročilém věku. Když se jako dívka vdala, žila sedm let se svým mužem

37 a potom byla vdovou až do svých osmdesáti čtyř let. Nevycházela z chrámu a dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami.

38 Přistoupila ve stejnou chvíli, vzdávala chválu Bohu a říkala o něm všem, kdo v Jeruzalémě očekávali vykoupení.

39 Když vykonali všechno podle Hospodinova zákona, vrátili se do svého města Nazaretu v Galileji.

40 Chlapec pak rostl a sílil, naplňován moudrostí, a Boží milost byla s ním.

41 Jeho rodiče chodívali každý rok slavit Velikonoce do Jeruzaléma.

42 Také když mu bylo dvanáct let, putovali se účastnit slavnosti jako obvykle.

43 Když svátky skončily a oni se vraceli domů, chlapec Ježíš zůstal bez vědomí rodičů v Jeruzalémě.

44 V domnění, že je v karavaně, ušli den cesty, než ho začali hledat mezi příbuznými a známými.

45 Když ho však nenašli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.

46 Po třech dnech ho našli v chrámu, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a klade jim otázky.

47 Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi,

48 ale když ho uviděli rodiče, zhrozili se. "Cos nám to udělal, synu?" řekla mu jeho matka. "Pohleď, tvůj otec a já jsme tě zoufale hledali!"

49 "Proč jste mě hledali?" odpověděl. "Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?"

50 Oni však nechápali, o čem mluví.

51 Potom se s nimi vrátil do Nazaretu a byl jim poslušný. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci.

52 Ježíš zatím rostl a byl čím dál moudřejší a milejší Bohu i lidem.

L 3:

1 Patnáctého roku vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judeu a Herodes byl tetrarchou Galileje, jeho bratr Filip tetrarchou na území Itureje a Trachonitidy a Lysaniáš tetrarchou Abilény,

2 za velekněze Annáše a Kaifáše, dostal Jan, syn Zachariášův, na poušti Boží slovo.

3 Procházel pak celým krajem kolem Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů,

4 jak je to popsáno v knize výroků proroka Izaiáše: "Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Napřimujte jeho stezky!

5 Každé údolí bude vyplněno a každá hora a pahorek budou sníženy. Křivé věci budou přímé, hrbolaté cesty budou hladké

6 a veškeré lidstvo uvidí Boží spasení."

7 Zástupům lidí, kteří se k němu hrnuli, aby se dali pokřtít, říkal: "Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před přicházejícím hněvem?

8 Raději neste ovoce odpovídající vašemu pokání, než abyste říkali: ‚Máme otce Abrahama.' Říkám vám, že Bůh může Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení!

9 Ke kořeni stromů už dopadá sekera. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a vhozen do ohně!"

10 "Co máme dělat?" ptaly se ho zástupy.

11 "Kdo má dvě košile, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádnou," odpověděl jim, "a kdo má jídlo, ať udělá totéž."

12 Dokonce i výběrčí daní se přicházeli nechat pokřtít. "Mistře," ptali se ho, "co máme dělat?"

13 "Nevybírejte víc, než máte nařízeno," odpověděl jim.

14 "A co máme dělat my?" ptali se vojáci. "Nikoho nezastrašujte ani nevydírejte," odpověděl jim. "Spokojte se se svým žoldem."

15 Lid byl plný očekávání a všichni si o Janovi v srdci říkali, jestli to snad není Mesiáš.

16 Jan ale dal všem tuto odpověď: "Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází někdo silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.

17 Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm."

18 Takto i mnoha jinými slovy napomínal lid a ohlašoval radostnou zprávu.

19 Když ale káral tetrarchu Heroda za jeho sňatek s Herodiadou, manželkou jeho bratra, a za všechno zlo, které napáchal,

20 Herodes k tomu všemu přidal ještě to, že Jana vsadil do vězení.

21 Zatímco se křtil všechen lid, byl pokřtěn i Ježíš. Když se modlil, otevřelo se nebe

22 a Duch svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice. Z nebe tehdy zazněl hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel zalíbení."

23 Když Ježíš začínal své působení, bylo mu asi třicet let. Byl to (jak se myslelo) syn Josefa, syna Elího,

24 syna Matatova, syna Leviho, syna Melchiova, syna Janaje, syna Josefova,

25 syna Matatiáše, syna Amosova, syna Nahuma, syna Chesliho, syna Nogaha,

26 syna Machatova, syna Matatiáše, syna Šimeiho, syna Josecha, syna Jojadova,

27 syna Jochanana, syna Réšy, syna Zerubábela, syna Šealtielova, syna Neriho,

28 syna Melchiho, syna Idova, syna Kosamova, syna Elmadamova, syna Erova,

29 syna Ješuy, syna Eliezerova, syna Jorimova, syna Matatova, syna Leviho,

30 syna Šimeonova, syna Judy, syna Josefova, syna Jonamova, syna Eliakimova,

31 syna Meleova, syna Menamova, syna Mataty, syna Nátanova, syna Davidova,

32 syna Jišajova, syna Obédova, syna Boázova, syna Salmonova, syna Nachšonova,

33 syna Aminadaba, syna Ramova, syna Checrona, syna Peresova, syna Judy,

34 syna Jákobova, syna Izáka, syna Abrahamova, syna Teracha, syna Náchorova,

35 syna Seruga, syna Reúova, syna Pelega, syna Hebera, syna Šelacha,

36 syna Kainana, syna Arpakšada, syna Semova, syna Noemova, syna Lámechova,

37 syna Matuzaléma, syna Enochova, syna Járeda, syna Mahalalelova, syna Kénanova,

38 syna Enoše, syna Setova, syna Adamova, syna Božího.

L 4:

1 Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť.

2 Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když ty dny uplynuly, vyhladověl.

3 Tehdy mu ďábel řekl: "Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba."

4 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ.'"

5 Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa.

6 "Dám ti všechnu moc a slávu těchto království," řekl mu ďábel, "neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci.

7 Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje."

8 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.'"

9 Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů.

10 Je přece psáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě, aby tě chránili,

11 a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.'"

12 Ježíš mu odpověděl: "Je řečeno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.'"

13 Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další příležitost.

14 Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a zpráva o něm se roznesla po celém okolí.

15 Učil v jejich synagogách a všichni ho chválili.

16 Když přišel do Nazaretu, kde byl vychován, přišel podle svého zvyku v sobotní den do synagogy a vstal, aby četl.

17 Podali mu knihu proroka Izaiáše, a když ji otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno:

18 "Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal nést evangelium chudým. Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit soužené na svobodu

19 a vyhlásit léto Hospodinovy milosti."

20 Potom knihu zavřel, vrátil ji sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj.

21 Začal jim vysvětlovat: "Dnes se toto Písmo naplnilo, když jste je slyšeli."

22 Všichni mu přikyvovali a divili se slovům o milosti, jež mu plynula z úst. Říkali také: "Copak to není Josefův syn?"

23 Na to jim odpověděl: "Asi mi povíte to rčení: ‚Lékaři, uzdrav se sám! Co jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i tady, kde jsi doma.'"

24 Potom dodal: "Amen, říkám vám, že žádný prorok není doma vážený.

25 Řeknu vám popravdě, že za Eliášových dnů, když se nebe zavřelo na tři roky a šest měsíců a po celé zemi byl veliký hlad, v Izraeli bylo mnoho vdov,

26 ale Eliáš nebyl poslán k žádné z nich - jen k jedné vdově do sidonské Sarepty.

27 A za proroka Elíšy bylo v Izraeli mnoho malomocných, ale žádný z nich nebyl očištěn - jen syrský Náman."

28 Všechny, kdo to v synagoze slyšeli, popadla zuřivost.

29 Vstali a hnali ho ven z města až na okraj hory, na níž bylo jejich město postaveno. Chtěli ho shodit dolů,

30 ale on prošel jejich středem a mířil dál.

31 Sestoupil do galilejského města Kafarnaum. Když tam v sobotu učil,

32 lidé žasli nad jeho učením, protože jeho slovo mělo moc.

33 V jejich synagoze byl člověk posedlý nečistým duchem a ten hlasitě vykřikl:

34 "Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi - ten Svatý Boží!"

35 "Zmlkni," okřikl ho Ježíš, "a vyjdi z něj!" Démon jím smýkl doprostřed a vyšel z něj, aniž by mu ublížil.

36 Všech se zmocnil úžas a začali se dohadovat: "Co je to za slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vycházejí?"

37 A zpráva o něm se šířila po celém okolí.

38 Potom vstal a odešel ze synagogy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována vysokou horečkou, a tak ho za ni poprosili.

39 Postavil se nad ni, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ona pak hned vstala a začala je obsluhovat.

40 Všichni, kdo měli nemocné různými neduhy, je k němu při západu slunce přiváděli a on na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je.

41 Z mnohých vycházeli démoni s křikem: "Ty jsi Boží Syn!" On je ale okřikoval a nenechal je mluvit. Věděli totiž, že je Mesiáš.

42 Když se rozednilo, Ježíš odtud odešel na opuštěné místo. Zástupy ho hledaly, a když přišly k němu, chtěly ho zadržet, aby od nich neodcházel.

43 On jim však řekl: "Musím ohlašovat Boží království také jiným městům; to je mé poslání."

44 Kázal tedy v judských synagogách.

L 5:

1 Jednou, když stál na břehu Genezaretského jezera a lidé se na něj tlačili, aby slyšeli Boží slovo,

2 uviděl poblíž stát dvě lodi. Vystoupili z nich rybáři a prali sítě.

3 Do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, nastoupil a poprosil ho, aby poodjel kousek od břehu. Potom se posadil a učil zástupy z lodi.

4 Když domluvil, řekl Šimonovi: "Jeď na hlubinu. Tam roztáhněte sítě k lovu."

5 "Mistře," řekl mu na to Šimon, "dřeli jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale když to říkáš ty, spustím sítě."

6 Jakmile to udělali, nabrali takové množství ryb, že se jim sítě začaly trhat.

7 Zamávali proto na své společníky na druhé lodi, ať jim jedou na pomoc. A když připluli, naplnili obě lodi, až se ponořovaly.

8 Když to Šimon Petr uviděl, padl před Ježíšem na kolena. "Odejdi ode mě, Pane!" zvolal. "Jsem jen hříšný člověk!"

9 Spolu s ostatními byl totiž přemožen úžasem nad tím úlovkem ryb;

10 stejně tak i Šimonovi společníci, Zebedeovi synové Jakub a Jan. Ježíš ale Šimonovi řekl: "Neboj se. Od nynějška budeš lovit lidi."

11 Jakmile s loděmi přirazili ke břehu, všechno opustili a šli za ním.

12 Jednou byl v jednom městě a hle, byl tam muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a prosil ho: "Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit."

13 Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho se slovy: "Já to chci. Buď čistý!" a malomocenství ho hned opustilo.

14 Potom mu nařídil: "Nikomu to neříkej, ale na svědectví pro ně se jdi ukázat knězi a obětuj za své očištění, jak přikázal Mojžíš."

15 Zpráva o něm se ale šířila stále více a lidé se scházeli v ohromných zástupech, aby ho slyšeli a byli od něj uzdraveni ze svých nemocí.

16 On pak odcházel do pustin a modlil se.

17 Jednoho dne, když vyučoval, seděli tam farizeové a vykladači Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských i judských vesnic i z Jeruzaléma, a Hospodinova moc byla přítomna, aby je uzdravoval.

18 A hle, nějací muži nesli na lehátku ochrnutého člověka. Snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj,

19 ale když kvůli davu nenašli jinou možnost, vylezli na střechu a spustili ho skrze hliněné tašky i s lehátkem rovnou před Ježíše.

20 Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl: "Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny."

21 Znalci Písma a farizeové se ale začali dohadovat: "Co je zač, že se tak rouhá? Kdo jiný může odpustit hříchy než samotný Bůh?"

22 Ježíš poznal, co si myslí, a odpověděl jim: "Jak to přemýšlíte?

23 Co je snadnější? Říci: ‚Tvé hříchy jsou ti odpuštěny,' anebo: ‚Vstaň a choď'?

24 Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy" - tehdy pověděl ochrnutému - "říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů."

25 A ten muž před nimi hned vstal, vzal, na čem ležel, odešel domů a cestou chválil Boha.

26 Všichni začali v naprostém ohromení oslavovat Boha. Naplněni bázní říkali: "Dnes jsme viděli něco neuvěřitelného!"

27 Ježíš šel dál. Když uviděl v celnici sedět výběrčího daní jménem Levi, řekl mu: "Pojď za mnou."

28 A on všechno opustil, vstal a šel za ním.

29 Levi mu pak ve svém domě vystrojil velikou hostinu a byla tam spousta výběrčích daní i jiných hostů.

30 Farizeové a jejich znalci Písma si kvůli tomu jeho učedníkům stěžovali: "Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?"

31 Ježíš jim odpověděl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.

32 Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšné."

33 Tehdy mu řekli: "Janovi učedníci se často postí a modlí, stejně jako učedníci farizeů, ale tvoji jedí a pijí."

34 Odpověděl jim: "Můžete snad nutit ženichovy přátele k půstu, dokud je ženich ještě s nimi?

35 Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit."

36 Řekl jim ještě další podobenství: "Nikdo nepřišívá záplatu z nového pláště na starý. Musel by trhat nový plášť a záplata z nového se ke starému stejně nehodí.

37 Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak to nové víno měchy roztrhne, víno se rozlije a nádoby se zničí.

38 Nové víno se má lít do nových měchů.

39 Nikdo, kdo pil staré, ovšem nechce nové. Říká totiž: ‚Staré je dobré.'"

L 6:

1 V sobotu se přihodilo, že procházel obilným polem. Jeho učedníci trhali klasy, rukama je mnuli a jedli.

2 Někteří z farizeů jim ale řekli: "Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?"

3 Ježíš jim odpověděl: "Copak jste nečetli, co udělal David, když měl se svými muži hlad?

4 Jak vešel do Božího domu a vzal posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, a jedl a dal i svým mužům?"

5 Potom dodal: "Syn člověka je pánem i nad sobotou."

6 V jinou sobotu pak vešel do synagogy a učil. Byl tu jeden člověk s ochrnutou pravou rukou.

7 Znalci Písma a farizeové dávali pozor, zda Ježíš bude v sobotu uzdravovat, aby ho měli za co obžalovat.

8 On ale znal jejich myšlenky, a tak tomu muži s uschlou rukou řekl: "Vstaň a postav se doprostřed." Vstal tedy a postavil se tam.

9 "Na něco se vás zeptám," řekl jim Ježíš. "Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?"

10 Potom se po nich všech rozhlédl a řekl tomu člověku: "Natáhni ruku." A když to udělal, jeho ruka byla uzdravená.

11 Vzteky bez sebe se tedy začali domlouvat, co s Ježíšem provést.

12 V těch dnech pak vystoupil na horu, aby se modlil. Celou noc strávil v modlitbě k Bohu,

13 a když se rozednilo, zavolal své učedníky. Vybral z nich dvanáct a nazval je apoštoly:

14 Šimona (kterému dal jméno Petr), Ondřeje (jeho bratra), Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje,

15 Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélot,

16 Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem.

17 S těmi sestoupil z hory a stanul na pláni, kde čekalo množství jeho učedníků a veliká spousta lidí z celého Judska, z Jeruzaléma i z přímořského Týru a Sidonu.

18 Ti přišli, aby ho slyšeli a nechali se uzdravit ze svých neduhů. Také ti, kdo byli trápeni nečistými duchy, byli uzdravováni.

19 Každý v davu se ho snažil dotknout, neboť z něj vycházela moc a všechny uzdravovala.

20 Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl: "Blaze vám chudým, neboť vám patří Boží království.

21 Blaze vám, kteří teď hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kteří teď pláčete, neboť se budete smát.

22 Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka.

23 V ten den se radujte a jásejte, neboť hle, vaše odplata v nebi je veliká! Stejně se totiž chovali jejich otcové k prorokům.

24 Ale běda vám bohatým, neboť už máte své potěšení.

25 Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a naříkat.

26 Běda vám, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře. Stejně se totiž chovali jejich otcové k falešným prorokům."

27 "Vám, kteří slyšíte, však říkám: Milujte své nepřátele! Buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí,

28 žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají.

29 Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň vzít ani košili.

30 Každému, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nežádej zpět.

31 Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám.

32 Když milujete ty, kdo milují vás, jaká je to zásluha? I hříšníci přece milují ty, kdo milují je.

33 Chováte-li se dobře k těm, kdo se chovají dobře k vám, jaká je to zásluha? Totéž přece dělají i hříšníci.

34 Půjčujete-li těm, od nichž očekáváte, že vám to vrátí, jaká je to zásluha? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby totéž dostali zpět.

35 Vy však milujte své nepřátele a buďte k nim dobří; půjčujte a neočekávejte nic zpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý i k nevděčným a zlým.

36 Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.

37 Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno.

38 Dávejte a bude vám dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená a vrchovatá se octne ve vašem náručí. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno."

39 Pověděl jim přirovnání: "Může vést slepý slepého? Nespadnou oba do jámy?

40 Není učedníka nad mistra; každý, kdo je vyučen, bude jako jeho mistr.

41 Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš?

42 Jak můžeš říkat svému bratru: ‚Bratře, nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,' když nevidíš trám ve vlastním oku? Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys mohl vytáhnout třísku z oka svého bratra.

43 Strom, který nese špatné ovoce, není dobrý a strom, který nese dobré ovoce, není špatný.

44 Každý strom se přece pozná po vlastním ovoci: z trní se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny.

45 Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré, zlý pak vynáší ze zlého pokladu to zlé. Co má na srdci, to na jazyku!

46 Proč mi říkáte: ‚Pane, Pane,' když neděláte, co říkám?

47 Ukážu vám, komu se podobá každý, kdo ke mně přichází, slyší mé slovo a plní je:

48 Je jako člověk, který při stavbě svého domu vykopal základy hluboko ve skále. Když pak přišla povodeň, přivalila se na ten dům řeka, ale nemohla jím otřást, protože byl dobře postaven.

49 Ale ten, kdo mé slovo slyšel a nenaplnil, je jako člověk, který postavil dům rovnou na zemi, bez základů. Když se na něj přivalila řeka, hned spadl a zkáza toho domu byla hrozná."

L 7:

1 Když dokončil tuto řeč ke svým posluchačům, přišel do Kafarnaum.

2 Jeden setník tam měl na smrt nemocného služebníka, kterého si velmi cenil.

3 Když uslyšel o Ježíši, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a jeho služebníka uzdravil.

4 Přišli tedy za Ježíšem a snažně ho prosili: "Zaslouží si, abys to pro něj udělal.

5 Vždyť miluje náš národ, i synagogu nám postavil."

6 Ježíš tedy šel s nimi. Když už byl nedaleko jeho domu, poslal k němu ten setník přátele se vzkazem: "Pane, neobtěžuj se; nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu.

7 Proto jsem se ani neodvážil za tebou přijít. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven.

8 Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ‚Jdi,' jde; když řeknu jinému ‚Přijď,' přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej to,' udělá to."

9 Když to Ježíš uslyšel, užasl nad ním, obrátil se a řekl zástupu, který jej následoval: "Říkám vám, že takovou víru jsem nenašel ani v Izraeli!"

10 Poslové se pak vrátili do domu a toho služebníka tam našli uzdraveného.

11 Nedlouho poté šel do města jménem Naim doprovázen množstvím svých učedníků a spoustou dalších lidí.

12 Když se přiblížil k městské bráně, vynášeli právě mrtvého. Byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Doprovázela ji spousta lidí z města.

13 Jakmile Pán uviděl tu vdovu, byl k ní pohnut soucitem. "Neplač," řekl jí.

14 Přistoupil a dotkl se már. Nosiči se zastavili. Tehdy řekl: "Chlapče, říkám ti, vstaň!"

15 a ten mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce.

16 Všech se zmocnila bázeň a začali oslavovat Boha: "Povstal mezi námi veliký prorok! Bůh navštívil svůj lid!"

17 A tato zpráva o něm se rozšířila po celém Judsku i okolí.

18 Janovi učedníci mu o tom všem vyprávěli. Jan tehdy zavolal dva z nich

19 a poslal je za Ježíšem s otázkou: "Jsi Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"

20 Když k němu ti muži přišli, řekli: "Jan Křtitel nás k tobě poslal s otázkou: Jsi Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"

21 Ježíš (který právě v tu hodinu uzdravil mnoho lidí od neduhů, trápení a zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak)

22 jim odpověděl: "Jděte a vyřiďte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium.

23 A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje."

24 Když pak Janovi poslové odešli, promluvil k zástupům o Janovi: "Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu větrem se klátící?

25 Na co jste se šli podívat? Na člověka v nádherných šatech? Pohleďte, ti, kdo nosí skvostné šaty a žijí v přepychu, jsou k vidění v královských domech.

26 Na co jste se tedy šli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám, a více než na proroka.

27 Toto je ten, o kterém je psáno: ‚Hle, posílám svého posla před tváří tvou, který připraví tvou cestu před tebou.'

28 Říkám vám, že žádné ženě se nenarodil nikdo větší než Jan, ale kdo je nejmenší v Božím království, je větší než on."

29 Všichni jeho posluchači, i výběrčí daní, uznali Boží spravedlnost, když se dali pokřtít Janovým křtem.

30 Ale farizeové a znalci Zákona se od něj pokřtít nenechali, a tak odmítli Boží vůli pro sebe.

31 "Ke komu přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu se podobají?

32 Jsou jako děti, které sedí na návsi a volají jedny na druhé: ‚Pískali jsme vám, a netančili jste, naříkali jsme, a neplakali jste!'

33 Jan Křtitel totiž přišel, nejedl chléb a nepil víno a vy říkáte: ‚Je posedlý!'

34 Přišel Syn člověka, jí a pije a vy říkáte: ‚Podívejte, žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!'

35 Moudrost je ale potvrzena všemi svými dětmi."

36 Jeden z farizeů ho pozval, aby s ním pojedl. Vešel tedy do domu toho farizea a stoloval s ním.

37 A hle, jedna městská hříšnice se dozvěděla, že Ježíš stoluje v domě toho farizea. Přinesla alabastrovou nádobku s mastí,

38 poklekla s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a vlastními vlasy je utírala; líbala mu nohy a mazala je mastí.

39 Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si: "Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká. Copak neví, jaká je to hříšnice?!"

40 "Šimone," oslovil ho Ježíš, "chci ti něco říci." "Jen mluv, mistře," odpověděl farizeus.

41 "Jistý věřitel měl dva dlužníky. Jeden dlužil pět set denárů a druhý padesát.

42 Když ale neměli čím zaplatit, oběma odpustil. Pověz mi, který z nich ho bude mít raději?"

43 "Řekl bych, že ten, kterému víc odpustil," odpověděl Šimon. "Správně," řekl Ježíš.

44 Otočil se k té ženě a zeptal se Šimona: "Vidíš tu ženu? Když jsem přišel do tvého domu, nepodal jsi mi vodu na nohy, ale ona mi skrápěla nohy slzami a utírala je svými vlasy.

45 Nepolíbil jsi mě, ale ona mi od chvíle, kdy jsem vešel, nepřestala líbat nohy.

46 Nepomazal jsi mi hlavu olejem, ale ona mi pomazala nohy mastí.

47 Proto ti říkám: Je jí odpuštěno hodně hříchů, proto hodně miluje. Komu se odpouští málo, miluje málo."

48 Tehdy jí řekl: "Tvé hříchy jsou odpuštěny."

49 Ostatní hosté si mezi sebou začali říkat: "Kdo to vůbec je, že i hříchy odpouští?"

50 On ale té ženě řekl: "Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji."

L 8:

1 Potom procházel jednotlivá města a vesnice, kázal a ohlašoval Boží království. Bylo s ním jeho Dvanáct

2 a také některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů,

3 Johana, manželka Herodova úředníka Chuzy, také Zuzana a mnoho jiných, které ho podporovaly ze svých prostředků.

4 Když se začal scházet veliký zástup (neboť lidé z jednotlivých měst proudili za ním), promluvil v podobenství:

5 "Vyšel rozsévač, aby rozséval své zrno. A jak rozséval, jedno padlo podél cesty, bylo pošlapáno a sezobali je ptáci.

6 Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu.

7 Další padlo mezi trní a to rostlo spolu s ním, až je udusilo.

8 Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu." Když to dořekl, zvolal: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"

9 Učedníci se ho ptali, co je to za podobenství.

10 Řekl jim: "Vám je dáno znát tajemství Božího království, k ostatním ale mluvím v podobenstvích, aby ‚hleděli, ale neviděli a slyšeli, ale nerozuměli.'

11 Zrno v tom podobenství je Boží slovo.

12 Ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, ale potom přichází ďábel a bere jim Slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni.

13 Ti na skále jsou ti, kteří slyší Slovo a s radostí je přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří jen dočasně, v době pokušení odpadají.

14 Zrno, které zapadlo mezi trní, jsou ti, kteří slyšeli, ale pozvolna bývají dušeni starostmi, bohatstvím a rozkošemi tohoto života, takže nedozrají, aby nesli ovoce.

15 Zrno v dobré zemi jsou ale ti, kteří slyší Slovo, chovají je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.

16 Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji přikryl nádobou nebo postavil pod postel. Postaví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo.

17 Není totiž nic tajného, co nebude zjeveno, ani nic skrytého, co nebude poznáno a nevyjde najevo.

18 Proto dávejte pozor na to, jak posloucháte. Tomu, kdo má, totiž bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má."

19 Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat.

20 Oznámili mu: "Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět."

21 On jim však odpověděl: "Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je."

22 Jednoho dne nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: "Přeplavme se přes jezero." Odrazili od břehu

23 a on během plavby usnul. Vtom se na jezero snesla větrná bouře, takže začali nabírat vodu a hrozilo, že utonou.

24 Přistoupili tedy a vzbudili ho: "Mistře, mistře, umíráme!" Vstal, okřikl vítr a vzedmuté vlny, ty rázem přestaly a byl klid.

25 "Kde je vaše víra?" zeptal se jich. Zděšeni a ohromeni se pak ptali jeden druhého: "Kdo to vůbec je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?"

26 Takto se přeplavili do gerasenského kraje, který leží naproti Galileji.

27 Jakmile vystoupil na zem, setkal se s ním jeden muž z toho města, který byl už dlouho posedlý démony. Nenosil žádné šaty ani nebydlel v domě, ale v hrobkách.

28 Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: "Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, netrýzni mě!"

29 Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby z toho člověka vyšel. (Předtím ho ten démon často popadal, takže ho museli spoutávat řetězy a držet ho v okovech, ale on ta pouta trhal a býval démonem hnán do pouště.)

30 "Jak se jmenuješ?" zeptal se ho Ježíš. "Legie," odpověděl. Vstoupilo totiž do něj množství démonů.

31 Ti ho teď prosili, aby je nevyháněl do bezedné propasti.

32 Na blízkém kopci se právě páslo veliké stádo prasat, a tak ho démoni prosili, aby jim dovolil vejít do nich. Jakmile jim to dovolil,

33 vyšli z toho člověka a vešli do prasat. Stádo se pak vrhlo ze srázu do jezera a utonulo.

34 Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a cestou to vyprávěli ve městě i na venkově.

35 Lidé se šli podívat, co se stalo. Když přišli k Ježíši a našli toho muže, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach.

36 Očití svědkové jim pak vyprávěli, jak byl ten, který býval posedlý démony, zachráněn.

37 Všichni obyvatelé gadarenského kraje ho potom prosili, aby od nich odešel, neboť byli sevřeni velikým strachem. Nastoupil tedy do lodi, aby se vrátil.

38 Onen muž, ze kterého vyšli démoni, ho prosil, aby mohl zůstat s ním. Ježíš ho ale propustil.

39 "Vrať se domů," řekl mu, "a vypravuj, jak veliké věci pro tebe udělal Bůh." Odešel tedy a rozhlašoval po celém městě, jak veliké věci pro něj Ježíš udělal.

40 Při návratu Ježíše vítal dav lidí; všichni už na něj čekali.

41 Vtom přišel muž jménem Jairus, představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil ho, aby s ním šel domů.

42 Měl totiž jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Šel tedy za ním a davy ho tiskly ze všech stran.

43 Byla tam jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením. Utratila všechno své živobytí na lékaře, ale žádný ji nemohl uzdravit.

44 Když se ale zezadu přiblížila k Ježíši a dotkla se cípu jeho roucha, její krvácení ihned přestalo.

45 "Kdo se mě dotkl?" ptal se Ježíš. Když se nikdo nepřiznával, ozval se Petr: "Mistře, davy se na tebe mačkají a tlačí..."

46 Ježíš ale opakoval: "Někdo se mě musel dotknout. Cítil jsem, jak ze mě vyšla moc."

47 Žena viděla, že se to neutají. S rozechvěním přistoupila, padla před ním a pověděla mu přede všemi, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.

48 "Dcero," odpověděl jí Ježíš, "tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji."

49 Než to dořekl, přišel někdo z domu představeného synagogy se slovy: "Tvá dcera umřela. Není třeba obtěžovat mistra."

50 Ježíš to však zaslechl a řekl mu: "Neboj se, jenom věř. Bude zachráněna."

51 Když pak vcházel do toho domu, nepustil dovnitř nikoho kromě Petra, Jakuba, Jana a rodičů děvčátka.

52 Všichni nad ní plakali a kvíleli, ale on řekl: "Neplačte! Neumřela, jen spí."

53 Začali se mu vysmívat, protože věděli, že umřela.

54 On ji ale vzal za ruku a zvolal: "Děvčátko, vstaň!"

55 Tehdy se do ní vrátil duch a ihned vstala. Nechal jí tedy přinést něco k jídlu.

56 Její rodiče byli ohromeni, ale on jim zakázal komukoli říkat, co se stalo.

L 9:

1 Ježíš pak svolal svých Dvanáct, dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a uzdravovat nemoci

2 a poslal je ohlašovat Boží království a uzdravovat nemocné.

3 Řekl jim: "Nic si na tu cestu neberte: ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze; neberte si ani náhradní košile.

4 Do kteréhokoli domu vejdete, zůstaňte tam a odtud zas jděte dál.

5 Kdekoli by vás nepřijali, vyjděte z toho města a setřeste si prach z nohou na svědectví proti nim."

6 A tak vyšli a chodili po okolních vesnicích. Kázali evangelium a všude uzdravovali.

7 Když se o všem, co se dělo, doslechl i tetrarcha Herodes, nevěděl, co si má myslet. Někteří říkali: "Jan vstal z mrtvých,"

8 jiní, že prý se zjevil Eliáš, a další, že vstal jeden z dávných proroků.

9 "Jana jsem sťal," říkal si Herodes. "Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?" A toužil se s ním setkat.

10 Apoštolové se potom vrátili za Ježíšem a vyprávěli mu, co všechno dělali. Tehdy je vzal s sebou a odešel s nimi do ústraní poblíž města jménem Betsaida.

11 Jakmile se to dozvěděly zástupy, vydaly se za ním. Přijal je tedy, vyprávěl jim o Božím království a uzdravoval ty, kdo potřebovali uzdravit.

12 Když se začalo chýlit k večeru, přišlo za ním jeho Dvanáct. "Propusť ten zástup," řekli mu. "Ať se rozejdou do okolních vesnic a statků a najdou si tam nocleh a stravu, protože tady jsme v pustině."

13 Odpověděl jim: "Vy jim dejte najíst." "Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby," namítli. "Ledaže bychom šli a všem těm lidem jídlo koupili."

14 (Jen mužů tam bylo kolem pěti tisíc.) "Posaďte je ve skupinách asi po padesáti," řekl Ježíš učedníkům.

15 Když to udělali a všechny posadili,

16 vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali zástupu.

17 Všichni se najedli do sytosti a sebralo se ještě dvanáct košů nalámaných kousků, které jim zbyly.

18 Jednou, když se odešel modlit do ústraní, zeptal se přítomných učedníků: "Za koho mě mají zástupy?"

19 "Někteří za Jana Křtitele," odpověděli, "jiní za Eliáše a další říkají, že vstal jeden z dávných proroků."

20 "A za koho mě máte vy?" zeptal se. "Za Božího Mesiáše!" odpověděl mu Petr.

21 Tehdy je přísně napomenul, aby to nikomu neříkali.

22 Pověděl jim: "Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých."

23 Všem pak řekl: "Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, bere svůj kříž každý den a následuje mne.

24 Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej zachrání.

25 Co je člověku platné, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil?

26 Kdokoli by se styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve slávě Otce a svatých andělů.

27 Říkám vám popravdě: Někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří Boží království."

28 Asi po týdnu vzal k sobě Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na horu, aby se modlil.

29 Zatímco se modlil, změnil se vzhled jeho tváře, jeho oděv zbělel a rozzářil se.

30 A hle, mluvili s ním dva muži. Byli to Mojžíš a Eliáš,

31 kteří se ukázali ve slávě a mluvili o jeho odchodu, k němuž mělo dojít v Jeruzalémě.

32 Petr a jeho druhové však byli přemoženi spánkem. Jakmile se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže po jeho boku.

33 Když se od něj začali vzdalovat, Petr Ježíše oslovil: "Mistře, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl ale, co říká.

34 Než to dořekl, objevil se oblak a zahalil je. Když se ocitli v tom oblaku, dostali strach.

35 Z oblaku se ozval hlas: "Toto je můj Syn, můj Vyvolený. Toho poslouchejte."

36 Když ten hlas dozněl, našli tam jen samotného Ježíše. Zůstali zticha a v těch dnech nikomu neprozradili, co viděli.

37 Když pak druhý den sestoupili z hory, vyšla mu naproti velká spousta lidí.

38 Vtom jeden muž z davu vykřikl: "Mistře, prosím tě, smiluj se nad mým synem - mám jenom jeho!

39 Náhle ho napadá zlý duch a zničehonic začne křičet. Zmítá jím, až má pěnu u úst. Sotva ho kdy opouští a hrozně ho trápí.

40 Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli!"

41 "Vy nevěřící a zvrácené pokolení!" zvolal Ježíš. "Jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna."

42 Než k němu došel, démon ho porazil a začal jím zmítat. Ježíš okřikl nečistého ducha, uzdravil chlapce a vrátil ho jeho otci.

43 Všichni byli ohromeni Boží velkolepostí. Zatímco všichni žasli nad vším, co udělal, Ježíš se obrátil ke svým učedníkům:

44 "Dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do lidských rukou."

45 Oni však ten výrok nepochopili. Jeho smysl jim zůstal skryt, takže mu nerozuměli, ale báli se ho zeptat.

46 Tehdy mezi nimi vyvstala otázka, kdo z nich je největší.

47 Když Ježíš viděl, jaké myšlenky mají v srdci, vzal dítě, postavil je vedle sebe

48 a řekl jim: "Kdokoli přijme takové dítě v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, přijímá Toho, který mě poslal. Kdo je totiž mezi vámi ze všech nejmenší, ten bude veliký."

49 "Mistře," řekl mu na to Jan, "viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vymítá démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi."

50 "Nebraňte mu," odpověděl Ježíš. "Kdo není proti nám, je s námi."

51 Když se začal blížit čas, kdy měl být vzat vzhůru, pevně se rozhodl k cestě do Jeruzaléma.

52 Vyslal před sebou posly a ti šli napřed do jedné samařské vesnice, aby pro něj vše připravili.

53 Místní ho ale nepřijali, protože byl rozhodnut jít do Jeruzaléma.

54 Když to viděli učedníci Jakub a Jan, navrhli: "Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je pohltil?"

55 Ježíš se však obrátil a okřikl je.

56 Šli tedy do jiné vesnice.

57 Cestou mu někdo řekl: "Budu tě následovat, kamkoli půjdeš."

58 Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil."

59 Jiného vyzval: "Pojď za mnou!" On ale řekl: "Pane, dovol, ať nejdřív odejdu a pochovám svého otce."

60 Ježíš mu odpověděl: "Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé; ty pojď rozhlašovat Boží království!"

61 Další mu řekl: "Pane, půjdu za tebou, ale dovol, ať se napřed rozloučím se všemi doma."

62 Ježíš mu odpověděl: "Kdo se chopí pluhu a ohlíží se zpátky, nehodí se pro Boží království."

L 10:

1 Potom Pán určil dalších dvaasedmdesát a vyslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám přijít.

2 Řekl jim: "Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.

3 Jděte. Hle, posílám vás jako beránky mezi vlky.

4 Neberte s sebou měšec ani mošnu ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte.

5 Do kteréhokoli domu vejdete, nejdříve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.'

6 Bude-li tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm; a pokud ne, navrátí se k vám.

7 V tom domě zůstávejte a jezte a pijte, co nabízejí - dělník si přece zaslouží svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu.

8 V kterémkoli městě vás přijmou, jezte, co vám nabídnou.

9 Uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: ‚Přišlo k vám Boží království.'

10 Když ale přijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte:

11 ‚Setřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou. Vězte ale, že přišlo Boží království!'

12 Říkám vám, že v onen den bude lehčeji Sodomě než takovému městu.

13 Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu.

14 Týru a Sidonu však bude na soudu lehčeji než vám.

15 A ty, Kafarnaum, které jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla budeš svrženo.

16 Kdo vám naslouchá, naslouchá mně. Kdo vás odmítá, odmítá mě. Kdo odmítá mě, odmítá Toho, který mě poslal."

17 Když se těch dvaasedmdesát vrátilo, radostně mu říkali: "Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!"

18 Odpověděl jim: "Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk.

19 Hle, uděluji vám moc šlapat po hadech a štírech i po veškeré síle nepřítele a vůbec nic vám neublíží.

20 Neradujte se ale z toho, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích."

21 V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu svatém a řekl: "Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo.

22 Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit."

23 V soukromí se pak obrátil k učedníkům a řekl jim: "Blaze očím, které vidí, co vy vidíte.

24 Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli."

25 A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: "Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?"

26 Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?"

27 Odpověděl: "‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,' a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.'"

28 "Správně jsi odpověděl," řekl mu Ježíš. "Dělej to a budeš žít."

29 On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"

30 Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli.

31 Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul.

32 Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul.

33 Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem.

34 Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj.

35 Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.'

36 Co myslíš - kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?"

37 "Ten, který mu prokázal milosrdenství," odpověděl znalec Zákona. "Jdi a jednej tak i ty," řekl mu Ježíš.

38 Cestou přišel do jedné vesnice, kde ho k sobě přijala jistá žena jménem Marta.

39 Její sestra Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slova.

40 Marta však byla zaneprázdněna spoustou práce. Nakonec za ním přišla a řekla: "Pane, tebe nezajímá, že má sestra nechala všechnu práci na mně? Řekni jí přece, ať mi pomůže!"

41 Pán jí odpověděl: "Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi.

42 Jen jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme."

L 11:

1 Jednou se na jednom místě modlil, a když přestal, jeden z jeho učedníků mu řekl: "Pane, nauč nás modlit se, jako to Jan učil své učedníky."

2 Pověděl jim: "Když se modlíte, říkejte: Otče, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království!

3 Dávej nám denně náš denní chléb

4 a odpusť nám naše hříchy - vždyť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení."

5 Potom jim řekl: "Kdo z vás má přítele, za kterým přijde o půlnoci s prosbou: ‚Příteli, půjč mi tři chleby -

6 navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl,'

7 a on mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj, dveře už jsou zamčené a děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dávat'?

8 Říkám vám: I kdyby nevstal a nedal mu to kvůli jejich přátelství, zvedne se a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho neodbytnosti.

9 A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.

10 Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

11 Který z vás otců podá svému synu hada, když tě poprosí o rybu?

12 A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra?

13 Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?"

14 Jednou Ježíš vymítal démona němoty. Když démon vyšel a ten němý začal mluvit, zástupy užasly.

15 Někteří ale říkali: "Vymítá démony Belzebubem, knížetem démonů!"

16 Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj žádali znamení z nebe.

17 On ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: "Každé království rozdělené samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá.

18 Pokud je i satan rozdělen sám proti sobě, jak obstojí jeho království? Říkáte přece, že vymítám démony Belzebubem.

19 A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci.

20 Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.

21 Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu.

22 Když ho ale napadne někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.

23 Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.

24 Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.'

25 Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený,

26 jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku."

27 Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: "Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, jež jsi sál!"

28 On na to řekl: "Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je."

29 Zatímco kolem něj houstly davy, Ježíš pokračoval: "Toto pokolení je zlé. Vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane, kromě znamení Jonášova.

30 Jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude Syn člověka znamením pro toto pokolení.

31 Královna Jihu povstane na soudu s lidmi tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.

32 Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je někdo víc než Jonáš.

33 Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji postavil do skrýše nebo pod nádobu. Staví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo.

34 Tvé oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo je jasné. Když je však lakomé, je i tvé tělo temné.

35 Dej tedy pozor, ať světlo v tobě není tmou.

36 Když bude celé tvé tělo jasné a žádná jeho část nebude temná, pak bude celé tak jasné, jako když tě lampa osvěcuje svým jasem."

37 Když domluvil, jeden farizeus ho pozval k sobě na oběd. Ježíš přišel a hned zamířil ke stolu.

38 Farizeus se podivil, když uviděl, že se před obědem nejdříve neumyl.

39 Pán mu na to řekl: "Vy farizeové leštíte pohár a mísu zvenku, ale vaše nitro je plné hrabivosti a podlosti.

40 Blázni! Copak Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek?

41 Dejte chudým, co máte v mísách, a hle - všechno vám bude čisté!

42 Běda vám farizeům, že dáváte desátky z máty a routy a z kdejaké byliny, ale spravedlnost a Boží lásku opomíjíte. Těmto věcem jste se měli věnovat a tamty nezanedbávat.

43 Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na náměstích.

44 Běda vám, neboť jste jako nezřetelné hroby - lidé po nich chodí, ani to nevědí."

45 "Mistře," ozval se jeden ze znalců Zákona, "když takhle mluvíš, urážíš i nás."

46 "Běda i vám znalcům Zákona!" odpověděl Ježíš. "Zatěžujete lidi neúnosnými břemeny, ale sami na ta břemena ani prstem nesáhnete.

47 Běda vám, že stavíte hroby proroků, které zabili vaši otcové!

48 Tím jen dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabíjeli a vy jim stavíte hroby.

49 Proto také Moudrost Boží řekla: ‚Pošlu k nim proroky a apoštoly; některé z nich zabijí a jiné budou pronásledovat.'

50 Toto pokolení se proto bude zodpovídat za krev všech proroků, prolévanou od stvoření světa -

51 od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, toto pokolení se bude zodpovídat.

52 Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili."

53 Když pak odešel, začali ho znalci Písma a farizeové zle napadat. Stále znovu se vraceli k jeho výrokům

54 a snažili se vymyslet, jak by ho chytili za slovo.

L 12:

1 Mezitím se shromáždil mnohatisícový dav, takže lidé po sobě šlapali. Ježíš promluvil především ke svým učedníkům: "Dávejte si pozor na farizejský kvas, jímž je pokrytectví.

2 Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno.

3 Co jste říkali ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste ve svých pokojích šeptali do ucha, se bude hlásat ze střech.

4 Vám, svým přátelům, říkám: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo a potom nemají, co by udělali víc.

5 Ukážu vám, koho se máte bát: Bojte se Toho, který když zabije, má moc uvrhnout do pekla. Ano, říkám vám, Toho se bojte.

6 Neprodává se snad pět vrabců za dva haléře? Přitom ani jeden z nich není před Bohem zapomenut.

7 Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.

8 Říkám vám: Kdokoli mě vyzná před lidmi, toho i Syn člověka vyzná před Božími anděly.

9 Kdo mě ale před lidmi zapře, ten bude zapřen před Božími anděly.

10 Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno, ale tomu, kdo by se rouhal Duchu svatému, odpuštěno nebude.

11 Když vás povedou do shromáždění a před vrchnosti a vlády, nestarejte se, čím a jak se máte hájit a co říkat.

12 Duch svatý vás v tu chvíli naučí, co máte říci."

13 Někdo z davu ho požádal: "Mistře, řekni mému bratrovi, ať se se mnou rozdělí o dědictví!"

14 "Člověče," odpověděl mu Ježíš, "kdo mě ustanovil vaším soudcem nebo rozhodčím?"

15 Tehdy všem řekl: "Dejte si pozor, varujte se veškeré chamtivosti! Život přece nespočívá v hromadění majetku."

16 Potom jim vyprávěl podobenství: "Pole jednoho bohatého člověka přineslo hojnou úrodu.

17 Přemýšlel: ‚Co si počnu? Vždyť nemám kam shromáždit úrodu!'

18 Pak si řekl: ‚Udělám tohle - zbořím své stodoly, postavím větší a do nich shromáždím všechno své obilí a zásoby.

19 Pak si budu moci říci: Podívej, máš spoustu zásob na spoustu let. Oddechni si, jez, pij, užívej!'

20 Bůh mu ale řekl: ‚Ty blázne! Dnes v noci umřeš. Čí bude, co sis nachystal?'

21 Tak je to, když někdo hromadí pro sebe, ale nebohatne v Bohu."

22 Potom se obrátil ke svým učedníkům: "Říkám vám, nemějte starost o svůj život ani o své tělo - co budete jíst a co si oblečete.

23 Život je přece víc než jídlo a tělo víc než oblečení.

24 Podívejte se na havrany. Nesejí ani nežnou, nemají spíže ani stodoly, ale Bůh je živí. Čím větší cenu máte vy než ptáci!

25 Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den?

26 Když nezmůžete ani to nejmenší, proč se staráte o to ostatní?

27 Podívejte se na lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.

28 Když Bůh takto obléká trávu, která je dnes na louce a zítra bude hozena do pece, čím spíše vás, vy malověrní?!

29 Nezabývejte se tím, co budete jíst a co pít, ani se tím nezneklidňujte.

30 Všechny ty věci vyhledávají pohané tohoto světa, ale váš Otec ví, že je potřebujete.

31 Hledejte raději jeho království a toto vše vám bude přidáno.

32 Neboj se, malé stádečko. Vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.

33 Prodávejte svůj majetek a dávejte chudým. Pořiďte si měšce, které nezchátrají, nehynoucí poklad v nebi, kam zloděj nepřijde a kde mol neničí.

34 Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce."

35 "Mějte přepásaná bedra a rozsvícené lampy.

36 Buďte jako lidé očekávající, kdy se jejich pán vrátí ze svatby, aby mu otevřeli, hned jak přijde a zatluče.

37 Blaze služebníkům, které pán při svém příchodu zastihne bdící. Amen, říkám vám, že se opáše zástěrou, posadí je za stůl, přistoupí a bude jim sloužit.

38 Přijde-li uprostřed noci nebo před svítáním a zastihne je připravené, blaze jim.

39 Pochopte, že kdyby hospodář věděl, v jakou hodinu má přijít zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu.

40 Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte."

41 "Pane," zeptal se ho Petr, "říkáš to podobenství jen nám, nebo i všem ostatním?"

42 Pán odpověděl: "Kdo je ten věrný a moudrý správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v patřičný čas dával vyměřený pokrm?

43 Blaze služebníku, kterého jeho pán při příchodu zastihne, že tak jedná.

44 Vpravdě vám říkám, že ho ustanoví nad vším svým majetkem.

45 Kdyby si ale ten služebník v srdci řekl: ‚Můj pán dlouho nejde' a začal by bít sluhy a služky a jíst, pít a opíjet se,

46 pak jeho pán přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, odhalí ho a vykáže ven mezi nevěrné.

47 Služebník, který znal vůli svého pána, ale nepřipravil se a nejednal podle jeho vůle, bude hodně bit.

48 Ten, který ji neznal, bude bit méně, i když dělal trestuhodné věci. Komukoli je hodně dáno, od toho bude hodně vyžádáno. Komu svěřili hodně, od toho vyžádají víc.

49 Přišel jsem na zem založit oheň a jak toužím, aby už hořel!

50 Mám ale podstoupit křest a jak je mi úzko, dokud se nevykoná!

51 Myslíte si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale rozdělení!

52 Od nynějška jich bude pět rozděleno v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem.

53 Otec bude proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."

54 Potom se obrátil k zástupům: "Když vidíte od západu přicházet oblak, hned říkáte: ‚Blíží se liják,' a je to tak.

55 Když fouká jižní vítr, říkáte: ‚Bude horko,' a bývá.

56 Pokrytci! Umíte rozeznat úkazy na zemi i na nebi; jak to, že nerozeznáte, jaký je teď čas?

57 A proč ani sami nepoznáte, co je správné?

58 Když jdeš se svým odpůrcem k vrchnosti, snaž se s ním cestou vypořádat. Jinak tě potáhne k soudci, soudce tě vydá biřici a biřic tě vsadí do vězení.

59 Říkám ti: Nikdy odtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř."

L 13:

1 V tu dobu mu někteří z přítomných vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi.

2 Ježíš jim odpověděl: "Myslíte si, že se jim to stalo, protože byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci?

3 Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.

4 Myslíte si, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma?

5 Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni."

6 Potom jim vyprávěl toto podobenství: "Jeden člověk vysadil na své vinici fíkovník. Přišel a hledal na něm ovoce, ale marně.

7 Řekl tedy vinaři: ‚Podívej se, už tři roky přicházím a hledám na tom fíkovníku ovoce, ale marně. Poraz ho. Proč tu má zabírat místo?'

8 Vinař mu odpověděl: ‚Nech ho tu ještě rok, pane. Okopám ho a pohnojím,

9 snad začne nést ovoce. Pokud ne, porazíš ho pak.'"

10 V sobotu pak učil v jedné synagoze.

11 A hle, byla tam žena postižená už osmnáct let duchem nemoci; byla sehnutá tak, že se vůbec nemohla narovnat.

12 Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě. "Ženo, tvá nemoc je pryč," řekl jí.

13 Vložil na ni ruce, a ona se hned narovnala a oslavovala Boha.

14 Představeného synagogy však rozhořčilo, že Ježíš uzdravoval v sobotní den, a tak řekl zástupu: "Je šest dní, kdy se má pracovat. Během nich přicházejte a nechte se uzdravovat, ale ne v sobotu!"

15 "Pokrytče!" odpověděl mu Pán. "Neodvazuje snad každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevodí ho napájet?

16 A tato dcera Abrahamova, kterou satan držel svázanou už osmnáct let, nesměla být v sobotu rozvázána ze svého pouta?"

17 Když to řekl, všichni jeho protivníci se zastyděli, ale všechen zástup se radoval ze všech slavných skutků, které dělal.

18 Tehdy řekl: "Čemu se podobá Boží království? K čemu ho přirovnám?

19 Je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal, hodil je do své zahrady a vyrostl z něj strom, v jehož větvích se uhnízdili ptáci."

20 "K čemu přirovnám Boží království?" opakoval.

21 "Je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, až nakonec všechno zkvasilo."

22 Na své pouti do Jeruzaléma procházel města i vesnice a učil.

23 Někdo se ho zeptal: "Pane, bude spasen jen málokdo?" Tehdy jim řekl:

24 "Snažte se vejít úzkými dveřmi. Říkám vám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci.

25 Když hospodář vstane a zavře dveře, zůstanete venku. Budete tlouci na dveře: ‚Pane, otevři nám,' ale on vám odpoví: ‚Neznám vás. Nevím, odkud jste.'

26 Budete říkat: ‚Jedli jsme a pili s tebou. Učil jsi na našich ulicích!'

27 On však odpoví: ‚Říkám vám, že vás neznám. Nevím, odkud jste. Odejděte ode mě, všichni, kdo pácháte zlo!'

28 Bude tam pláč a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka a Jákoba se všemi proroky v Božím království, ale sami budete vyhnáni ven.

29 Mnozí přijdou od východu i od západu, od severu i od jihu a budou stolovat v Božím království.

30 A hle, někteří poslední budou první a někteří první budou poslední."

31 V tu chvíli za ním přišli nějací farizeové. "Odejdi odsud," říkali mu. "Jdi pryč, Herodes tě chce zabít!"

32 Odpověděl jim: "Jděte a vyřiďte té lišce: Dnes i zítra budu vymítat démony a uzdravovat; třetího dne skončím.

33 Dnes, zítra i pozítří musím pokračovat v cestě. Kde jinde by měl prorok zemřít než v Jeruzalémě?

34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.

35 Hle, váš dům se vám zanechává pustý. Říkám vám, že mě už neuvidíte, dokud nepřijde čas, kdy řeknete: ‚Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!'"

L 14:

1 Jednou, když v sobotu přišel jíst do domu jednoho z předních farizeů, pečlivě ho sledovali.

2 A hle, přímo před ním seděl člověk postižený vodnatelností.

3 Ježíš se přítomných znalců Zákona a farizeů zeptal: "Smí se v sobotu uzdravovat, nebo ne?"

4 Mlčeli, a tak ho vzal, uzdravil a propustil.

5 Potom se jich zeptal: "Kdyby někomu z vás v sobotní den spadl syn anebo vůl do studny, copak byste ho hned nevytáhli?"

6 Nezmohli se na žádnou odpověď.

7 Když si všiml, jak si hosté vybírají přední místa, vyprávěl jim toto podobenství:

8 "Když jsi pozván na svatbu, nesedej si na přední místo, neboť mohl být pozván někdo váženější než ty.

9 Tehdy by přišel váš hostitel a řekl ti: ‚Uvolni mu místo.' S ostudou by sis pak sedl úplně vzadu.

10 Když jsi pozván, raději si jdi sednout někam dozadu. Tvůj hostitel pak může přijít a říci ti: ‚Pojď dopředu, příteli.' Tak budeš poctěn před očima všech hostů.

11 Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

12 Potom se obrátil ke svému hostiteli: "Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, bratry, příbuzné ani bohaté sousedy. Mohli by totiž na oplátku zase pozvat tebe.

13 Když pořádáš hostinu, raději pozvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé.

14 Blaze tobě, neboť ti nemají čím odplatit, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých."

15 Když to uslyšel jeden z hostů, řekl mu: "Blaze tomu, kdo bude hodovat v Božím království."

16 Ježíš odpověděl: "Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů.

17 V čas večeře pak poslal svého sluhu, aby pozvaným řekl: ‚Pojďte, vše už je připraveno.'

18 Všichni se ale jeden jako druhý začali vymlouvat. První řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mě.'

19 Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.'

20 Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.'

21 Sluha se tedy vrátil a vyřídil to svému pánovi. Hospodář se rozhněval. ‚Vyjdi rychle do ulic a uliček,' řekl sluhovi. ‚Přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.'

22 Sluha se vrátil se slovy: ‚Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.'

23 Pán tehdy sluhovi poručil: ‚Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať je můj dům plný.

24 Říkám vám, že nikdo z původně pozvaných neokusí mou večeři!'"

25 Šly s ním veliké zástupy lidí. Ježíš se obrátil a řekl jim:

26 "Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem.

27 Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem.

28 Když někdo z vás bude chtít postavit věž, nesedne si nejdříve, aby spočítal náklad, zda má na její dokončení?

29 Jinak, kdyby položil základy, ale nemohl stavbu dokončit, všichni okolo by se mu posmívali:

30 ‚Tenhle člověk začal stavět a nemohl to dokončit!'

31 Anebo když nějaký král potáhne do boje proti jinému, nesedne si nejdříve, aby se poradil, zda může s deseti tisíci čelit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci?

32 Jinak totiž k němu pošle poselstvo, dokud bude ještě daleko, a bude vyjednávat o míru.

33 Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.

34 Sůl je dobrá. Kdyby však i sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí?

35 Nehodí se do země ani do hnoje; musí se vyhodit. Kdo má uši k slyšení, slyš."

L 15:

1 Všichni výběrčí daní a hříšníci ho chodívali poslouchat.

2 Farizeové a znalci Písma si ale stěžovali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!"

3 Vyprávěl jim tedy toto podobenství:

4 "Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde?

5 Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena,

6 přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!'

7 Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují."

8 "Kdyby nějaká žena měla deset mincí a jednu minci ztratila, nerozsvítí lampu, nevymete dům a nebude pečlivě hledat, dokud ji nenajde?

9 Jakmile ji najde, svolá přítelkyně a sousedky: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našla svou ztracenou minci!'

10 Říkám vám, že právě tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání."

11 Ježíš pokračoval: "Jeden člověk měl dva syny.

12 Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.' A tak jim rozdělil své jmění.

13 Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem.

14 Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi.

15 Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata.

16 Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to.

17 Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady!

18 Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě!

19 Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.'

20 A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.

21 ‚Otče,' řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.'

22 Otec však nařídil svým služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho.

23 Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme,

24 neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!' A tak začali oslavovat.

25 Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec.

26 Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být.

27 Ten mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého a zdravého.'

28 Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho,

29 odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli.

30 Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!'

31 ‚Synku,' řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé.

32 Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.'"

L 16:

1 Ježíš řekl učedníkům: "Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem.

2 Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání, neboť budeš propuštěn.'

3 Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu, žebrat se stydím...

4 Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů, až budu propuštěn!'

5 Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ‚Kolik dlužíš mému pánu?'

6 ‚Sto sudů oleje,' odpověděl dlužník. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis - rychle si sedni a napiš padesát.'

7 Dalšího se zeptal: ‚A kolik dlužíš ty?' ‚Sto měr pšenice,' odpověděl. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis - napiš osmdesát.'

8 A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal chytře! Synové světa totiž bývají ve svých věcech chytřejší než synové světla.

9 Říkám vám tedy: I špinavými penězi, které pominou, si můžete dělat přátele, abyste byli přijati do věčných příbytků.

10 Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém.

11 Když jste nebyli věrní v zacházení se špinavými penězi, kdo vám svěří opravdové bohatství?

12 A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá to, co je vaše?

13 Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům."

14 Ale to všechno slyšeli i farizeové. Měli rádi peníze, a tak se mu vysmívali.

15 Ježíš jim ale řekl: "Vy chcete před lidmi vypadat spravedlivě, ale Bůh zná vaše srdce. Co je u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost!

16 Až do Jana tu byl Zákon a Proroci; od té doby se káže Boží království a každý se do něj násilně tlačí.

17 Spíše však pomine nebe a země, než aby přestala platit jediná čárka Zákona!

18 Každý, kdo zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; také ten, kdo si bere zapuzenou, cizoloží."

19 "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne skvěle hodoval.

20 Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů

21 a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy.

22 Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben.

23 Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí.

24 ‚Otče Abrahame,' zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!'

25 ‚Synu,' odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení.

26 Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.'

27 On na to řekl: ‚Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu.

28 Mám pět bratrů - ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!'

29 ‚Mají Mojžíše a Proroky,' řekl Abraham. ‚Ať poslouchají je!'

30 ‚To ne, otče Abrahame,' boháč na to. ‚Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání.'

31 On mu ale řekl: ‚Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'"

L 17:

1 Ježíš řekl svým učedníkům: "Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.

2 Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých.

3 Mějte se na pozoru! Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.

4 Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,' musíš mu odpustit."

5 Apoštolové Pánu řekli: "Dej nám víc víry."

6 "Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko," odpověděl Pán, "řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!' a poslechla by vás.

7 Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu'?

8 Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty'?

9 Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno?

10 Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.'"

11 Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje.

12 Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál

13 a hlasitě volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!"

14 Když je uviděl, řekl jim: "Jděte se ukázat kněžím." A jak šli, byli očištěni.

15 Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha.

16 Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán.

17 "Copak jich nebylo očištěno deset?" zeptal se Ježíš. "Kde je těch zbylých devět?

18 Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?"

19 Potom mu řekl: "Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila."

20 Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Boží království nepřichází zjevně.

21 Nebude možné říci: ‚Je tu!' anebo: ‚Je tam.' Boží království už je přece mezi vámi!"

22 Svým učedníkům řekl: "Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte.

23 Když vám tehdy řeknou: ‚Je tu,' anebo: ‚Je tam,' nikam nechoďte a za nikým se nežeňte.

24 Jako když blesk ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka ve svůj den.

25 Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být zavržen tímto pokolením.

26 Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka:

27 Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila.

28 Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli,

29 ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil.

30 Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka.

31 Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral; a také kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.

32 Pamatujte na Lotovu ženu!

33 Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová.

34 Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán.

35 [36] Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána."

37 "Kde, Pane?" zeptali se ho. "Kde je mrtvola, tam se slétnou supi," odpověděl.

L 18:

1 Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdávat se:

2 "V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka si nevážil.

3 V tom městě byla také jedna vdova. Chodila za ním a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému odpůrci!'

4 Dlouho se mu nechtělo, ale potom si řekl: ‚Boha se nebojím, člověka si nevážím,

5 ale ta vdova mi nedává pokoj. Zjednám jí právo, aby mi nakonec nezničila pověst!'"

6 Tehdy Pán řekl: "Slyšeli jste, co řekl ten nespravedlivý soudce?!

7 A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci?

8 Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?"

9 Také některým z těch, kdo spoléhali na svou vlastní spravedlnost a ostatními pohrdali, vyprávěl podobenství:

10 "Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní.

11 Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní.

12 Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů...'

13 Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: ‚Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!'

14 Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn. Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

15 Přinášeli k němu také nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, okřikovali je.

16 Ježíš si je ale zavolal a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim - vždyť právě takovým patří Boží království!

17 Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde."

18 Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: "Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?"

19 Ježíš mu ale řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý - jen jediný, Bůh.

20 Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti svého otce i matku.'"

21 On odpověděl: "To všechno jsem dodržoval odmalička."

22 "Chybí ti jen jedno," řekl mu Ježíš, když to uslyšel. "Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě."

23 Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.

24 Když Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: "Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!

25 To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království."

26 "Kdo tedy může být spasen?" ptali se ti, kdo to slyšeli.

27 "Co je u lidí nemožné, je možné u Boha," odpověděl jim.

28 "Pohleď," ozval se tehdy Petr, "my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou."

29 "Amen, říkám vám," odpověděl jim Ježíš, "že není nikdo, kdo by opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království

30 a nepřijal by v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život."

31 Tehdy vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: "Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam se naplní všechno, co je o Synu člověka psáno skrze proroky.

32 Bude vydán pohanům, bude zesměšněn, pohaněn a popliván.

33 Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých."

34 Oni však nic z toho nepochopili. Smysl toho výroku jim zůstal skryt, takže nerozuměli, o čem mluví.

35 Když přicházel k Jerichu, jeden slepec tam seděl u cesty a žebral.

36 Uslyšel procházející zástup a ptal se, co se to děje.

37 Když mu pověděli, že tudy jde Ježíš Nazaretský,

38 začal křičet: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"

39 Ti, kdo šli před Ježíšem, ho napomínali, ať mlčí, ale on křičel tím více: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"

40 Ježíš se zastavil a nechal ho k sobě přivést. Když přistoupil, Ježíš se ho zeptal:

41 "Co mám pro tebe udělat?" "Pane, ať vidím!" zvolal.

42 "Prohlédni," řekl mu Ježíš. "Tvá víra tě uzdravila."

43 A on ihned prohlédl. Potom šel za ním, oslavoval Boha a všechen lid, který to viděl, vzdal chválu Bohu.

L 19:

1 Ježíš přišel do Jericha a procházel jím.

2 A hle, byl tam muž jménem Zacheus, hlavní výběrčí daní a veliký boháč.

3 Toužil se podívat, kdo je Ježíš, ale kvůli davu nemohl, neboť byl malé postavy.

4 Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, až tudy půjde.

5 Když tam Ježíš dorazil, vzhlédl a řekl mu: "Zachee, pojď rychle dolů. Dnes musím zůstat u tebe doma."

6 Rychle tedy slezl a radostně ho přijal.

7 Všichni, kdo to viděli, si ale stěžovali: "To šel na návštěvu k takovému hříšníkovi?!"

8 Zacheus potom vstal a řekl Pánu: "Podívej se! Polovinu svého majetku teď dávám chudým, Pane, a kohokoli jsem nespravedlivě odíral na daních, vrátím mu to čtyřnásobně."

9 "Dnes přišlo do tohoto domu spasení," řekl mu na to Ježíš. "I on je přece syn Abrahamův!

10 Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené."

11 Tehdy vyprávěl svým posluchačům další podobenství, protože se blížil k Jeruzalému a oni si mysleli, že se už nyní má zjevit Boží království.

12 Řekl jim: "Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se odtamtud vrátil jako král.

13 Předtím si zavolal deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s tím, dokud nepřijdu.'

14 Jeho krajané ho ale nenáviděli a hned vyslali poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme ho za krále!'

15 Když se pak vrátil jako král, zavolal si služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal.

16 Přišel první a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.'

17 Král odpověděl: ‚Výborně, můj dobrý služebníku! Protože jsi byl věrný v tom nejmenším, vládni deseti městům.'

18 Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.'

19 Odpověděl mu: ‚Ty buď vládcem pěti měst.'

20 Potom přišel další a řekl: ‚Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji uloženou v šátku,

21 neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vybíráš, co sis neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.'

22 Král mu řekl: ‚Soudím tě podle tvých vlastních slov, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel?

23 Proč jsi tedy nedal mé peníze směnárníkům, abych si je po návratu vybral i s úroky?'

24 Tehdy řekl své družině: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.'

25 ‚Pane,' namítli, ‚vždyť už má deset hřiven.'

26 Říkám vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.

27 A ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.'"

28 Po těch slovech se vydal kupředu, vzhůru k Jeruzalému.

29 Když se přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, poslal dva ze svých učedníků

30 se slovy: "Jděte do vesnice před vámi. Jakmile tam přijdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte.

31 Kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.'"

32 Poslové odešli a nalezli vše tak, jak jim řekl.

33 Když odvazovali oslátko, majitelé se jich ptali: "Proč to oslátko odvazujete?"

34 "Pán ho potřebuje," odpověděli.

35 Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně.

36 A jak jel, prostírali své pláště na cestu.

37 Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které viděli.

38 Volali: "Požehnaný král, jenž přichází v Hospodinově jménu! Pokoj na nebi a sláva na výsostech!"

39 V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: "Mistře, napomeň své učedníky!"

40 Odpověděl jim: "Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!"

41 Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním:

42 "Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto.

43 Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran

44 a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení."

45 Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali.

46 "Je psáno," říkal jim, "‚Můj dům je domem modlitby,' ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů'!"

47 Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži z lidu zatím hledali způsob, jak ho zničit.

48 Nevěděli ale, jak to provést, protože všechen lid mu visel na rtech.

L 20:

1 Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přišli vrchní kněží, znalci Písma a starší

2 se slovy: "Řekni nám, jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!"

3 Odpověděl jim: "Já se vás také na něco zeptám. Povězte mi,

4 byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?"

5 Začali se spolu dohadovat: "Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?'

6 Když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok."

7 Nakonec mu řekli: "Nevíme, odkud."

8 "Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám," odpověděl jim Ježíš.

9 Tehdy se obrátil k lidem a vyprávěl jim toto podobenství: "Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval.

10 V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou.

11 Poslal tedy dalšího služebníka. I toho však zbili, zohavili a poslali pryč s prázdnou.

12 Poslal tedy třetího, ale i toho zranili a vyhnali.

13 Nakonec si pán vinice řekl: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna. Snad se před ním zastydí.'

14 Když ho ale vinaři uviděli, domluvili se spolu: ‚Tohle je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše!'

15 Pak ho vyvlekli z vinice ven a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?

16 Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným." "To snad ne!" zvolali, jakmile to uslyšeli.

17 Podíval se na ně a řekl: "Co tedy znamená to, co je psáno: ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným'?

18 Kdokoli na ten kámen padne, ten se roztříští. Na koho ten kámen padne, toho rozdrtí."

19 Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich.

20 Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora.

21 Zeptali se ho: "Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě.

22 Je správné dávat císaři daň, nebo ne?"

23 Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim:

24 "Ukažte mi denár. Čí nese obraz a nápis?" "Císařův," odpověděli.

25 "Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží," řekl jim.

26 A tak ho nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli.

27 Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali se ho:

28 "Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.

29 Bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný.

30 Potom si ji vzal druhý,

31 třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti.

32 Nakonec pak zemřela i ta žena.

33 Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Vždyť ji mělo všech sedm!"

34 Ježíš jim odpověděl: "Synové tohoto věku se žení a vdávají.

35 Ti, kdo budou hodni dosáhnout příštího věku a vzkříšení z mrtvých, se už ale ženit a vdávat nebudou.

36 Také už nebudou moci zemřít - budou totiž jako andělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.

37 A to, že mrtví vstávají, ukázal už Mojžíš u onoho keře, když Hospodina nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba.

38 On přece není Bohem mrtvých, ale živých - pro něj jsou živí všichni!"

39 "Mistře, to jsi řekl dobře," poznamenali někteří znalci Písma.

40 Tamti už se ho totiž neodvažovali na nic ptát.

41 Ježíš se jich zeptal: "Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn?

42 Sám David říká v knize Žalmů: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,

43 než ti tvé nepřátele k nohám položím.'

44 Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?"

45 Přede všemi lidmi pak řekl svým učedníkům:

46 "Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, milují zdravení na tržištích, přední sedadla ve shromážděních a čestná místa na večeřích

47 a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!"

L 21:

1 Když se rozhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladny.

2 Uviděl také jednu chudou vdovu, jak tam hází dva haléřky,

3 a řekl: "Vpravdě vám říkám, že tato chudá vdova dala ze všech nejvíce.

4 Všichni totiž přispívali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla - celé své živobytí."

5 Někteří si povídali, jak je chrám krásný - ty kameny, ty obětní dary! Ježíš na to řekl:

6 "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno."

7 "Mistře, kdy to bude?" zeptali se ho. "Jaké bude znamení času, kdy se to má stát?"

8 "Dávejte pozor, abyste se nenechali svést," odpověděl. "Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš!' a ‚Přišel čas!' Nechoďte za nimi.

9 Až uslyšíte o válkách a nepokojích, neděste se. Musí se to dít, ale to ještě není konec."

10 Tehdy jim řekl: "Národ povstane proti národu a království proti království.

11 Budou veliká zemětřesení, na různých místech bude hlad a mor a přijdou hrůzy a veliká znamení z nebe.

12 Před tím vším ale vztáhnou ruce na vás a budou vás pronásledovat. Budou vás vydávat do shromáždění a vězení a kvůli mému jménu vás povedou před krále a vládce.

13 To bude vaše příležitost ke svědectví.

14 Vezměte si k srdci, že si nemáte předem rozmýšlet, jak se hájit.

15 Já sám vám dám výřečnost a moudrost, proti níž neodolá a neobstojí žádný z vašich protivníků.

16 Budou vás zrazovat i vlastní rodiče a bratři, příbuzní i přátelé a některé z vás vydají na smrt.

17 Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět,

18 ale ani vlásek z vaší hlavy se neztratí.

19 Vydržte, a získáte život!"

20 "Až uvidíte Jeruzalém obležený vojskem, vězte, že přišla jeho zkáza.

21 Tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor. Kdo jsou ve městě, ať z něj odejdou, a kdo jsou na venkově, ať nechodí do města.

22 Nastanou totiž dny pomsty, kdy se naplní vše, co je psáno.

23 Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím, protože na zemi přijde veliké strádání a hněv proti tomuto lidu.

24 Budou padat ostřím meče a budou odvedeni do zajetí mezi všechny národy. Po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se časy pohanů nenaplní."

25 "Na slunci, měsíci a hvězdách budou zvláštní úkazy. Na zemi bude úzkost mezi národy, bezradnými před zuřícím mořským příbojem.

26 Lidé budou zmírat strachy v předtuše toho, co má přijít na svět, neboť nebeské mocnosti se budou otřásat.

27 Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblaku s mocí a velikou slávou.

28 Až se to všechno začne dít, vzpřimte se a pozvedněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení!"

29 Tehdy jim řekl podobenství: "Podívejte se na fíkovník a ostatní stromy.

30 Když vidíte, jak pučí, sami víte, že se blíží léto.

31 Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že se blíží Boží království!

32 Amen, říkám vám, že to pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane.

33 Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

34 Dávejte si pozor, aby vaše srdce nebyla obtěžkána hodováním a opilstvím a staráním se o tento život. Ten den by vás pak náhle překvapil

35 jako past, neboť zastihne všechny, kdo žijí na zemi.

36 Proto vždy bděte a modlete se, abyste byli hodni uniknout všemu, co přijde, a mohli stanout před Synem člověka."

37 Takto ve dne učíval v chrámě, ale večer odcházel a nocoval na hoře zvané Olivetská.

38 Všechen lid ho chodil už za úsvitu poslouchat do chrámu.

L 22:

1 Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce.

2 Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu.

3 Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti.

4 Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí.

5 Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze.

6 Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup.

7 Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek.

8 Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: "Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři."

9 "Kde ho máme připravit?" zeptali se.

10 Odpověděl: "Jen co vejdete do města, potká vás člověk nesoucí džbán vody. Až vejde do domu, jděte za ním.

11 Tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?'

12 On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři."

13 Odešli tedy, nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.

14 Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl.

15 Tehdy jim řekl: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět.

16 Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království."

17 Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte jej a rozdělte se spolu.

18 Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království."

19 Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: "To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku."

20 Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: "Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.

21 Pohleďte ale - ruka mého zrádce je na stole vedle mé.

22 Syn člověka sice odchází, jak je určeno, ale běda tomu, kdo jej zrazuje."

23 Začali se tedy dohadovat, kdo z nich že se to chystá udělat.

24 Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší.

25 On jim na to řekl: "Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci.

26 Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící.

27 Vždyť kdo je větší - ten, kdo sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží.

28 Vy jste ti, kdo se mnou zůstali v mých zkouškách,

29 a já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně.

30 V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele.

31 Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici.

32 Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry."

33 "Pane," zvolal Petr, "s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!"

34 On mu však odpověděl: "Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že mě znáš."

35 Zeptal se jich: "Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, scházelo vám něco?" "Ne, vůbec nic," odpověděli.

36 Řekl jim: "Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu. Kdo nemá meč, ať prodá plášť a koupí si jej.

37 Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.' Naplňuje se totiž, co je o mně psáno."

38 Řekli mu: "Pane, podívej se, máme dva meče!" "To stačí," odpověděl.

39 Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali.

40 Když přišel na místo, řekl jim: "Modlete se, abyste nepodlehli pokušení."

41 Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se:

42 "Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!"

43 Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho.

44 Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.

45 Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli.

46 "Jak to, že spíte?" řekl jim. "Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení."

47 Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil,

48 ale ten mu řekl: "Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?"

49 Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. "Pane," vykřikli, "máme se bít mečem?"

50 Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho.

51 "Nechte už toho!" odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.

52 Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům stráže a starším, kteří na něj přišli: "Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi?

53 Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle - vláda temnoty."

54 Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval.

55 Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr.

56 Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: "Tenhle byl také s ním."

57 On to ale zapřel: "Já ho neznám, ženo!"

58 Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: "Ty jsi také jeden z nich." "Nejsem, člověče!" opakoval Petr.

59 Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: "Tenhle s ním určitě byl také - vždyť je to Galilejec!"

60 Petr ale řekl: "Nevím, o čem mluvíš, člověče!" A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout.

61 Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: "Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš."

62 Vyšel ven a hořce se rozplakal.

63 Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho.

64 Zavázali mu oči a ptali se: "Prorokuj, kdo tě udeřil?"

65 Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami.

66 Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma a odvedli ho do své Velerady.

67 Vyzvali ho: "Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to!" "Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte," odpověděl Ježíš.

68 "A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte.

69 Od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci."

70 "Takže jsi Boží Syn?" řekli všichni. "Sami říkáte, že jsem," odpověděl Ježíš.

71 Na to zvolali: "K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!"

L 23:

1 Celé jejich shromáždění vstalo a odvedli ho k Pilátovi.

2 Začali ho obviňovat: "Zjistili jsme, že tento muž rozvrací náš národ. Je proti odvádění daní císaři a nazývá se králem, Mesiášem."

3 Pilát se ho zeptal: "Tak ty jsi židovský král?" "Sám to říkáš," odpověděl Ježíš.

4 Nato Pilát řekl vrchním kněžím a zástupům: "Podle mě je ten člověk nevinný."

5 Oni však naléhali: "Bouří lid! Učí po celém Judsku! Začal v Galileji a došel až sem!"

6 Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se: "Takže ten člověk je Galilejec?"

7 A když se dozvěděl, že je z Herodova panství, poslal ho k Herodovi, který v těch dnech také pobýval v Jeruzalémě.

8 Když Herodes uviděl Ježíše, měl velikou radost. Už dávno se s ním toužil setkat, neboť o něm hodně slyšel, a těšil se, že ho uvidí udělat nějaký zázrak.

9 Kladl mu spoustu otázek, ale Ježíš mu vůbec neodpovídal.

10 Stáli tam však vrchní kněží a znalci Písma a usilovně ho obviňovali.

11 A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl. Když se mu dost naposmíval, oblékl ho do skvostného roucha a poslal ho zpátky k Pilátovi.

12 Toho dne se Herodes s Pilátem spřátelili; předtím totiž k sobě chovali nenávist.

13 Pilát svolal vrchní kněze, přední muže i lid

14 a řekl jim: "Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu. Hle, vyslechl jsem ho před vámi a neshledal jsem jej vinným v žádném bodě vaší obžaloby.

15 Dokonce ani Herodes ne, neboť jsem vás poslal k němu. Nespáchal nic, za co by zasloužil smrt.

16 [17] Dám ho zbičovat a propustím ho."

18 Všechen dav ale začal křičet: "Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!"

19 (Ten byl uvězněn za nějakou vzpouru ve městě a za vraždu.)

20 Pilát k nim znovu promluvil, protože chtěl Ježíše propustit.

21 Oni ale křičeli: "Ukřižuj, ukřižuj ho!"

22 Promluvil k nim tedy potřetí: "Ale co udělal zlého? Nezjistil jsem u něj nic, za co by zasloužil smrt. Dám ho zbičovat a propustím ho!"

23 Oni však naléhali a s velikým křikem se dožadovali, aby byl ukřižován. Jejich hlasy stále sílily,

24 až se Pilát rozhodl jejich žádosti vyhovět.

25 Toho, který byl uvězněn za vzpouru a vraždu, propustil, jak žádali, ale Ježíše na jejich přání vydal na smrt.

26 Když ho odváděli, chytili jistého Šimona Kyrénského, který se vracel z pole, a naložili mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem.

27 Šlo za ním veliké množství lidu i mnoho žen, které nad ním plakaly a naříkaly.

28 Ježíš se k nim obrátil: "Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými dětmi.

29 Hle, přicházejí dny, kdy lidé řeknou: ‚Blaze neplodným, jejichž lůna nerodila a jejichž prsy nekojily!'

30 Tehdy řeknou horám: ‚Padněte na nás,' a kopcům: ‚Skryjte nás!'

31 Když se toto děje se zeleným stromem, co se stane se suchým?"

32 K popravě s ním vedli ještě další dva muže, zločince.

33 Když přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince - jednoho po pravici a druhého po levici.

34 Ježíš tehdy řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!" Vojáci zatím losovali o jeho šaty.

35 Lid stál a díval se. Kromě jiných se mu vysmívali také vůdcové: "Jiné zachránil, tak ať zachrání sám sebe, když je to Mesiáš, ten Boží Vyvolený!"

36 Vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet

37 a říkali: "Zachraň se, jestli jsi židovský král!"

38 Visel nad ním totiž nápis: TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.

39 Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: "Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!"

40 Ten druhý ho však okřikl: "To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on,

41 ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!"

42 Potom řekl Ježíšovi: "Vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království."

43 Ježíš mu odpověděl: "Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji."

44 Okolo poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne.

45 Slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla vpůli.

46 Ježíš hlasitě zvolal: "Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!" Po těch slovech vydechl naposled.

47 Když setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu a řekl: "Ten člověk byl jistě spravedlivý!"

48 Všichni v zástupu, který se sešel k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bili do prsou a odcházeli pryč.

49 Všichni jeho přátelé, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a všechno to viděli.

50 Jeden člen Rady, dobrý a spravedlivý muž jménem Josef,

51 nesouhlasil s Radou a jejím činem. Byl z judského města Arimatie a také očekával Boží království.

52 Šel za Pilátem a vyžádal si Ježíšovo tělo.

53 Sňal je, zavinul do plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, do níž ještě nebyl nikdo pochován.

54 Byl den příprav a blížil se začátek soboty.

55 Přidaly se k němu i ženy, které s Ježíšem přišly z Galileje. Viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno.

56 Vrátily se domů, připravily vonné oleje a masti, pak ale podle přikázání zachovaly sobotní odpočinek.

L 24:

1 Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu.

2 Našly však kámen odvalený od hrobu,

3 a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše.

4 Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu.

5 Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: "Proč hledáte živého mezi mrtvými?

6 Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal:

7 ‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.'"

8 Tehdy si vzpomněly na jeho slova,

9 a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním.

10 Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům,

11 ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim.

12 Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.

13 Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů,

14 a povídali si o všem, co se stalo.

15 Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim.

16 Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.

17 Ježíš se jich zeptal: "O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?"

18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!"

19 "O čem?" zeptal se jich. "O Ježíši Nazaretském," odvětili. "Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem.

20 Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat.

21 My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo.

22 Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu

23 a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije.

24 Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli."

25 Tehdy jim řekl: "Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci!

26 Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?"

27 Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.

28 Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál.

29 Oni ho však přemlouvali: "Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru." Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane.

30 Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim.

31 Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.

32 Tehdy jeden druhému řekli: "Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?"

33 Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními,

34 jak říkají: "Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!"

35 Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.

36 Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. "Pokoj vám," řekl.

37 Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha.

38 Řekl jim tedy: "Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách?

39 Podívejte se na mé ruce a nohy - jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!"

40 Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy.

41 Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: "Máte tu něco k jídlu?"

42 Podali mu tedy kus pečené ryby,

43 on si ji vzal a pojedl před nimi.

44 Potom jim řekl: "Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech."

45 Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům.

46 Řekl jim: "Tak je psáno - Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých.

47 Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům.

48 Vy jste toho svědkové.

49 Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry."

50 Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal,

51 a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe.

52 Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma.

53 Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.