Mk Bible: Překlad 21.století

Mk 1:

1 Počátek evangelia o Ježíši Kristu, Božím Synu.

2 Jak je psáno u proroka Izaiáše: "Hle, posílám před tebou svého posla, aby připravil tvou cestu."

3 "Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu pro Pána! Vyrovnejte jeho stezky!"

4 Tak přišel Jan, křtil na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů.

5 Vycházela k němu celá judská země i všichni Jeruzalémští, vyznávali své hříchy a on je křtil v řece Jordán.

6 Jan byl oblečen velbloudí srstí a koženým pásem kolem boků, jedl kobylky a lesní med.

7 Kázal: "Po mně přichází někdo silnější než já! Nejsem hoden ani sehnout se a rozvázat mu řemínek sandálu.

8 Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým."

9 V těch dnech přišel Ježíš z galilejského Nazaretu a dal se od Jana pokřtít v Jordánu.

10 Když vystupoval z vody, ihned uviděl protržená nebesa a Ducha sestupujícího na něj jako holubice.

11 Z nebe zazněl hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil."

12 Duch ho pak ihned vypudil na poušť.

13 Byl na poušti čtyřicet dní a pokoušel ho satan. Byl tam s divokou zvěří a sloužili mu andělé.

14 Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium:

15 "Čas se naplnil - Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!"

16 Když se pak procházel podél Galilejského jezera, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak házejí síť do vody (byli to totiž rybáři).

17 Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!"

18 Ihned opustili sítě a šli za ním.

19 Poodešel dál a uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě.

20 Ihned je zavolal a oni nechali svého otce Zebedea na lodi s nádeníky a odešli za ním.

21 Když potom přišli do Kafarnaum, vešel hned v sobotu do synagogy a učil.

22 Nad jeho učením tam jen žasli, protože je učil jako ten, kdo má zmocnění, a ne jako znalci Písma.

23 V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Vykřikl:

24 "Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi - ten Svatý Boží!"

25 "Zmlkni," okřikl ho Ježíš, "a vyjdi z něj!"

26 Nečistý duch tím mužem zalomcoval, hlasitě vykřikl a vyšel z něj.

27 Všichni byli tak ohromeni, že se začali ptát jeden druhého: "Co to má znamenat? Co je to za nové učení? Rozkazuje mocně i nečistým duchům a poslouchají ho!"

28 A zpráva o něm se ihned roznesla po celém galilejském kraji.

29 Když odešli ze synagogy, hned šli s Jakubem a Janem domů k Šimonovi a Ondřejovi.

30 Šimonova tchyně tam ležela v horečce, a tak mu o ní hned řekli.

31 Přistoupil, vzal ji za ruku a zvedl ji. Horečka ji opustila a ona je začala obsluhovat.

32 Večer po západu slunce k němu přinesli všechny nemocné a posedlé.

33 Celé město se seběhlo ke dveřím

34 a on uzdravil množství lidí trápených různými neduhy a vyhnal množství démonů. Démonům nedovoloval mluvit, protože ho znali.

35 Ráno vstal dlouho před rozedněním a šel ven. Odešel na opuštěné místo a tam se modlil.

36 Šimon a ostatní se ale pustili za ním.

37 Když ho našli, řekli mu: "Všichni tě hledají!"

38 On jim odpověděl: "Pojďme dál, do okolních městeček, abych kázal i tam. Vždyť proto jsem přišel."

39 Kázal tedy v jejich synagogách po celé Galileji a vymítal démony.

40 Přišel k němu jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit!"

41 Naplněn soucitem, Ježíš vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: "Já to chci. Buď čistý!"

42 Malomocenství ho hned opustilo a byl čistý.

43 Ježíš ho pak ihned poslal pryč s přísným varováním:

44 "Dej pozor, abys nikomu nic neříkal. Jdi se ale ukázat knězi a obětuj za své očištění dar, který přikázal Mojžíš, na svědectví pro ně."

45 On ale šel a začal hodně mluvit a rozhlašovat tu věc tak, že Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A lidé se k němu scházeli odevšad.

Mk 2:

1 Po několika dnech opět přišel do Kafarnaum. Když se proslechlo, že je doma,

2 shromáždilo se takové množství lidí, že už se nevešli ani ke dveřím. Zatímco k nim promlouval Slovo,

3 přišli k němu čtyři muži a nesli ochrnutého.

4 Kvůli davu ho ale k němu nemohli přinést, a tak odkryli střechu nad místem, kde byl, probořili ji a nosítka s tím ochrnutým spustili dolů.

5 Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny."

6 Byli tu ale někteří ze znalců Písma. Seděli tam a v srdcích si říkali:

7 "Jak to mluví? To je rouhání! Kdo může odpouštět hříchy než samotný Bůh?"

8 Ježíš v duchu ihned poznal, co si pro sebe říkají, a zeptal se jich: "Jak to přemýšlíte?

9 Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny,' anebo: ‚Vstaň, vezmi si lehátko a choď?'

10 Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy" - tehdy pověděl ochrnutému -

11 "říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů."

12 On hned vstal, přede všemi vzal své lehátko a odešel. Všichni byli ohromeni a oslavovali Boha: "Nic takového jsme nikdy neviděli!"

13 Ježíš šel znovu na břeh jezera. Všechen zástup tam přicházel k němu a on je vyučoval.

14 Když cestou uviděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, řekl mu: "Pojď za mnou." A on vstal a šel za ním.

15 Ježíš pak stoloval v jeho domě a spolu s Ježíšem a jeho učedníky tehdy stolovali i mnozí výběrčí daní a různí hříšníci. Mnozí takoví ho totiž následovali.

16 Když znalci Písma a farizeové uviděli, že jí s výběrčími daní a hříšníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s výběrčími daní a hříšníky?"

17 Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky."

18 Janovi učedníci a farizeové měli ve zvyku se postit. Někteří přišli a ptali se ho: "Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?"

19 Ježíš jim odpověděl: "Mohou se ženichovi přátelé postit, dokud je ženich ještě s nimi? Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit.

20 Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v ten den, se budou postit.

21 Nikdo nepřišívá záplatu z nové látky na starý plášť. Jinak se ta nová výplň od starého utrhne a díra bude ještě horší.

22 Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak víno měchy roztrhne, víno se rozlije a měchy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů."

23 Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy.

24 Farizeové mu řekli: "Podívej se! Jak to, že dělají, co se v sobotu nesmí?"

25 Odpověděl jim: "Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když měl se svými muži nouzi a hlad?

26 Jak za velekněze Abiatara vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i svým mužům?"

27 Potom dodal: "Sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu.

28 Syn člověka je pánem i nad sobotou."

Mk 3:

1 Když znovu přišel do synagogy, byl tu člověk s ochrnutou rukou.

2 Sledovali ho, zda jej uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat.

3 Ježíš tomu muži s ochrnutou rukou řekl: "Postav se doprostřed."

4 Potom se jich zeptal: "Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?" Oni však mlčeli.

5 S hněvem se po nich rozhlédl, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu muži: "Natáhni ruku." A když ji natáhl, byla znovu zdravá.

6 Farizeové se pak hned odešli radit s herodiány, jak by ho zničili.

7 Ježíš odešel se svými učedníky k jezeru a za ním šla velká spousta lidí z Galileje, z Judska,

8 z Jeruzaléma i z Idumeje, Zajordánska a z okolí Týru a Sidonu. Když slyšeli, jaké věci dělal, přišla jich k němu velká spousta.

9 Proto řekl svým učedníkům, aby pro něj kvůli zástupu měli stále připravenou loďku, aby ho neumačkali.

10 Uzdravil jich totiž tolik, že všichni, kdo měli nějaká trápení, se na něj tlačili, aby se ho dotkli.

11 A nečistí duchové, jakmile ho uviděli, před ním padali a křičeli: "Ty jsi Boží Syn!"

12 Ale on jim velmi hrozil, aby ho neprozrazovali.

13 Potom vystoupil na horu, povolal k sobě ty, které sám chtěl, a přišli k němu.

14 Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je poslal kázat

15 a aby měli moc vymítat démony.

16 Ustanovil jich dvanáct: Šimona (kterému dal jméno Petr),

17 Jakuba Zebedeova, jeho bratra Jana (ty dva pojmenoval Boanerges, "Synové hro-mu"),

18 Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Horlivce

19 a Jidáše Iškariotského, který ho potom zradil.

20 Když se pak vrátil domů, znovu se sešel takový zástup, že se nemohli ani najíst.

21 Když se to dozvěděli jeho příbuzní, vypravili se, aby si ho vzali, protože lidé říkali, že se pominul.

22 Znalci Písma, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali, že má Belzebuba a že vymítá démony knížetem démonů.

23 Zavolal je tedy a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vymítat satana?

24 Pokud se království rozdělí samo proti sobě, nemůže obstát.

25 Také když se dům rozdělí sám proti sobě, nemůže obstát.

26 Jestliže tedy satan povstal sám proti sobě a je rozdělen, nemůže obstát a je s ním konec.

27 Nikdo ale nemůže přijít do domu siláka a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá. Teprve tehdy vyloupí jeho dům.

28 Amen, říkám vám, že všechny hříchy budou lidským synům odpuštěny, i rouhání, jakkoli by se rouhali.

29 Kdo by se ale rouhal proti Duchu svatému, tomu nebude nikdy odpuštěno; takový se provinil věčným hříchem."

30 (Říkali totiž o něm, že má nečistého ducha.)

31 Tehdy dorazili jeho bratři a matka. Zůstali venku a vzkázali mu, že ho volají.

32 Kolem něj seděl zástup lidí; řekli mu: "Pohleď, tvá matka a tví bratři jsou venku a hledají tě."

33 On jim však odpověděl: "Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?"

34 Rozhlédl se po těch, kdo seděli kolem něj, a řekl: "Pohleďte, má matka a mí bratři.

35 Kdokoli plní Boží vůli, ten je můj bratr, sestra a matka."

Mk 4:

1 Znovu pak začal vyučovat u jezera. Shromáždil se k němu tak obrovský zástup, že nastoupil do lodi na jezeře a posadil se. Celý ten zástup byl na břehu

2 a on je v podobenstvích učil o mnoha věcech. Ve svém vyučování jim řekl:

3 "Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.

4 A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.

5 Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku.

6 Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla.

7 Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je, takže nevydala úrodu.

8 Ještě jiná však padla na dobrou půdu, vzešla, vzrostla a vydala úrodu - některé dalo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek."

9 Potom dodal: "Kdo má uši k slyšení, slyš."

10 Jakmile byl o samotě, ti, kdo byli s ním, se ho spolu s Dvanácti ptali na ta podobenství.

11 "Vám je svěřeno tajemství Božího království," odpověděl jim, "ale těm, kdo jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,

12 aby ‚hleděli a hleděli, ale nechápali, poslouchali a slyšeli, ale nerozuměli, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.'"

13 Tehdy jim řekl: "Vy to podobenství nechápete? A jak porozumíte všem ostatním podobenstvím?

14 Rozsévač rozsévá Slovo.

15 Ti, kterým se rozsévá Slovo podél cesty, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází satan a bere Slovo, které do nich bylo zaseto.

16 Ti, kterým se seje na skalnatou půdu, jsou pak tito: Jakmile uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají,

17 ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají.

18 Další jsou ti, kterým se seje do trní: To jsou ti, kteří slyší Slovo,

19 ale pak přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.

20 A pak jsou ti, u kterých se seje na dobré půdě: Slyší Slovo, přijímají je a přinášejí úrodu - jeden třicetinásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný stonásobnou."

21 Dále jim řekl: "Přináší se snad lampa, aby ji postavili pod vědro nebo pod postel? Nemá se postavit na svícen?

22 Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo.

23 Má-li kdo uši k slyšení, slyš!"

24 Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno a ještě vám bude přidáno.

25 Tomu, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má."

26 Potom řekl: "Boží království působí, jako když člověk hodí zrno na zem.

27 Spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on ani neví jak.

28 Země totiž plodí úrodu sama od sebe - nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu.

29 A když úroda dozraje, ihned se chopí srpu, protože nastala žeň."

30 Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme?

31 Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi.

32 Jakmile je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny, a vypouští mohutné větve, takže i ptáci mohou hnízdit v jeho stínu."

33 Přinášel jim Slovo v mnoha takových podobenstvích, nakolik byli schopni rozumět.

34 Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval.

35 Večer onoho dne jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu."

36 Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky.

37 Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou.

38 On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: "Mistře, nezajímá tě, že umíráme?"

39 Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: "Tiše, klid!" Vítr se utišil a nastal naprostý klid.

40 "Proč se tak bojíte?" řekl jim pak. "Ještě pořád nemáte víru?"

41 Byli z toho úplně vyděšení. "Kdo to vůbec je?" ptali se jeden druhého. "Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!"

Mk 5:

1 Tehdy se přeplavili přes jezero do gerasenského kraje.

2 Jakmile vystoupil z lodi, ihned proti němu z hrobů vyšel člověk posedlý nečistým duchem.

3 Bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem.

4 Předtím býval často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy vždy roztrhal a okovy rozlámal, takže ho nikdo nemohl zkrotit.

5 Pořád, ve dne i v noci, byl v hrobkách a na horách, křičel a tloukl se kamením.

6 Jakmile z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a padl před ním na kolena.

7 Hlasitě vykřikl: "Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, netrýzni mě!"

8 (Ježíš mu totiž řekl: "Vyjdi z toho člověka, nečistý duchu!")

9 "Jak se jmenuješ?" ptal se ho Ježíš. "Mé jméno je Legie," odpověděl. "Je nás totiž hodně."

10 A velice ho prosil, ať je nevyhání z toho kraje.

11 Na úbočí hory se tam páslo veliké stádo prasat.

12 Démoni ho proto prosili: "Pusť nás do těch prasat, ať vejdeme do nich!"

13 Ježíš jim to povolil, a tak ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do prasat. Asi dvoutisícové stádo se jich pak rozběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo.

14 Pasáci tehdy utekli a rozhlásili to ve městě i na venkově. Lidé se šli podívat, co se to stalo.

15 Když přišli k Ježíšovi a viděli toho, který býval posedlý tou Legií, jak tam sedí oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach.

16 Jakmile jim očití svědkové vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi prasaty,

17 začali ho prosit, ať opustí jejich kraj.

18 Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý, aby s ním mohl zůstat.

19 On mu to ale nedovolil. Řekl mu: "Jdi domů ke svým a vypravuj jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval."

20 Odešel tedy a začal v Dekapoli rozhlašovat, co všechno pro něj Ježíš udělal. Všichni byli ohromeni.

21 Když se pak Ježíš přeplavil lodí zpátky na druhý břeh, sešel se k němu u jezera veliký zástup.

22 Přišel k němu jeden z představených synagogy jménem Jairus, a jakmile ho uviděl, padl mu k nohám.

23 Snažně ho prosil: "Moje dcerka umírá! Pojď, vlož na ni ruce, ať je uzdravená a může žít."

24 A tak šel s ním. Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj.

25 Byla tam jedna žena, která už dvanáct let krvácela.

26 Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř.

27 Když uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha.

28 Řekla si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu uzdravena."

29 Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila, že byla z toho trápení uzdravena.

30 Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: "Kdo se dotkl mého roucha?"

31 Jeho učedníci mu řekli: "Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?"

32 On se ale rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal.

33 Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena a pověděla mu celou pravdu.

34 Ježíš jí odpověděl: "Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení."

35 Ještě to ani nedořekl, když přišli poslové z domu představeného synagogy se slovy: "Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžovat mistra?"

36 Ježíš ale jejich slova neposlouchal. "Neboj se, jenom věř," řekl představenému synagogy.

37 Nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.

38 Když přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliký rozruch, všechny plačící a hlasitě naříkající,

39 vešel dovnitř a řekl jim: "Proč ten rozruch a pláč? To dítě neumřelo. Jen spí."

40 Oni se mu ale smáli. Když všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde bylo dítě.

41 Vzal dívku za ruku a řekl jí: "Talitha kum," což se překládá: "Děvčátko, říkám ti, vstávej."

42 Ta dívka hned vstala a začala se procházet. Bylo jí dvanáct let. Přítomných se zmocnil nesmírný úžas,

43 ale on jim jasně přikázal, ať se o tom nikdo nedozví. Řekl jim také, ať jí dají najíst.

Mk 6:

1 Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města; jeho učedníci šli s ním.

2 Když v sobotu začal učit v synagoze, mnozí z posluchačů žasli. "Odkud to má?" ptali se. "Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky?

3 Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?" A tak se nad ním pohoršovali.

4 Ježíš jim odpověděl: "Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě."

5 A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je.

6 Překvapen jejich nevírou pak obcházel okolní vesnice a učil.

7 Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy

8 a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku;

9 ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile.

10 "Když vejdete do něčího domu," řekl jim, "zůstaňte tam, dokud neodejdete.

11 Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim."

12 A tak šli a vyzývali lidi k pokání.

13 Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.

14 Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes. Říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky."

15 Jiní říkali: "Je to Eliáš," a další: "Je to prorok jako jeden z dávných proroků."

16 Když to Herodes uslyšel, řekl: "Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!"

17 Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa.

18 Jan Herodovi říkal: "Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!"

19 Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla.

20 Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal.

21 Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje.

22 Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: "Požádej mě, o co chceš, a dám ti to."

23 Odpřísáhl: "Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království."

24 Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: "O co mám žádat?" "O hlavu Jana Křtitele!" řekla jí matka.

25 A tak hned spěchala za králem a žádala: "Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele."

26 Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout.

27 Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení

28 a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce.

29 Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.

30 Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili.

31 Tehdy jim řekl: "Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.

32 Odpluli tedy lodí o samotě na pusté místo.

33 Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je.

34 Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech.

35 Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. "Tohle místo je pusté a už je moc hodin," řekli.

36 "Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst."

37 Odpověděl jim: "Vy jim dejte najíst." "To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim najíst?" namítli.

38 "Kolik máte chlebů?" řekl jim. "Jděte se podívat." Když to zjistili, řekli: "Pět - a dvě ryby."

39 Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě.

40 Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti,

41 vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem,

42 a tak se všichni najedli do sytosti.

43 Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb.

44 A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.

45 Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup.

46 A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.

47 Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi.

48 Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout.

49 Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy.

50 Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se.On ale na ně hned promluvil: "Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se."

51 Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem.

52 Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.

53 A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili.

54 Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali.

55 Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.

56 Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.

Mk 7:

1 Farizeové a někteří znalci Písma, kteří dorazili z Jeruzaléma, se sešli u Ježíše

2 a uviděli některé jeho učedníky jíst chleby ‚nečistýma' (to jest neumytýma) rukama.

3 Farizeové a všichni Židé totiž nejedí, aniž by si obřadně umyli ruce, a tak dodržují tradici starších.

4 Když přijdou z trhu, nejedí, dokud se nevykoupou. A je ještě mnoho jiných věcí, které přijali a dodržují, jako očišťování pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek.

5 Farizeové a znalci Písma se ho tedy zeptali: "Proč se tvoji učedníci nechovají podle tradice starších a jedí chléb nečistýma rukama?"

6 On jim odpověděl: "Izaiáš o vás pokrytcích prorokoval správně. Jak je psáno: ‚Tento lid mě ctí svými rty, srdcem je mi však vzdálený.

7 Nadarmo mě ale uctívají, když učí lidské nauky a příkazy.'

8 Opustili jste Boží přikázání, ale lidské tradice dodržujete."

9 Potom pokračoval: "Opravdu pěkně zavrhujete Boží přikázání, abyste zachovali svou vlastní tradici!

10 Mojžíš řekl: ‚Cti otce i matku' a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.'

11 Vy ale říkáte, že kdyby člověk řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, je korban' (to jest dar Bohu),

12 tak už ho nenecháte nic udělat pro jeho otce nebo matku.

13 Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili. A podobných věcí děláte spoustu."

14 Znovu pak svolal zástup a řekl jim: "Slyšte mě všichni a rozumějte.

15 [16] Nic, co do člověka vchází zvenku, ho nemůže pošpinit. Člověka špiní to, co z něj vychází!"

17 Když pak odešel od zástupu do domu, učedníci se ho vyptávali na to podobenství.

18 On jim odpověděl: "To jste tak nechápaví? Nerozumíte, že cokoli vchází do člověka zvenku, ho nemůže pošpinit?

19 Nejde to přece do jeho srdce, ale do břicha a odtud do stoky!" Tak očistil všechny pokrmy.

20 Potom řekl: "Co z člověka vychází, to člověka špiní.

21 Z nitra lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, smilnění, krádeže, vraždy,

22 cizoložství, chamtivost, ničemnost, lstivost, nestydatost, závist, urážky, pýcha, potrhlost.

23 Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a špiní člověka."

24 Potom vstal a odešel odtud do okolí Týru. Vešel do jednoho domu a ačkoli nechtěl, aby se to někdo dozvěděl, nedalo se to utajit.

25 Hned se totiž o něm doslechla jedna žena, která měla dcerku s nečistým duchem. Přišla, padla mu k nohám

26 a prosila ho, aby z její dcery vyhnal démona. Ta žena byla Řekyně, rodem Syroféničanka,

27 a tak jí řekl: "Napřed nech najíst děti. Není správné vzít chleba dětem a hodit ho psům."

28 Ona však odpověděla: "Ano, Pane, ale i psi pod stolem jedí zbytky po dětech."

29 "Díky tomu, cos řekla, můžeš jít domů," odvětil jí na to. "Ten démon už z tvé dcery vyšel."

30 Když pak přišla domů, zjistila, že dívka leží na lůžku a že démon je pryč.

31 Ježíš pak odešel z týrského kraje, prošel Sidon a přes území Dekapole dorazil ke Galilejskému jezeru.

32 Tam k němu přivedli hluchoněmého člověka a prosili ho, aby na něj vložil ruku.

33 On si ho vzal stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka.

34 Potom vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: "Efatha!" což znamená: "Otevři se!"

35 Jeho uši se ihned otevřely, pouto jeho jazyka se uvolnilo a začal mluvit správně.

36 Ježíš jim zakázal komukoli to říkat, ale čím více jim to zakazoval, tím více to rozhlašovali.

37 Lidé byli naprosto ohromeni. Říkali: "Všechno udělal dobře! Dokonce dává hluchým sluch a němým řeč!"

Mk 8:

1 V těch dnech se znovu sešlo veliké množství lidí. Když jim pak došlo jídlo, Ježíš svolal své učedníky a řekl jim:

2 "Je mi jich líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst.

3 Když je pošlu domů hladové, padnou na cestě vyčerpáním. A někteří přišli zdaleka."

4 "Jak by tu někdo mohl ty lidi nakrmit? namítli učedníci. "Vždyť je tu pustina!"

5 "Kolik máte chlebů?" zeptal se jich. "Sedm," odpověděli.

6 Nechal tedy zástup posadit na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali. Ti je pak předložili zástupu.

7 Měli také pár malých rybek. Ježíš je požehnal a řekl, ať předkládají i je.

8 A tak se najedli do sytosti a ještě nasbírali sedm košů nalámaných kousků, které zbyly.

9 Bylo tam tehdy okolo čtyř tisíc lidí. Když je Ježíš propustil,

10 ihned nastoupil s učedníky na loď a přijel do dalmanutského kraje.

11 Tehdy přišli farizeové a začali se s ním hádat a pokoušet ho. Chtěli od něj nějaké znamení z nebe.

12 Ježíš si v duchu povzdychl a řekl: "Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, říkám vám, že toto pokolení žádné znamení nedostane!"

13 Opustil je, nastoupil zase do lodi a odplul na druhou stranu.

14 Zapomněli ale vzít chléb a neměli s sebou na lodi víc než jeden bochník.

15 Ježíš jim zdůrazňoval: "Pečlivě se varujte kvasu farizeů a kvasu Herodova."

16 Začali se tedy mezi sebou dohadovat, že nemají chleba.

17 Ježíš to ale věděl, a tak jim řekl: "Proč se dohadujete, že nemáte chleba? Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte tvrdé srdce?

18 Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a neslyšíte? Už si nevzpomínáte?

19 Když jsem nalámal pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?" "Dvanáct," odpověděli.

20 "A co těch sedm chlebů pro čtyři tisíce? Kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?" "Sedm," odpověděli.

21 Na to jim řekl: "Ještě nerozumíte?"

22 Když přišli do Betsaidy, přivedli k němu slepce a prosili ho, aby se ho dotkl.

23 Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: "Vidíš něco?"

24 On vzhlédl a řekl: "Rozeznávám lidi - vidím něco jako chodící stromy."

25 Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku.

26 Ježíš ho pak poslal domů se slovy: "Do vesnice ale nechoď."

27 Ježíš a jeho učedníci pak vyšli do vesnic kolem Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: "Za koho mě mají lidé?"

28 Odpověděli: "Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků."

29 "A za koho mě máte vy?" zeptal se. "Ty jsi Mesiáš!" odpověděl mu Petr.

30 On je ale přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali.

31 Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých.

32 Protože ty věci říkal otevřeně, Petr ho vzal stranou a začal ho kárat.

33 Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a okřikl Petra: "Odejdi ode mě, satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské."

34 Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: "Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.

35 Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání.

36 Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil?

37 Co dá člověk na oplátku za svůj život?

38 Kdo by se v tomto cizoložném a hříšném pokolení styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly."

Mk 9:

1 A řekl jim: "Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci."

2 Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi.

3 Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit.

4 A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak rozmlouvají s Ježíšem.

5 Petr na to Ježíšovi řekl: "Rabbi, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."

6 Byli totiž tak vyděšení, že nevěděl, co by řekl.

7 Vtom se objevil oblak a zahalil je. Z oblaku zazněl hlas: "Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte."

8 Hned se rozhlédli, ale neviděli už u sebe nikoho než samotného Ježíše.

9 Cestou zpět z hory jim přikázal, aby nikomu neříkali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.

10 Nechali si to tedy pro sebe. Jen se dohadovali, co to je ‚vstát z mrtvých'.

11 Potom se ho zeptali: "Proč ale znalci Písma říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?"

12 On jim odpověděl: "Jistě, ‚nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví'. Co je ale psáno o Synu člověka? Že musí mnoho vytrpět a být pohrdán.

13 Říkám vám, že Eliáš už přišel a oni mu udělali, co chtěli, jak je to o něm psáno."

14 Když potom přišel k učedníkům, uviděl kolem nich spoustu lidí a znalce Písma, jak se s nimi dohadují.

15 Jakmile ho všichni v zástupu spatřili, byli ohromeni. Běželi k němu a zdravili ho.

16 "Proč se s nimi dohadujete?" zeptal se jich Ježíš.

17 "Mistře," odpověděl mu jeden ze zástupu, "přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha.

18 Kdykoli se ho zmocní, trhá jím a on má pěnu u úst, skřípe zuby a celý ztuhne. Řekl jsem tvým učedníkům, ať toho ducha vyženou, ale nedokázali to!"

19 "Vy nevěřící pokolení!" zvolal Ježíš. "Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně."

20 A tak ho k němu přivedli. Jakmile ho chlapec uviděl, hned jím ten duch začal zmítat, až upadl a s pěnou u úst se válel po zemi.

21 Ježíš se zeptal jeho otce: "Jak dlouho se mu to děje?" "Od dětství," odpověděl.

22 "Často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zabil. Můžeš-li ale něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!"

23 "‚Můžeš-li'?" opáčil Ježíš. "Pro věřícího je možné všechno."

24 "Já věřím!" zvolal hned chlapcův otec. "Pomoz mé nevíře!"

25 Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, okřikl nečistého ducha: "Němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něj a už do něj nevcházej!"

26 A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel.

27 Když ho ale Ježíš vzal za ruku a zvedl ho, vstal.

28 Jakmile přišel domů, učedníci se ho v soukromí ptali: "Proč jsme ho my nemohli vyhnat?"

29 Odpověděl jim: "Tento druh démonů nemůže vyjít jinak než skrze modlitbu."

30 Pak odtud odešli. Procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl.

31 Učil totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka bude vydán do lidských rukou, zabijí ho a třetího dne po svém zabití vstane z mrtvých."

32 Oni ta slova nechápali, ale báli se ho zeptat.

33 Když přišel domů do Kafarnaum, ptal se jich: "O čem jste se to cestou dohadovali?"

34 Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou hádali, kdo z nich je největší.

35 Posadil se tedy, zavolal těch Dvanáct k sobě a řekl jim: "Chce-li někdo být první, ať je poslední ze všech a služebník všech."

36 Vzal dítě a postavil je uprostřed. Potom je vzal do náručí se slovy:

37 "Kdokoli přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, nepřijímá mne, ale Toho, který mě poslal."

38 "Mistře," řekl mu na to Jan, "viděli jsme jednoho, který nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože nechodí s námi."

39 "Nebraňte mu!" odpověděl Ježíš. "Nikdo nemůže vykonat zázrak v mém jménu a hned nato o mně mluvit zle.

40 Kdo není proti nám, je s námi.

41 Kdo by vám podal i jen pohár vody, protože patříte Mesiáši, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu.

42 Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj mnohem lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře.

43 [44] Kdyby tě sváděla tvá ruka, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít zmrzačený do života, než jít s oběma rukama do pekla, do toho neuhasitelného ohně.

45 [46] A kdyby tě sváděla tvá noha, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít chromý do života, než být s oběma nohama uvržen do pekla.

47 A kdyby tě svádělo tvé oko, zahoď je. Je pro tebe lepší vejít jednooký do Božího království, než být s oběma očima uvržen do pekla,

48 kde ‚jejich červ nehyne a oheň nehasne'.

49 Každý totiž bude solen ohněm.

50 Sůl je dobrá. Kdyby ale sůl přestala být slaná, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a žijte spolu v pokoji."

Mk 10:

1 Potom vstal, odešel odtud a přes krajinu za Jordánem přišel do judské země. Tam se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil.

2 Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: "Smí muž zapudit manželku?"

3 "Co vám přikázal Mojžíš?" řekl jim na to.

4 "Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a zapudit ji," odpověděli.

5 "To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce," řekl jim na to Ježíš.

6 "Od počátku stvoření je ale Bůh ‚učinil jako muže a ženu'.

7 ‚Proto člověk opustí svého otce i matku, přilne ke své manželce

8 a ti dva budou jedno tělo.' A tak už nejsou dva, ale jedno tělo.

9 Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje."

10 Doma se ho na to učedníci znovu vyptávali.

11 Odpověděl jim: "Kdokoli zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží proti ní.

12 Také žena, která opustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží."

13 Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci je okřikovali.

14 Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim - vždyť právě takovým patří Boží království!

15 Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde."

16 Potom je bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim.

17 Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: "Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?"

18 "Proč mě nazýváš dobrým?" opáčil Ježíš. "Nikdo není dobrý, jen jediný - Bůh.

19 Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.'"

20 "Mistře," odpověděl, "to všechno jsem dodržoval odmalička."

21 Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: "Schází ti jen jedno - jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě."

22 Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.

23 Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: "Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!"

24 Učedníci byli z jeho slov ohromeni. Ježíš jim tedy zopakoval: "Synáčkové, jak těžké je vejít do Božího království!

25 To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království."

26 V naprostém ohromení se jeden druhého ptali: "Kdo tedy může být spasen?"

27 Ježíš se na ně podíval a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno."

28 "Podívej se," ozval se Petr, "my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou."

29 Ježíš odpověděl: "Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu

30 a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život.

31 Mnozí první pak budou poslední a poslední první."

32 Byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma. Ježíš šel napřed a oni ho ohromeně a se strachem následovali. Tehdy vzal těch Dvanáct znovu k sobě a začal jim opakovat, co se mu má stát:

33 "Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma. Odsoudí ho k smrti, vydají pohanům,

34 budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých."

35 Tehdy k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan se slovy: "Mistře, prosíme, abys nám splnil přání."

36 "Co pro vás mám udělat?" zeptal se jich.

37 "Nech nás sedět ve své slávě - jednoho po tvé pravici a druhého po tvé levici."

38 "Nevíte, o co prosíte," řekl jim na to Ježíš. "Můžete snad pít kalich, který piji, a podstoupit křest, který podstupuji?"

39 "Můžeme," odvětili. Na to jim Ježíš řekl: "Ano, budete pít kalich, který piji, a podstoupíte křest, který podstupuji.

40 Dát vám sedět po mé pravici nebo levici však není na mně. To místo patří těm, pro něž je připraveno."

41 A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na Jakuba a Jana.

42 Ježíš je ale zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že věhlasní vládcové národů nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc.

43 Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem.

44 Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je otrokem všech.

45 Ani Syn člověka přece nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé."

46 Přišli do Jericha. Když pak se svými učedníky a s velikým zástupem vycházel z Jericha, u cesty seděl slepý žebrák Bartimeus, syn Timeův.

47 Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"

48 Mnozí ho okřikovali, ať mlčí, ale on křičel tím více: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"

49 Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho." A tak toho slepce zavolali. "Vzchop se!" říkali mu. "Vstávej, volá tě!"

50 On odhodil svůj plášť, zvedl se a došel k Ježíšovi.

51 Ježíš se ho zeptal: "Co mám pro tebe udělat?" "Rabboni, ať vidím!" odpověděl slepec.

52 Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě uzdravila." A on hned prohlédl a následoval ho na cestě.

Mk 11:

1 Když se přiblížili k Jeruzalému - k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků

2 a řekl jim: "Jděte do vesnice před vámi. Hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo nikdy neseděl. Odvažte ho a přiveďte.

3 Kdyby se vás někdo ptal: ‚Co to děláte?' řekněte: ‚Pán ho potřebuje,' a hned ho sem pošle."

4 Odešli tedy, a když našli oslátko přivázané u dveří venku na ulici, odvázali je.

5 Někteří z kolemstojících jim řekli: "Co to děláte? Jak to, že odvazujete oslátko?"

6 Když jim ale odpověděli, jak jim Ježíš řekl, nechali je.

7 Potom to oslátko přivedli k Ježíši, přikryli je svými plášti a on si na ně sedl.

8 Mnozí prostírali na cestě své pláště, jiní pak ratolesti, které nařezali v polích.

9 Ti, kdo šli napřed, i ti, kdo šli za ním, volali: "Hosana!" "Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!"

10 "Požehnané království našeho otce Davida!" "Hosana na výsostech!"

11 Tak dorazil do Jeruzaléma a do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a tak se Dvanácti odešel do Betanie.

12 Když druhého dne vycházeli z Betanie, Ježíš dostal hlad.

13 Zdálky uviděl fíkovník s listím, a tak šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. Když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků.

14 Řekl mu: "Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!" A jeho učedníci to slyšeli.

15 Tak přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámě prodávali i kupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic

16 a nikomu nedovoloval ani přenášet zboží přes chrámové nádvoří.

17 Potom je vyučoval: "Není snad psáno, že ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy'? Vy jste z něj ale udělali ‚doupě lupičů'!"

18 Když to uslyšeli vrchní kněží a znalci Písma, začali hledat způsob, jak ho zničit, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením.

19 Večer pak znovu odešli z města.

20 Když pak šli ráno zase kolem toho fíkovníku, uviděli, že od kořenů uschl.

21 Petr se tehdy rozpomněl a zvolal: "Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!"

22 Ježíš jim na to řekl: "Mějte Boží víru.

23 Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,' a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to.

24 Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.

25 [26] Když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud něco proti někomu máte, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám."

27 Tak znovu přišli do Jeruzaléma. Když se procházel v chrámu, přistoupili k němu vrchní kněží, znalci Písma a starší lidu

28 se slovy: "Jakým právem to všechno děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!"

29 "Také se vás na něco zeptám," řekl jim Ježíš. "Odpovězte mi a já vám pak řeknu, jakým právem to dělám.

30 Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi."

31 Začali se mezi sebou dohadovat: "Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?'

32 Když ale řekneme, že z lidí..." Báli se totiž zástupů, protože všichni měli Jana za opravdového proroka.

33 Nakonec mu řekli: "Nevíme." "Ani já vám tedy nepovím, jakým právem to dělám," řekl jim Ježíš.

Mk 12:

1 Tehdy jim začal vyprávět podobenství: "Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu.

2 Když nastal čas vinobraní, poslal k vinařům služebníka, aby od nich převzal díl z úrody vinice.

3 Ti se ho však chopili, ztloukli ho a poslali pryč s prázdnou.

4 Poslal k nim tedy ještě jiného služebníka. Toho poranili na hlavě a zohavili.

5 A tak poslal ještě dalšího. Toho zabili a stejně tak mnoho jiných. Některé tloukli a jiné zabíjeli.

6 Nakonec už mu zbýval jen jediný - jeho milovaný syn. Poslal ho tedy k nim, neboť si říkal: ‚Před mým synem se zastydí.'

7 Vinaři si ale řekli: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít, a dědictví bude naše!'

8 Chopili se ho, zabili a vyvlekli ho z vinice ven.

9 Co tedy udělá pán vinice? Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným.

10 Nečetli jste snad Písmo? ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným.

11 Sám Hospodin to učinil a v našich očích je to div.'"

12 Když pochopili, že to podobenství řekl o nich, chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupu, a tak ho nechali a odešli.

13 Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.

14 Přišli a řekli mu: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň, nebo ne?

15 Máme platit, nebo ne?" On ale znal jejich pokrytectví, a tak jim řekl: "Proč mě pokoušíte? Přineste mi denár, ať se podívám."

16 Když mu ho podali, zeptal se jich: "Čí je ten obraz a nápis?" "Císařův," odpověděli.

17 "Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží," řekl jim Ježíš. Zůstali nad tím v úžasu.

18 Potom k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a ptali se ho:

19 "Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru vzbudil potomka.

20 Bylo sedm bratrů. První se oženil, zemřel a nezanechal potomka.

21 Pak si ji vzal druhý, ale také zemřel a nezanechal potomka. Stejně tak třetí.

22 Ani jeden z těch sedmi nezanechal potomka. Nakonec pak zemřela i ta žena.

23 Až tedy při vzkříšení vstanou z mrtvých, kdo z nich ji bude mít za manželku? Vždyť ji mělo všech sedm!"

24 Ježíš jim odpověděl: "Nemýlíte se proto, že neznáte Písma ani Boží moc?

25 Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi.

26 A ohledně toho, že mrtví vstávají - copak jste nečetli v Knize Mojžíšově, jak k němu Bůh promluvil z keře: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův'?

27 On přece není Bohem mrtvých, ale živých! Velice se mýlíte."

28 Jeden ze znalců Písma slyšel jejich rozpravu a viděl, jak dobře jim odpověděl. Přistoupil tedy a zeptal se ho: "Které přikázání je ze všech nejdůležitější?"

29 Ježíš mu odpověděl: "Nejdůležitější je: ‚Slyš, Izraeli - Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný.

30 Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.'

31 Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.' Žádné přikázání není důležitější než tato dvě."

32 Na to mu ten znalec Písma řekl: "Mistře, to jsi opravdu řekl dobře. Ano, Bůh je jediný a není žádný kromě něj.

33 A milovat ho celým srdcem, celým rozumem a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe - to je nade všechny zápaly a oběti."

34 Když Ježíš uviděl, jak moudře mu odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." A nikdo se ho už neodvažoval na nic zeptat.

35 Když potom Ježíš vyučoval v chrámu, zeptal se: "Jak mohou znalci Písma říkat, že Mesiáš je Davidův syn?

36 Vždyť sám David řekl v Duchu svatém: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.'

37 Sám David ho nazývá Pánem - jak tedy může být Mesiáš jeho syn?" A veliký zástup ho rád poslouchal.

38 Ve svém vyučování říkal: "Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, nechají se zdravit na tržištích,

39 sedají na předních sedadlech ve shromážděních a na čestných místech při večeřích

40 a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!"

41 Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně.

42 Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák).

43 Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: "Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice.

44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí."

Mk 13:

1 Cestou z chrámu mu jeden z jeho učedníků řekl: "Mistře, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!"

2 Ježíš mu řekl: "Vidíš ty veliké stavby? Nezůstane tu kámen na kameni. Všechno bude zbořeno."

3 Když se pak posadil na Olivetské hoře naproti chrámu, Petr, Jakub, Jan a Ondřej se ho v soukromí ptali:

4 "Řekni nám, kdy to bude. Jaké bude znamení času, kdy se to všechno naplní?"

5 Ježíš jim začal vysvětlovat: "Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl.

6 Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš' a svedou mnohé.

7 Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, nestrachujte se, protože se to musí dít. Ale to ještě nebude konec.

8 Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou zemětřesení a hladomory. To jsou ale jen počátky porodních bolestí.

9 Dávejte na sebe pozor. Budou vás vydávat soudům a shromážděním. Budete biti a kvůli mně stanete před vládci a králi, abyste jim vydali svědectví.

10 Především ale musí být všem národům kázáno evangelium.

11 Když vás budou odvádět a dávat do vězení, nedělejte si předem starosti, co máte říci, ale mluvte, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch svatý.

12 Bratr bratra i otec syna vydá na smrt a děti povstanou proti rodičům a zabijí je.

13 Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn."

14 "Až uvidíte onu ‚otřesnou ohavnost', jak stojí, kde by neměla (kdo čte, rozuměj), tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do hor.

15 Kdo bude na střeše, ať neschází do domu, aby si odtud něco vzal.

16 Kdo bude na poli, ať se nevrací ani pro plášť.

17 Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím.

18 Modlete se, aby to nebylo v zimě.

19 Ty dny totiž budou dny soužení, jaké do této doby nebylo od počátku Božího stvoření a jaké už nikdy nebude.

20 Kdyby Hospodin ty dny nezkrátil, nezachránil by se vůbec nikdo. Kvůli svým vyvoleným však ty dny zkrátil.

21 Kdyby tehdy někdo řekl: ‚Hle, Mesiáš je tu!' anebo ‚Pohleďte, tam je!' nevěřte.

22 Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou dělat divy a zázraky, aby sváděli (kdyby to bylo možné) dokonce i vyvolené.

23 Dávejte tedy pozor. Všechno jsem vám řekl předem."

24 "Ve dnech po onom soužení ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo,

25 hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.'

26 Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblacích s velikou mocí a slávou.

27 Pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od nejzazšího konce země po nejzazší konec nebe.

28 Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že léto je blízko.

29 Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že je blízko, že už je ve dveřích!

30 Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.

31 Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

32 Ten den a hodinu však nikdo nezná - ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec.

33 Dávejte pozor, bděte. Nevíte totiž, kdy ten čas přijde.

34 Je to, jako když člověk odešel na cestu: opustil svůj dům a svěřil správu svým služebníkům. Každému určil jeho práci a vrátnému přikázal, aby bděl.

35 Proto bděte. Nevíte totiž, kdy přijde pán domu - zda večer, o půlnoci, za kuropění, nebo za svítání.

36 Aby vás snad, když znenadání přijde, nenalezl spící.

37 Co říkám vám, říkám všem: Bděte."

Mk 14:

1 Bylo to dva dny před Velikonocemi a Svátkem nekvašených chlebů. Vrchní kněží se znalci Písma hledali způsob, jak by se ho lstí zmocnili a zabili ho.

2 Říkali si totiž: "O svátcích ne, aby mezi lidmi nevypuklo povstání."

3 Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu,

4 někteří se rozhořčili: "K čemu taková ztráta?

5 Ta mast se mohla prodat aspoň za tři sta denárů! Mohlo se to rozdat chudým!" A hubovali ji.

6 Ježíš jim ale řekl: "Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě něco krásného.

7 Chudé tu budete mít vždycky a můžete jim pomáhat, kdykoli budete chtít; mě ale vždycky mít nebudete.

8 Ona udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu.

9 Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku."

10 Jeden z Dvanácti - jmenoval se Jidáš Iškariotský - tehdy odešel k vrchním kněžím, aby jim ho zradil.

11 Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by jim ho vydal.

12 Prvního dne svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: "Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?"

13 Poslal tedy dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města. Tam vás potká muž nesoucí džbán vody. Jděte za ním.

14 Kam vejde, tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?'

15 On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a při-pravenou. Tam nám připravte večeři."

16 Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.

17 Večer pak přišel Ježíš se Dvanácti.

18 Když byli za stolem, Ježíš uprostřed jídla řekl: "Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí."

19 Zdrceni se jeden po druhém začali ptát: "Snad ne já?"

20 "Je to jeden ze Dvanácti," řekl jim, "ten, který se mnou namáčí ruku do mísy.

21 Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil."

22 Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dal jim ho se slovy: "Vezměte, to je mé tělo."

23 Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něj všichni.

24 Tehdy jim řekl: "To je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé.

25 Amen, říkám vám, že už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho budu pít nový v Božím království."

26 A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.

27 Tehdy jim Ježíš řekl: "Všichni ode mě odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.'

28 Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje."

29 "I kdyby všichni odpadli," prohlásil Petr, "já nikdy!"

30 Ježíš mu odpověděl: "Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, dříve než dvakrát zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš."

31 On se ale dušoval: "I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!" A podobně mluvili i všichni ostatní.

32 Když pak přišli na místo zvané Getsemane, řekl svým učedníkům: "Posaďte se tu, než se pomodlím."

33 Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vtom na něj začala padat hrůza a tíha.

34 Řekl jim: "Je mi úzko až k smrti. Zůstaňte tu a bděte."

35 Kousek poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, ta hodina minula.

36 Tehdy řekl: "Abba, Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Ať se však nestane má vůle, ale tvá."

37 Když se pak vrátil, zjistil, že spí. "Šimone, ty spíš?" řekl Petrovi. "Nemohl jsi bdít ani hodinu?

38 Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné."

39 Znovu odešel a modlil se týmiž slovy.

40 Když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. Nevěděli, co mu na to říci.

41 Když se pak vrátil potřetí, řekl jim: "Ještě pořád spíte a odpočíváte? Dost už! Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků.

42 Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko."

43 Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží, znalců Písma a starších.

44 Jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení: "Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte ho opatrně."

45 Jakmile přišel, hned přistoupil k němu a políbil ho se slovy: "Rabbi!"

46 V tu chvíli se na něj vrhli a zajali ho.

47 Jeden z těch, kdo stáli kolem něj, vytasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.

48 Ježíš jim řekl: "Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi?

49 Když jsem s vámi denně býval v chrámu a učil, nezatkli jste mě. Ať se však naplní Písma!"

50 Tehdy ho všichni opustili a utekli.

51 Jeden mladík ho ale následoval oblečen jen kusem plátna na holém těle. Chytili ho,

52 ale on tam to plátno nechal a utekl nahý.

53 Ježíše pak odvedli k veleknězi, kde se sešli všichni vrchní kněží i starší a znalci Písma.

54 Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř na veleknězův dvůr. Tam si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně.

55 Vrchní kněží s celou Veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nic nenacházeli.

56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala.

57 Nějací lidé pak vstali a křivě proti němu svědčili:

58 "Slyšeli jsme ho říci: ‚Zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.'"

59 Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala.

60 Nato se přede všemi postavil velekněz a tázal se Ježíše: "Nic neodpovíš na jejich svědectví?"

61 On ale mlčel a nic neodpovídal. Nakonec se ho velekněz zeptal: "Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?"

62 "Jsem," řekl Ježíš. "A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky."

63 Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: "K čemu ještě potřebujeme svědky?

64 Slyšeli jste rouhání! Co o tom soudíte?" A všichni rozhodli, že zaslouží smrt.

65 Někteří po něm začali plivat. Zahalili mu tvář, bili ho pěstmi a říkali: "Prorokuj!" A sluhové ho tloukli holemi.

66 Petr byl zatím dole na dvoře. Přišla tam jedna z veleknězových služek,

67 a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: "Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu."

68 On to ale zapřel: "Nerozumím. Nevím, o čem mluvíš!" Vyšel ven před dvůr a vtom zakokrhal kohout.

69 Potom ho ta služka uviděla znovu a začala říkat kolemstojícím: "Je to jeden z nich!"

70 On to ale znovu zapíral. Po malé chvíli se kolemstojící znovu obrátili na Petra: "Určitě jsi jeden z nich. Vždyť jsi Galilejec!"

71 Tehdy se začal zaklínat a přísahat: "Člověka, o kterém mluvíte, neznám!"

72 A vtom podruhé zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: "Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš" a propukl v pláč.

Mk 15:

1 Hned za svítání, když se vrchní kněží poradili se staršími a znalci Písma i s celou Veleradou, svázali Ježíše, odvedli ho a vydali Pilátovi.

2 Pilát se ho zeptal: "Tak ty jsi židovský král?" "Sám to říkáš," odpověděl Ježíš.

3 Vrchní kněží ho začali obviňovat z mnoha věcí.

4 Pilát se ho znovu ptal: "Proč nic neodpovídáš? Neslyšíš, z čeho všeho tě obviňují?"

5 Ježíš už ale vůbec neodpovídal; to Piláta udivilo.

6 O svátcích měl ovšem ve zvyku propouštět na jejich žádost jednoho vězně.

7 Tehdy byl spolu s jinými vzbouřenci, kteří při vzpouře spáchali vraždu, uvězněn jeden muž jménem Barabáš.

8 Dav přistoupil k Pilátovi a žádal, aby se zachoval jako obvykle.

9 Pilát se jich zeptal: "Chcete, abych vám propustil židovského krále?"

10 (Věděl totiž, že mu ho vrchní kněží vydali z pouhé zášti.)

11 Vrchní kněží ale vyburcovali dav, ať žádá o propuštění Barabáše.

12 "A co mám udělat s tím, kterého nazýváte židovským králem?" ptal se jich Pilát.

13 "Ukřižuj ho!" vykřikli všichni.

14 "Co udělal zlého?" ptal se Pilát. Oni však křičeli ještě víc: "Ukřižuj ho!"

15 Pilát chtěl vyhovět davu, a tak jim propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho k ukřižování.

16 Vojáci ho odvedli dovnitř na nádvoří paláce zvaného Praetorium a svolali celou posádku.

17 Oblékli mu purpurový plášť a nasadili mu korunu upletenou z trní.

18 Pak ho začali zdravit: "Ať žije židovský král!"

19 Bili ho holí do hlavy, plivali na něj, klekali před ním a klaněli se mu.

20 Když se mu dost naposmívali, svlékli z něj ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli k ukřižování.

21 Jistý Šimon Kyrénský (otec Alexandra a Rufa) se právě vracel z pole, a když procházel kolem, přinutili ho nést mu kříž.

22 Tak Ježíše přivedli na místo zvané Golgota (což v překladu znamená Lebka).

23 Podávali mu víno s myrhou, ale on odmítl.

24 Zatímco ho křižovali, losovali o jeho šaty, kdo si co vezme.

25 Ukřižovali ho v devět hodin ráno.

26 Na nápisu s jeho proviněním stálo: ŽIDOVSKÝ KRÁL.

27 [28] Spolu s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.

29 Kolemjdoucí pokyvovali hlavami a posmívali se mu: "Aha! Když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit,

30 zachraň sám sebe! Slez z toho kříže!"

31 Podobně se vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma. Společně říkali: "Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže!

32 Ať ten Mesiáš, ten král Izraele, teď sleze z kříže, ať to uvidíme a uvěříme." A hanobili ho i ti, kdo byli ukřižováni s ním.

33 V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne.

34 Ve tři hodiny Ježíš hlasitě vykřikl: "Eloi, Eloi, lema sabachtani?" což v překladu znamená: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"

35 Když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: "Podívejte, volá Eliáše!"

36 Někdo pak odběhl, naplnil houbu octem, nabodl na prut a dával mu napít se slovy: "Nechte ho. Uvidíme, jestli přijde Eliáš, aby ho dal dolů!"

37 Vtom Ježíš hlasitě vykřikl a vydechl naposled.

38 Chrámová opona se roztrhla vedví odshora až dolů.

39 Když setník, který stál proti němu, uviděl, jak dodýchal, řekl: "Ten člověk byl opravdu Boží Syn!"

40 Byly tam také ženy, které přihlížely zpovzdálí; mezi nimi i Marie Magdaléna a Marie, matka Jozese a Jakuba Menšího, a Salome.

41 Ty ho následovaly a sloužily mu, když byl ještě v Galileji, a spolu s mnoha dalšími s ním přišly do Jeruzaléma.

42 Nadcházel večer dne příprav (to jest dne před sobotou).

43 Josef z Arimatie, ctihodný člen Rady, který sám také očekával Boží království, se osmělil, přišel za Pilátem a požádal o Ježíšovo tělo.

44 Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel. Zavolal setníka a ptal se ho, zda už zemřel.

45 Když se o tom od setníka přesvědčil, daroval tělo Josefovi.

46 Ten nakoupil plátno, sňal tělo z kříže, ovinul je plátnem a pochoval do hrobu vytesaného ve skále. Ke dveřím hrobu pak přivalil kámen.

47 Marie Magdaléna a Marie Jozesova se dívaly, kam byl pochován.

Mk 16:

1 Když skončila sobota, Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Salome nakoupily vonné masti, aby mohly jít a pomazat Ježíše.

2 Za svítání prvního dne v týdnu, jakmile vyšlo slunce, šly k hrobu.

3 Říkaly si: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu?"

4 Když ale vzhlédly, spatřily, že kámen je odvalen (přestože byl velmi veliký).

5 Vešly do hrobu, a když vpravo uviděly sedět mladíka oblečeného bílým rouchem, hrozně se vylekaly.

6 On jim však řekl: "Nelekejte se. Hledáte ukřižovaného Ježíše z Nazaretu. Vstal, není tu. Podívejte se, kam ho položili.

7 Jděte a řekněte jeho učedníkům i Petrovi, že vás předchází do Galileje. Tam ho spatříte, jak vám řekl."

8 A tak vyšly ven a utekly od hrobu strachy bez sebe. A nikomu nic neřekly, protože se bály.

9 V neděli ráno, když Ježíš vstal z mrtvých, ukázal se nejdříve Marii Magdaléně, z níž kdysi vyhnal sedm démonů.

10 Ta šla a oznámila to těm, kdo bývali s ním a nyní truchlili a plakali.

11 Když slyšeli, že žije a že ho viděla, neuvěřili.

12 Potom se dvěma z nich ukázal jiným způsobem na cestě, když šli na venkov.

13 Šli tedy a oznámili to ostatním. Ani těm neuvěřili.

14 Nakonec se ukázal jedenácti, když byli spolu u stolu. Vyčítal jim jejich nevíru a tvrdost srdce, protože nevěřili těm, kdo ho viděli vzkříšeného.

15 Potom jim řekl: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.

16 Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen.

17 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích,

18 budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví."

19 Když k nim Pán Ježíš domluvil, byl vzat vzhůru do nebe a posadil se po Boží pravici.

20 Oni vyšli a kázali všude a Pán jim pomáhal a potvrzoval Slovo znameními, která je doprovázela.