Sk Bible: Překlad 21.století

Sk 1:1 První knihu jsem sepsal, drahý Teofile, o všem, co Ježíš začal dělat a učit

2 až do dne, kdy byl vzat vzhůru poté, co skrze Ducha svatého dal pokyny svým vyvoleným apoštolům.

3 Těm také po svém umučení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království.

4 Když se s nimi sešel, přikázal jim: "Neopouštějte Jeruzalém, ale očekávejte Otcovo zaslíbení, o kterém jste mě slyšeli mluvit.

5 Jan křtil vodou, ale vy budete brzy pokřtěni Duchem svatým."

6 Ti, kdo s ním byli, se ho zeptali: "Pane, obnovíš už teď království Izraele?"

7 Odpověděl jim: "Není vaše věc znát časy a doby, které si Otec ponechal ve své pravomoci.

8 Přijmete ale moc Ducha svatého přicházejícího na vás a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec světa."

9 Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a zmizel jim z očí v oblaku.

10 Zatímco se upřeně dívali, jak odchází do nebe, hle, přistoupili k nim dva muži v bílém rouchu

11 a řekli jim: "Co tu stojíte a hledíte k nebi, Galilejci? Tento Ježíš, který od vás byl vzat do nebe, se vrátí právě tak, jak jste ho viděli odcházet."

12 Tehdy se vrátili do Jeruzaléma od Olivetské hory ležící poblíž města - na vzdálenost sobotní cesty.

13 Když přišli, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali: Petr, Jakub, Jan, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub (syn Alfeův), Šimon Zélot a Juda (syn Jakubův).

14 Ti všichni svorně setrvávali v modlitbách společně s ženami i s Ježíšovou matkou Marií a s jeho sourozenci.

15 V té době vstal uprostřed shromážděných učedníků Petr (bylo jich tam asi sto dvacet) a řekl:

16 "Bratři, muselo se naplnit, co v Písmu Davidovými ústy předpověděl Duch svatý o Jidášovi, který na Ježíše přivedl stráže,

17 ačkoli patřil mezi nás a měl podíl na této službě."

18 (Jidáš za své špinavé peníze získal pole. Poté, co se oběsil, roztrhl se v půli a vyhřezly mu všechny vnitřnosti.

19 Vědělo se o tom po celém Jeruzalémě, takže to pole dostalo v jejich řeči jméno Chakel-dama, totiž Krvavé pole.)

20 "V knize Žalmů je psáno: ‚Jeho příbytek ať zůstane pustý a ať v něm nikdo nebydlí' a dále: ‚Jeho pověření ať přijme jiný.'

21 Jeden z těch, kdo s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš přebýval mezi námi,

22 od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, se proto musí stát spolu s námi svědkem jeho vzkříšení."

23 Navrhli dva - Josefa Barnabáše, zvaného také Justus, a Matěje.

24 Potom se modlili: "Ty, Pane, znáš srdce všech lidí. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil,

25 aby měl podíl na této službě a stal se apoštolem namísto Jidáše, který se odvrátil a odešel, kam patří."

26 Potom losovali: los padl na Matěje, a tak byl připočten k jedenácti apoštolům.

Sk 2:1 Když přišel den Letnic, byli všichni spolu.

2 Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli.

3 Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich.

4 Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

5 V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě.

6 Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí.

7 Úžasem bez sebe říkali: "Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci?

8 Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč?

9 Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie,

10 Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté,

11 Kréťané i Arabové - slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!"

12 Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. "Co má tohle znamenat?" ptali se jeden druhého.

13 Někteří se ale posmívali a říkali: "Opili se novým vínem!"

14 Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil: "Židé a všichni, kdo pobýváte v Jeruzalémě, chci vám něco oznámit. Dobře mě poslouchejte:

15 Tito lidé vůbec nejsou opilí, jak si myslíte - vždyť je teprve devět hodin!

16 Děje se ale, co bylo předpověděno ústy proroka Joele:

17 ‚V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny.

18 Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech vyliji svého Ducha a budou prorokovat.

19 Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu.

20 Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev, než přijde veliký a zjevný Hospodinův den.

21 Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn.'

22 Slyšte má slova, Izraelité: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte.

23 Když vám ho Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků.

24 Bůh jej ale vzkřísil a zprostil utrpení smrti, protože nemohl zůstat v její moci.

25 David o něm říká: ‚Hospodina vidím před sebou napořád, je po mé pravici, nezakolísám.

26 Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá, také mé tělo v naději odpočívá.

27 Nenecháš v záhrobí duši mou, svého svatého nevydáš rozkladu.

28 Cesty života jsi mi oznámil, ve své přítomnosti mě sytíš radostí!'

29 Bratři, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pochován - jeho hrob tu máme dodneška!

30 Jako prorok ale věděl, co mu Bůh zaslíbil: přísahal mu, že na jeho trůn posadí jednoho z jeho vlastních potomků.

31 Když říkal, že jeho duše nezůstane v záhrobí a jeho tělo nepodlehne rozkladu, předvídal tedy Mesiášovo vzkříšení.

32 A právě Ježíše Bůh vzkřísil - my všichni jsme toho svědkové!

33 Byl vyvýšen na Boží pravici, přijal od Otce zaslíbení Ducha svatého a to, co teď vidíte a slyšíte, je jeho vylití.

34 David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,

35 než ti tvé nepřátele k nohám položím.'

36 Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!"

37 Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: "Co máme dělat, bratři?"

38 "Čiňte pokání," odpověděl Petr, "a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého,

39 neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko - kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh."

40 Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!"

41 Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí.

42 Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách.

43 Všechny naplnila posvátná úcta a skrze apoštoly se dělo mnoho zázračných znamení.

44 Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné.

45 Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval.

46 Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem.

47 Chválili Boha a všem lidem byli příjemní. Pán k nim pak denně přidával další zachráněné.

Sk 3:1 Petr a Jan se jednou ve tři hodiny šli účastnit odpoledních modliteb v chrámu.

2 Právě tam byl přinesen jeden muž, chromý od narození. Každý den ho pokládali u chrámových vrat zvaných Krásná brána, aby si od těch, kdo vcházeli do chrámu, něco vyžebral.

3 Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil je o almužnu.

4 Petr mu spolu s Janem pohlédl do očí a řekl: "Podívej se na nás."

5 Když vzhlédl, v očekávání, že od nich něco dostane,

6 Petr mu řekl: "Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!"

7 Vzal ho za pravou ruku, zvedl ho a do jeho nohou a kloubů se ihned vlila síla.

8 Vyskočil na nohy a začal chodit. Pak s nimi vešel do chrámu, kde se procházel, poskakoval a chválil Boha.

9 Všichni ho tam viděli, jak chodí a chválí Boha,

10 a poznali, že je to ten, který sedával a žebral u Krásné brány. Ohromeni tím, co se mu stalo, byli úžasem bez sebe.

11 Zatímco se ten uzdravený mrzák držel Petra a Jana, všichni se v ohromení seběhli k nim do Šalomounova sloupoví.

12 Když to Petr uviděl, promluvil k lidu: "Izraelité, proč se tomu divíte? Proč na nás hledíte, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento muž chodí?

13 Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba, Bůh našich otců, oslavil svého služebníka Ježíše, jehož jste sami vydali a zavrhli před Pilátem, který ho chtěl propustit.

14 Svatého a spravedlivého jste zavrhli a místo něj jste si vyžádali vraha.

15 Dárce života jste zabili, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky.

16 Bylo to jeho jméno, co na základě víry v něj dalo sílu tomuto muži, kterého vidíte a znáte. Ano, víra, která se opírá o něj, ho před vašima očima úplně uzdravila.

17 Bratři, vím, že jste to udělali z nevědomosti stejně jako vaši vůdcové.

18 Bůh to dopustil, aby se naplnilo, co předpověděl ústy všech svých proroků: že Mesiáš bude trpět.

19 Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a od Hospodina přišel čas odpočinutí,

20 až k vám pošle ohlášeného Mesiáše - Ježíše,

21 který zatím musí zůstat v nebi až do času nápravy všech věcí, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy všech svých svatých proroků.

22 Už Mojžíš řekl našim otcům: ‚Hospodin, váš Bůh, vám vzbudí z vašich bratrů Proroka, jako jsem já - toho poslouchejte.

23 Každý, kdo by toho Proroka neposlechl, bude vyobcován z lidu.'

24 Také Samuel a všichni proroci po něm předpovídali tyto dny.

25 Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚Ve tvém semeni dojdou požehnání všechna pokolení země.'

26 Když Bůh vzkřísil svého Služebníka, poslal ho v první řadě k vám, aby přinesl požehnání každému, kdo se odvrátí od svých špatností."

Sk 4:1 A když takto mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a se saduceji.

2 Nemohli totiž snést, že učí lid a že v souvislosti s Ježíšem hlásají vzkříšení z mrtvých.

3 Zatkli je, a protože už byl večer, nechali je do druhého dne ve vězení.

4 Mnozí, kdo tu řeč slyšeli, však uvěřili, takže jejich počet dosáhl asi pěti tisíc mužů.

5 Nazítří se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a znalci Písma,

6 velekněz Annáš a také Kaifáš, Jan, Alexandr a ostatní z velekněžského rodu.

7 Postavili Petra s Janem doprostřed a vyslýchali je: "Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?"

8 Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Vůdcové lidu a starší Izraele,

9 jsme tu dnes vyslýcháni kvůli dobrému skutku, jímž bylo uzdravení nemocného člověka.

10 Proto vám všem i celému izraelskému lidu oznamuji, že tento člověk před vámi stojí zdravý ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, jehož jste vy ukřižovali a jehož Bůh vzkřísil z mrtvých.

11 To je ten ‚kámen vámi staviteli zavržený, jenž se stal kamenem úhelným.'

12 V nikom jiném není spása - na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!"

13 Když vůdcové viděli Petrovu a Janovu smělost a zjistili, že jsou to neučení a prostí lidé, žasli a poznali na nich, že byli s Ježíšem.

14 Když se podívali na toho uzdraveného muže, jak tam s nimi stojí, neměli co na to říci.

15 Poručili jim, ať odejdou z radní místnosti, a začali se radit:

16 "Co s těmi lidmi uděláme? Celý Jeruzalém ví, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůžeme popřít.

17 Aby se to ale mezi lidmi přestalo šířit, pohrozme jim, ať už o tom jménu s nikým nemluví."

18 A tak je zavolali a přikázali jim, ať už o Ježíšově jménu vůbec nemluví ani neučí.

19 Petr a Jan jim odpověděli: "Myslíte, že je v Božích očích správné, abychom poslouchali vás více než Boha?

20 Nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli."

21 Když ale nemohli najít nic, za co by je potrestali, znovu jim pohrozili a s ohledem na lid je propustili. Všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo -

22 člověk přes čtyřicet let chromý byl zázračně uzdraven!

23 Poté, co byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli vrchní kněží a starší.

24 Když to bratři uslyšeli, svorně pozvedli hlas k Bohu: "Pane, ty jsi stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich.

25 Ty jsi skrze Ducha svatého řekl ústy svého služebníka, našeho otce Davida: ‚Proč se národy vzbouřily a lidé vymýšleli marnosti?

26 Králové země povstali a vládcové se spřáhli proti Hospodinu a proti jeho Pomazanému.'

27 A opravdu, Herodes a Pontius Pilát se spřáhli s pohany a s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíši, jehož jsi pomazal,

28 a provedli, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, že se má stát.

29 Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí.

30 Vztahuj svou ruku k uzdravování a dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí divy a zázraky!"

31 Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo.

32 Celé to množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo nic nenazýval svým vlastním majetkem, ale měli všechno společné.

33 Apoštolové vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše s velikou mocí a na všech spočívala veliká milost.

34 Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, protože ti, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a utržené peníze přinášeli

35 k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

36 Joses, který od apoštolů dostal jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levita původem z Kypru,

37 prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.

Sk 5:1 Také jeden muž jménem Ananiáš se svou manželkou Zafirou prodal pozemek;

2 část utržených peněz ale s vědomím své manželky ukryl. Zbytek přinesl a položil k nohám apoštolů.

3 Petr mu na to řekl: "Ananiáši, to tě tak ovládl satan, že jsi lhal Duchu svatému? Proč jsi ukryl část peněz za to pole?

4 Copak nebylo tvé? Nemusel jsi ho prodávat. A když jsi ho prodal, bylo jen na tobě, co s penězi uděláš. Jak tě mohla taková věc napadnout? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!"

5 Když Ananiáš uslyšel ta slova, skácel se mrtev k zemi. Na všechny, kdo to slyšeli, padla veliká bázeň.

6 Několik mladíků vstalo, zabalili ho, odnesli ven a pohřbili.

7 Asi po třech hodinách pak přišla i jeho žena, která nevěděla, co se stalo.

8 Petr jí řekl: "Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?" "Ano, za tolik," odpověděla.

9 "To jste se domluvili, že budete pokoušet Hospodinova Ducha?" řekl jí na to Petr. "Poslouchej! Za dveřmi už se blíží kroky těch, kdo pohřbili tvého muže, a vynesou i tebe."

10 Ihned se mu skácela mrtvá k nohám. Když mladíci vešli, nalezli ji mrtvou, a tak ji vynesli a pochovali vedle jejího muže.

11 Na celou církev i na všechny, kdo to slyšeli, tehdy padla veliká bázeň.

12 Rukama apoštolů se mezi lidmi dělo mnoho divů a zázraků a všichni spolu svorně trávili čas v Šalomounově sloupoví.

13 Nikdo jiný se tam k nim neodvažoval připojit, ale lid si jich velmi vážil.

14 Množství mužů i žen se přidávalo k Pánu a věřících stále přibývalo.

15 Dokonce vynášeli nemocné na lůžkách a nosítkách a pokládali je na ulice, aby na některého z nich alespoň padl Petrův stín, až půjde kolem.

16 Množství lidí z okolních měst se scházelo do Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy a ti všichni byli uzdravováni.

17 Tehdy povstal velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž sekta saduceů. Naplněni nenávistí

18 nechali apoštoly zatknout a vsadit do veřejné věznice.

19 Hospodinův anděl ale v noci otevřel dveře vězení a vyvedl je ven. Řekl jim:

20 "Jděte, postavte se v chrámu a předneste lidu všechna slova tohoto Života."

21 Poslechli ho a za úsvitu přišli do chrámu a učili. Velekněz a jeho stoupenci zatím svolali Veleradu (totiž celé staršovstvo synů Izraele) a poslali pro apoštoly do vězení.

22 Když tam ale strážní přišli, ve vězení je nenašli. Vrátili se tedy s hlášením:

23 "Věznici jsme našli bezpečně uzamčenou, u dveří stály stráže, ale když jsme odemkli, uvnitř nikdo nebyl."

24 Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže s vrchními kněžími, nemohli pochopit, co se to stalo.

25 Vtom někdo přišel s hlášením: "Hle, muži, které jste uvěznili, stojí v chrámu a učí lid!"

26 Velitel se stráží pro ně ihned šel a přivedl je bez násilí; báli se totiž, aby je lid neukamenoval.

27 Když je přivedli a postavili před Veleradu, velekněz se jich zeptal:

28 "Copak jsme vám přísně nezakázali učit o tom jménu? Jenže vy jste svým učením naplnili celý Jeruzalém a chcete nás činit zodpovědnými za krev toho člověka!"

29 Petr a apoštolové odpověděli: "Je třeba více poslouchat Boha než lidi.

30 Bůh vašich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy přibili na kříž a zabili.

31 Právě jeho Bůh vyvýšil na svou pravici jako Vůdce a Spasitele, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů.

32 A my jsme svědky těchto věcí a rovněž tak Duch svatý, jehož Bůh udělil těm, kdo ho poslouchají."

33 Když to uslyšeli, rozzuřili se a začali se radit, jak je zabít.

34 Tehdy vstal ve Veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, učitel Zákona ctěný vším lidem. Nechal ty muže na chvíli vyvést ven a

35 potom řekl: "Izraelité, rozmyslete si, co s těmi lidmi chcete udělat.

36 Před nedávnem povstal Teudas. Prohlašoval se za někoho velikého a připojilo se k němu okolo čtyř set mužů. Když byl zabit, všichni jeho přívrženci se rozutekli a nic z toho nebylo.

37 Po něm povstal Juda Galilejský během sčítání lidu a strhl za sebou spoustu lidí. Ale i jeho přívrženci se rozutekli, jakmile zahynul.

38 Proto vám říkám: Nechte ty lidi být a propusťte je. Je-li tento úmysl a toto dílo z lidí, nic z toho nebude.

39 Je-li však z Boha, nic proti tomu nezmůžete. Nechcete snad bojovat proti Bohu!"

40 A tak ho poslechli. Zavolali apoštoly, dali je zbičovat, a když jim zakázali mluvit v Ježíšově jménu, propustili je.

41 A tak odešli z Velerady s radostí, že se jim dostalo cti snášet pohrdání pro jeho jméno.

42 Každého dne pak nepřestávali v chrámu a po domech učit a prohlašovat Ježíše za Mesiáše.

Sk 6:1 V té době, když se počet učedníků stále rozrůstal, začali si ti, kdo mluvili řecky, stěžovat, že jejich vdovy jsou oproti hebrejským kráceny na denních přídělech jídla.

2 Dvanáct apoštolů proto svolalo shromáždění všech učedníků a řeklo: "Není správné, abychom se přestali věnovat Božímu slovu a sloužili u stolů.

3 Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů dobré pověsti, plných Ducha a moudrosti, kterým tu práci svěříme.

4 Sami se pak budeme nadále věnovat modlitbě a službě Slova."

5 Celé shromáždění s tím návrhem souhlasilo, a tak vybrali: Štěpána (muže plného víry a Ducha svatého), Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parména a Mikuláše (proselytu z Antiochie).

6 Postavili je před apoštoly a ti na ně po modlitbě vkládali ruce.

7 Boží slovo se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě se mocně rozrůstal. Také veliké množství kněží přijalo víru.

8 Štěpán, plný víry a moci, konal mezi lidmi veliké divy a zázraky.

9 Tehdy povstali někteří z takzvané synagogy Libertinů (totiž osvobozených otroků z Kyrény, Alexandrie, Kilikie a Asie) a začali Štěpánovi odporovat.

10 Nemohli ale obstát proti moudrosti a Duchu, v jehož moci mluvil.

11 Nastrčili proto muže, kteří prohlašovali: "Slyšeli jsme, jak se rouhá proti Mojžíšovi a proti Bohu!"

12 Tím pobouřili lid i starší a znalce Písma, takže Štěpána nakonec zatkli a odvedli před Veleradu.

13 Tam postavili falešné svědky, kteří tvrdili: "Ten člověk neustále mluví proti tomuto svatému místu a proti Zákonu.

14 Slyšeli jsme ho říkat, že Ježíš Nazaretský zničí toto místo a změní ustanovení, která jsme dostali od Mojžíše!"

15 Všichni, kdo seděli ve Veleradě, na něj upřeli pohled a viděli jeho tvář jako tvář anděla.

Sk 7:1 Velekněz se ho zeptal: "Je to tak?"

2 Štěpán odpověděl: "Bratři a otcové, slyšte! Když byl náš otec Abraham ještě v Mezopotámii, předtím než se usadil v Cháranu, ukázal se mu Bůh slávy

3 a řekl mu: ‚Odejdi ze své země a ze svého příbuzenstva a pojď do země, kterou ti ukážu.'

4 Tehdy odešel ze země Chaldejců a usadil se v Cháranu. Když pak jeho otec zemřel, Bůh ho odtud přestěhoval do země, v níž teď bydlíte.

5 Nedal mu v ní za dědictví ani stopu země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a jeho semeni po něm. I když byl ještě bezdětný,

6 Bůh mu řekl: ‚Tvoji potomci budou žít jako přistěhovalci v cizí zemi. Budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let.

7 Národ, jemuž budou otročit, ale budu soudit,' řekl Bůh. ‚Potom odejdou a budou mi sloužit na tomto místě.'

8 Tehdy jim vydal smlouvu o obřízce. Když pak Abraham zplodil Izáka, osmého dne ho obřezal a stejně tak Izák Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů.

9 Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta, ale Bůh byl s ním.

10 Vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu před faraonem, egyptským králem, milost a moudrost, takže ho ustanovil správcem Egypta i celého svého domu.

11 Potom přišel na celou egyptskou i kananejskou zem hlad a veliké soužení, takže naši otcové neměli co jíst.

12 Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, poslal tam naše otce.

13 Když přišli podruhé, Josef se dal svým bratrům poznat, a tak se farao seznámil s Josefovou rodinou.

14 Josef pak k sobě pozval svého otce Jákoba i celé své příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti osob.

15 Jákob tedy sestoupil do Egypta, kde zemřel on i naši otcové.

16 Potom byli přeneseni do Šechemu a pochováni v hrobě, který Abraham koupil za stříbro od synů Šechemova otce Chamora.

17 Jak se blížil čas, kdy se mělo naplnit Boží zaslíbení Abrahamovi, náš lid v Egyptě rostl a množil se,

18 dokud nepovstal jiný král, který už o Josefovi nevěděl.

19 Choval se k našemu národu lstivě a nutil naše předky odkládat vlastní novorozence, aby nepřežili.

20 V té době se narodil Mojžíš. Byl překrásný. Tři měsíce ho chovali v rodném domě,

21 a když ho museli odložit, vzala si ho faraonova dcera a vychovala ho jako vlastního syna.

22 Mojžíš byl vyučen veškeré moudrosti Egypťanů a byl mocný ve slovech i skutcích.

23 Když mu bylo čtyřicet let, rozhodl se navštívit své bratry, syny Izraele.

24 Uviděl, jak jeden z nich trpí bezpráví; zastal se ho, pomstil toho ubožáka a Egypťana zabil.

25 Myslel si, že jeho bratři porozumí, že jim Bůh skrze něho přináší spásu, ale oni nerozuměli.

26 Navštívil je i druhého dne a snažil se usmířit jejich potyčku: ‚Muži, jste bratři! Proč jeden druhému ubližujete?'

27 Ten, který ubližoval svému bližnímu, jej však odstrčil: ‚Kdo tě ustanovil naším vůdcem a soudcem?

28 Chceš mě snad zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?'

29 Kvůli těm slovům pak Mojžíš utekl a žil jako přistěhovalec v midiánské zemi, kde zplodil dva syny.

30 Po dalších čtyřiceti letech se mu na poušti u hory Sinaj ukázal anděl v plameni hořícího keře.

31 Mojžíš se tomu vidění podivil. Když se přiblížil, aby se lépe podíval, zazněl k němu Hospodinův hlas:

32 ‚Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.' Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat.

33 Hospodin mu řekl: ‚Zuj si obuv z nohou, protože místo, na němž stojíš, je svatá půda.

34 Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě; slyšel jsem jejich nářek a sestoupil jsem, abych je vysvobodil. Nyní tedy pojď, pošlu tě do Egypta.'

35 Tohoto Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: ‚Kdo tě ustanovil vůdcem a soudcem?', toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele, když se mu prostřednictvím anděla ukázal v onom keři.

36 Tento Mojžíš je vyvedl na svobodu a konal divy a zázraky v egyptské zemi, na Rudém moři a po čtyřicet let na poušti.

37 Tento Mojžíš řekl synům Izraele: ‚Bůh vám z vašich bratrů vzbudí Proroka, jako jsem já.'

38 Tento Mojžíš byl ve shromáždění Božího lidu na poušti. Stál mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. To on přijal živá slova, aby je předal nám.

39 Naši otcové ho ale nechtěli poslouchat. Zavrhli ho a v srdcích se obrátili do Egypta.

40 Řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří by nás vedli! Kdo ví, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.'

41 Tehdy si udělali tele, přinesli té modle oběti a radovali se z výtvoru svých rukou.

42 Bůh se od nich odvrátil a nechal je sloužit nebeskému zástupu, jak je psáno v knize proroků: ‚Obětovali jste snad mně své oběti a dary těch čtyřicet let na poušti, dome izraelský?

43 Vztyčili jste stánek Molocha a hvězdu svého boha Remfana, obrazy, jež jste si udělali, abyste se jim klaněli! Proto vás vystěhuji až za Babylon.'

44 Naši otcové měli na poušti Stánek svědectví, jak nařídil Ten, který řekl Mojžíšovi, aby ho udělal podle vzoru, který viděl.

45 Tento stánek převzali naši otcové a s Jozuem jej vnesli na území pohanů, které Bůh před našimi otci vyhnal. Tak to bylo až do dnů Davida,

46 kterého si Bůh oblíbil a který prosil, aby mohl Bohu Jákobovu zřídit příbytek.

47 Šalomoun mu potom postavil dům.

48 Nejvyšší ale nebydlí v chrámech udělaných rukama. Jak říká prorok:

49 ‚Nebe je můj trůn, zemi mám u nohou jako podnožku. Jaký mi chcete stavět dům, praví Hospodin, a jaké místo, kde bych spočinul?

50 Copak jsem toto vše svou rukou nestvořil?'

51 Jak jste jen tvrdošíjní! Chybí vám obřízka srdce a uší! Stále jen vzdorujete Duchu svatému - jak vaši otcové, tak i vy!

52 Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabíjeli ty, kdo předpovídali příchod toho Spravedlivého, a vy jste ho teď zradili a zavraždili.

53 Přijali jste Zákon z rukou andělů, ale nezachovali jste ho!"

54 Když to slyšeli, rozzuřili se tak, že na Štěpána začali skřípět zuby.

55 On však, plný Ducha svatého, upřel pohled k nebi. Uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici

56 a zvolal: "Hle, vidím otevřené nebe a Syna člověka stojícího po Boží pravici!"

57 Začali hlasitě křičet, zacpali si uši a svorně se na něj vrhli.

58 Vyhnali ho ven z města, kde ho kamenovali. Svědkové si tehdy odložili pláště k nohám mladíka jménem Saul.

59 Zatímco ho kamenovali, Štěpán se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha."

60 Klesl na kolena a hlasitě zvolal: "Nepočítej jim tento hřích, Pane!" Po těch slovech zesnul.

Sk 8:1 Saul jeho smrt schvaloval. V té době přišlo na církev v Jeruzalémě veliké pronásledování, takže se všichni kromě apoštolů rozprchli po judských a samařských krajích.

2 Zbožní muži pochovali Štěpána a velmi ho oplakávali.

3 Saul zatím pustošil církev. Vcházel do domů, odvlékal muže i ženy a zavíral je do vězení.

4 Ti, kdo se rozprchli, ovšem kázali Slovo, kamkoli přišli.

5 Filip vešel do města Samaří a kázal tam Krista.

6 Lidé svorně naslouchali Filipovým slovům v celých zástupech, protože slyšeli a viděli zázraky, které dělal.

7 Nečistí duchové s velikým křikem vycházeli z mnoha posedlých a mnozí ochrnutí a chromí byli uzdraveni.

8 Celé město zažívalo velikou radost.

9 V tom městě žil jeden muž jménem Šimon. Už dlouho ohromoval samařský lid svou magií a prohlašoval se za někoho výjimečného.

10 Všichni, od nejmenšího až po největšího, ho dychtivě poslouchali a říkali: "Tohle je jistě ta veliká Boží moc!"

11 Poslouchali ho proto, že je tak dlouho ohromoval svou magií.

12 Když ale uvěřili Filipovi kážícímu o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se muži i ženy pokřtít.

13 Uvěřil dokonce i sám Šimon a po svém křtu se stále držel Filipa. Když viděl, jak veliké divy a zázraky se dějí, byl ohromen.

14 Apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, a tak k nim vyslali Petra a Jana.

15 Ti přišli a modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého.

16 (Na nikoho z nich totiž ještě nesestoupil; byli pouze pokřtěni ve jménu Pána Ježíše.)

17 Vkládali tedy na ně ruce a oni přijímali Ducha svatého.

18 Když Šimon uviděl, že se Duch svatý uděluje skrze vkládání rukou apoštolů, přinesl jim peníze

19 se slovy: "Dejte i mně tu moc, aby každý, na koho vložím ruce, přijal Ducha svatého!"

20 Petr mu na to řekl: "Ať jsou tvé peníze zatraceny s tebou! To sis myslel, že Boží dar jde koupit za peníze?

21 Nemáš podíl ani účast na téhle věci, protože tvé srdce není před Bohem upřímné.

22 Čiň pokání ze své špatnosti a modli se - snad ti Bůh ten úmysl tvého srdce odpustí.

23 Vidím, jak jsi plný hořkosti a spoutaný nepravostí."

24 Šimon odpověděl: "Vy se za mě modlete k Pánu, ať se mi nestane nic z toho, co jste říkali!"

25 Poté, co vydali svědectví a promluvili Pánovo slovo, vraceli se apoštolové do Jeruzaléma a kázali evangelium v mnoha samařských vesnicích.

26 Hospodinův anděl promluvil k Filipovi: "Vstaň a vydej se na jih, k pouštní cestě z Jeruzaléma dolů do Gazy."

27 Vydal se tedy na cestu a hle, narazil na jednoho Etiopana. Byl to komoří etiopské královny Kandaky, který spravoval všechny její poklady. Ten se přijel do Jeruzaléma poklonit Bohu

28 a právě se vracel domů. Seděl na voze a četl proroka Izaiáše.

29 Duch řekl Filipovi: "Dohoň ten vůz a jdi vedle něj."

30 Filip ho tedy doběhl a uslyšel ho, jak čte proroka Izaiáše. Zeptal se ho: "Rozumíš tomu, co čteš?"

31 "Jak bych mohl?" odpověděl. "Jedině kdyby mi to někdo vyložil." A prosil Filipa, aby nastoupil a přisedl k němu.

32 Místo, které v Písmu četl, bylo toto: "Jak ovce na porážku veden byl, jako když beránek před střihačem oněmí, ústa neotevřel.

33 Ve svém ponížení byl zbaven práva a kdo vylíčí jeho rod? Vždyť byl na zemi připraven o život."

34 Komoří se Filipa zeptal: "Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, nebo o někom jiném?"

35 Filip se ujal slova a počínaje tímto místem Písma mu zvěstoval Ježíše.

36 [37] A jak jeli, cesta vedla kolem nějaké vody. Komoří zvolal: "Pohleď, voda - co brání, abych byl pokřtěn?"

38 a nechal zastavit vůz. Oba, Filip i komoří, sestoupili do vody a Filip ho pokřtil.

39 Když vystoupili z vody, Hospodinův Duch uchvátil Filipa a komoří ho už nespatřil; jel tedy svou cestou a radoval se.

40 Filip se pak octl v Azotu. Procházel všechna okolní města a kázal evangelium, až přišel do Cesareje.

Sk 9:1 Saul stále ještě chrlil smrtelné výhrůžky proti Pánovým učedníkům. Šel za veleknězem

2 a vyžádal si od něj listy pro synagogy v Damašku, aby tam mohl vyhledat přívržence té Cesty - jak muže, tak ženy - a přivést je v poutech do Jeruzaléma.

3 Když už se cestou blížil k Damašku, náhle ho obklopilo světlo z nebe.

4 Padl na zem a uslyšel hlas: "Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?"

5 Zeptal se: "Kdo jsi, Pane?" Ten odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.

6 Vstaň a jdi do města; tam se dozvíš, co máš dělat."

7 Muži v Saulově doprovodu zůstali stát bez hlesu; slyšeli totiž hlas, ale nikoho neviděli.

8 Když se Saul zvedl ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho do Damašku odvést za ruku.

9 Po tři dny neviděl, nejedl ani nepil.

10 V Damašku žil jeden učedník jménem Ananiáš. Pán ho ve vidění oslovil: "Ananiáši!" Odpověděl: "Zde jsem, Pane."

11 Pán mu řekl: "Vstaň a jdi do ulice zvané Přímá. V Judově domě najdeš Saula z Tarsu - hle, právě se modlí

12 a ve vidění spatřil muže jménem Ananiáš, jak jde k němu a vkládá na něj ruku, aby prohlédl."

13 Ananiáš namítl: "Pane, slyšel jsem od mnoha lidí, kolik zla ten muž napáchal tvým svatým v Jeruzalémě!

14 A teď má i zde od vrchních kněží pověření, aby spoutal všechny, kdo vzývají tvé jméno!"

15 Pán mu však řekl: "Jdi, neboť je to má vyvolená nádoba - bude přinášet mé jméno národům, králům i synům Izraele

16 a já mu ukážu, kolik musí vytrpět pro mé jméno."

17 Ananiáš tedy šel do určeného domu. Vešel dovnitř, vložil na něj ruce a řekl: "Bratře Saule, Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, po níž jsi šel, mě poslal, abys prohlédl a byl naplněn Duchem svatým."

18 Saul náhle prohlédl, jako by mu z očí spadly šupiny. Potom vstal a dal se pokřtít.

19 Přijal pokrm a posilnil se. Saul pak strávil několik dní s damašskými učedníky

20 a hned začal v synagogách kázat, že Ježíš je Boží Syn.

21 Všichni, kdo ho slyšeli, žasli a říkali: "Vždyť to je ten, který v Jeruzalémě hubil vyznavače toho jména! Copak sem nepřišel, aby je v poutech odvedl k vrchním kněžím?"

22 Saul ale kázal stále mocněji a svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš, popouzel damašské Židy.

23 Když už to trvalo dost dlouho, Židé se dohodli, že ho zabijí.

24 Saul se ale o jejich úkladech dozvěděl. Brány byly hlídány dnem i nocí, protože ho chtěli zabít,

25 a tak ho učedníci v noci vzali a spustili ho v koši přes hradbu.

26 Saul se tedy vrátil do Jeruzaléma. Pokoušel se připojit k učedníkům, ale všichni se ho báli. Nevěřili totiž, že je učedník.

27 Barnabáš se ho však ujal. Přivedl ho k apoštolům a vyprávěl jim, jak Saul uviděl na cestě Pána a mluvil s ním a také jak v Damašku směle mluvil v Ježíšově jménu.

28 A tak s nimi zůstal v Jeruzalémě.

29 Hovořil a přel se také s pořečtěnými Židy a ti mu začali ukládat o život.

30 Když se to dozvěděli bratři, odvedli ho do Cesareje a poslali do Tarsu.

31 Církve po celém Judsku, Galileji i Samaří pak zakoušely klid a sílily; žily v Hospodinově bázni a povzbuzovány Duchem svatým se rozrůstaly.

32 Petr obcházel všechny církve a cestou přišel také ke svatým v Lyddě.

33 Tam nalezl člověka jménem Eneáš, který byl ochrnutý a už osm let byl upoután na lůžko.

34 Petr mu řekl: "Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje. Vstaň a ustel si!" On hned vstal

35 a všichni obyvatelé Lyddy a Šáronu, kteří ho viděli, se obrátili k Pánu.

36 V Joppě pak žila jedna učednice jménem Tabita (což je v překladu Dorkas), která oplývala dobrými skutky a almužnami.

37 V těch dnech však onemocněla a zemřela. Omyli ji a položili do horní místnosti.

38 Lydda je blízko Joppy, a když se učedníci doslechli, že Petr je v Lyddě, poslali k němu dva muže s prosbou, aby k nim bez meškání přišel.

39 Petr vstal a šel s nimi. Když přišel, zavedli ho do horní místnosti, kde ho s pláčem obstoupily všechny vdovy a ukazovaly košile a pláště, které jim Dorkas dělala, dokud byla s nimi.

40 Petr poslal všechny ven, poklekl a modlil se. Potom se obrátil k jejímu tělu a řekl: "Tabito, vstaň!" Otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se.

41 On jí podal ruku a pomohl jí vstát. Potom zavolal svaté i vdovy a ukázal jim ji živou.

42 Rozneslo se to po celé Joppě a mnozí uvěřili v Pána.

43 Petr pak v Joppě bydlel delší čas u jistého Šimona koželuha.

Sk 10:1 V Cesareji žil jeden muž jménem Kornelius, setník praporu zvaného Italský.

2 Byl zbožný a bohabojný s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu.

3 Jednou odpoledne kolem třetí hodiny jasně uviděl ve vidění Božího anděla, jak k němu jde a říká: "Kornelie!"

4 V úleku na něj vytřeštil oči a zeptal se: "Co je, Pane?" Anděl mu řekl: "Tvé modlitby a almužny vzbudily Boží pozornost.

5 Hned pošli do Joppy a nech zavolat Šimona zvaného Petr.

6 Je hostem jistého Šimona koželuha, který má dům u moře."

7 Když po těch slovech anděl odešel, Kornelius zavolal dva své služebníky a jednoho zbožného vojáka, který patřil k jeho pobočníkům.

8 Všechno jim vyložil a poslal je do Joppy.

9 Druhého dne, zatímco se cestou blížili k městu, Petr vystoupil na plochou střechu domu, aby se modlil. Okolo poledne

10 dostal hlad a chtěl jíst. Než mu však připravili jídlo, upadl do vytržení.

11 Uviděl otevřené nebe a něco jako velikou plachtu, jak se za čtyři cípy spouští na zem.

12 V ní byla všemožná čtvernohá polní zvířata i šelmy, plazi a ptáci.

13 Vtom k němu zazněl hlas: "Vstaň, Petře, zabíjej a jez!"

14 Petr odpověděl: "To ne, Pane! Nikdy jsem přece nejedl nic nečistého nebo poskvrněného."

15 Ale hlas k němu promluvil znovu: "Co Bůh očistil, neměj za nečisté!"

16 Opakovalo se to třikrát, než byla plachta vytažena zpátky do nebe.

17 Zatímco si Petr marně lámal hlavu, co mělo to vidění znamenat, hle, muži poslaní Korneliem se doptali na Šimonův dům. Když dorazili ke dveřím,

18 zavolali: "Je tu hostem Šimon zvaný Petr?"

19 Petr zatím přemýšlel o tom vidění. Duch mu řekl: "Hledají tě tři muži.

20 Vstaň, sejdi dolů a bez váhání odejdi s nimi, protože jsem je poslal já sám."

21 Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: "Já jsem ten, koho hledáte. Co vás přivádí?"

22 Odpověděli: "Setník Kornelius, spravedlivý a bohabojný muž, který má dobrou pověst u celého židovského národa, dostal od svatého anděla pokyn, že tě má pozvat k sobě domů, aby vyslechl tvá slova."

23 Petr je tedy pozval dovnitř a pohostil. Nazítří vstal a odešel s nimi, doprovázen některými bratry z Joppy.

24 Druhého dne dorazili do Cesareje. Kornelius je očekával a svolal své příbuzné a blízké přátele.

25 Když Petr chtěl vejít, Kornelius mu vyšel vstříc, padl mu k nohám a poklonil se.

26 Petr ho ale zvedl se slovy: "Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk!"

27 V rozhovoru s ním vešel dovnitř. Když uviděl shromážděné množství lidí,

28 řekl jim: "Sami víte, že pro Žida je nepřípustné, aby se stýkal s cizincem nebo ho navštěvoval. Bůh mi však ukázal, abych žádného člověka neměl za nečistého nebo poskvrněného,

29 a tak jsem bez námitek přijal vaše pozvání a přišel jsem. Mohu se zeptat, proč jste mě pozvali?"

30 Kornelius odpověděl: "Před třemi dny přesně touto dobou, o třetí odpoledne, jsem se doma modlil. Náhle se přede mnou postavil muž v zářícím rouchu

31 a řekl: ‚Kornelie, tvá modlitba byla vyslyšena a tvé almužny nezůstaly bez povšimnutí před Bohem.

32 Pošli do Joppy a nech zavolat Šimona zvaného Petr, který je hostem v domě Šimona koželuha u moře.'

33 Proto jsem k tobě hned poslal a ty jsi laskavě přišel. Teď jsme tu všichni před Boží tváří, abychom vyslechli, cokoli ti Bůh svěřil."

34 Petr se ujal slova a řekl: "Opravdu vidím, že Bůh nikomu nestraní,

35 ale v každém národě se mu líbí, kdokoli ho ctí a koná spravedlnost.

36 To je to poselství, které Bůh svěřil synům Izraele; jím zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista, který je Pánem všech.

37 Sami víte, co se dělo po celém Judsku; začalo to v Galileji, po křtu, který kázal Jan.

38 Ježíše z Nazaretu Bůh pomazal Duchem svatým a mocí. Kamkoli přišel, konal dobro a uzdravoval všechny soužené od ďábla, protože Bůh byl s ním.

39 My jsme svědkové všeho, co dělal v judské zemi a v Jeruzalémě. Oni ho přibili na kříž a popravili,

40 ale Bůh jej třetího dne vzkřísil a dal, aby se ukázal -

41 ne všemu lidu, ale svědkům, které Bůh předem vyvolil - nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.

42 Uložil nám, abychom kázali všemu lidu a dosvědčovali, že on je ten, koho Bůh ustanovil soudcem živých i mrtvých.

43 Jemu vydávají svědectví všichni proroci: skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něj věří."

44 Ještě než to Petr dořekl, Duch svatý sestoupil na všechny, kdo poslouchali jeho řeč.

45 Obřezaní věřící, kteří přišli s Petrem, užasli, že dar Ducha svatého je vylit i na pohany.

46 Slyšeli je totiž, jak mluví v jiných jazycích a velebí Boha. Petr tehdy prohlásil:

47 "Copak jim někdo může odepřít křest vodou, když přijali Ducha svatého jako my?"

48 A tak je nechal pokřtít v Pánově jménu. Potom ho pozvali, aby s nimi pobyl ještě několik dní.

Sk 11:1 Apoštolové a ostatní bratři v Judsku se doslechli, že i pohané přijali Boží slovo.

2 Když Petr dorazil do Jeruzaléma, obřezaní věřící mu vytýkali:

3 "Šel jsi k neobřezancům a jedl jsi s nimi!"

4 Petr jim to začal po pořádku vysvětlovat:

5 "Jednou, když jsem se ve městě Joppe modlil, ve vytržení jsem spatřil vidění: z nebe se za čtyři cípy spouštělo něco jako veliká plachta. Když sestoupila až ke mně,

6 pozorně jsem se do ní podíval a spatřil jsem čtvernohá polní zvířata i šelmy, plazy a ptáky.

7 Tehdy jsem uslyšel hlas: ‚Vstaň, Petře, zabíjej a jez!'

8 Odpověděl jsem: ‚To ne, Pane! Nikdy jsem nevzal do úst nic nečistého nebo poskvrněného.'

9 Ten hlas z nebe ke mně ale promluvil znovu: ‚Co Bůh očistil, neměj za nečisté!'

10 Třikrát se to opakovalo, než to bylo všechno vytaženo zpátky do nebe.

11 Vtom se před domem, ve kterém jsem byl, objevili tři muži. Byli za mnou posláni z Cesareje

12 a Duch mi řekl, abych šel bez váhání s nimi. Doprovázelo mě těchto šest bratrů, s nimiž jsme vešli do domu toho muže.

13 Vyprávěl nám, jak ve svém domě uviděl anděla. Stanul před ním a řekl: ‚Pošli do Joppy a nech zavolat Šimona zvaného Petr.

14 Skrze to, co ti poví, budeš spasen ty i celý tvůj dům!'

15 A jen, co jsem k nim začal mluvit, sestoupil na ně Duch svatý stejně jako na počátku na nás.

16 Tehdy jsem si vzpomněl na Pánova slova: ‚Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.'

17 Jestliže jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, kdo jsem byl já, abych bránil Bohu?"

18 Po těch slovech se upokojili a začali chválit Boha: "Tak tedy i pohanům dal Bůh pokání k životu!"

19 Ti, kdo se rozprchli během pronásledování po Štěpánově smrti, dorazili až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie a šířili Boží slovo výhradně mezi Židy.

20 Někteří z nich, původem z Kypru a Kyrény, však po příchodu do Antiochie oslovili evangeliem o Pánu Ježíši také Řeky.

21 Hospodinova ruka byla s nimi a veliké množství jich uvěřilo a obrátilo se k Pánu.

22 Zpráva o tom se donesla k církvi v Jeruzalémě, a tak do Antiochie vyslali Barnabáše.

23 Když tam přišel a uviděl tu Boží milost, zaradoval se a všechny povzbuzoval, aby s oddaným srdcem zůstávali věrní Pánu.

24 (Byl to dobrý muž, plný Ducha svatého a víry.) A tak se k Pánu přidalo ještě mnoho dalších.

25 Barnabáš proto odešel do Tarsu vyhledat Saula,

26 a když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Strávili v tamější církvi celý rok a učili spoustu lidí. Právě zde v Antiochii byli učedníci poprvé označeni za křesťany.

27 V té době přišli do Antiochie proroci z Jeruzaléma.

28 Jeden z nich jménem Agabos vstal a skrze Ducha oznamoval, že po celé říši bude veliký hlad. (Což se také splnilo za císaře Klaudia.)

29 Učedníci tedy rozhodli, že každý podle své možnosti pošle pomoc bratrům v Judsku.

30 To také udělali a poslali to starším po Barnabášovi a Saulovi.

Sk 12:1 V té době král Herodes krutě napadl některé z těch, kdo patřili k církvi.

2 Jakuba, bratra Janova, popravil mečem,

3 a když viděl, že se to Židům líbí, rozhodl se zatknout i Petra. (Bylo to během Svátku nekvašených chlebů.)

4 Když se ho zmocnil, dal ho zavřít do vězení a hlídat čtyřmi čtveřicemi vojáků. Po Velikonocích ho totiž chtěl předvést k veřejnému slyšení.

5 Petr byl takto hlídán ve vězení, ale církev se za něj vroucně modlila k Bohu.

6 Noc předtím, než ho chtěl Herodes předvést, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže přede dveřmi hlídaly vězení.

7 Vtom vedle něj stanul Hospodinův anděl a v cele zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku a vzbudil ho: "Rychle vstávej!" Řetězy mu spadly z rukou

8 a anděl mu řekl: "Oblékni se a obuj." Když to udělal, anděl pokračoval: "Vezmi si plášť a pojď za mnou."

9 Petr ho následoval ven, ale nevěděl, že to s tím andělem je doopravdy; myslel si, že má vidění.

10 Když minuli první i druhou stráž, přišli k železné bráně, která vedla do města, a ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli ven, přešli jednu ulici a vtom jej anděl opustil.

11 Když Petr přišel k sobě, řekl si: "Teď vidím, že to bylo doopravdy! Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával."

12 Když to pochopil, šel do domu Marie, matky Jana Marka, kam se mnozí sešli k modlitbám.

13 Petr zatloukl na dveře brány a přišla otevřít služka jménem Rhodé.

14 Když poznala Petrův hlas, samou radostí neotevřela bránu, ale běžela dovnitř se zprávou, že Petr stojí před branou.

15 Říkali jí: "Blázníš?!" Když ale tvrdila, že je to pravda, řekli: "To musí být jeho anděl."

16 Petr však nepřestával tlouci. Když konečně otevřeli a spatřili ho, byli ohromeni.

17 Pohybem ruky je utišil a vyprávěl jim, jak ho Pán vyvedl z vězení. Potom řekl: "Povězte to Jakubovi a bratrům." Vyšel ven a zamířil jinam.

18 Když se rozednilo, mezi vojáky vypukl nemalý rozruch nad tím, co se stalo s Petrem.

19 Herodes ho marně hledal. Stráže nechal po výslechu popravit a odebral se z Judska do Cesareje, kde zůstal.

20 Herodes se tehdy velmi hněval na Týrské a Sidonské. Proto se za ním svorně vypravili, a když si získali královského komořího Blasta, žádali o smír (jejich kraj byl totiž závislý na dodávkách z králova území).

21 Ve stanovený den se Herodes v královském rouše posadil na trůn a pronesl k nim řeč.

22 Lid začal volat: "Hlas boží, ne lidský!"

23 A vtom jej udeřil Hospodinův anděl, protože nevzdal slávu Bohu: vypustil duši rozežrán červy.

24 Boží slovo se pak šířilo a rozmáhalo se.

25 Když Barnabáš a Saul splnili svůj úkol, vrátili se z Jeruzaléma a vzali s sebou i Jana Marka.

Sk 13:1 V antiochijské církvi byli proroci a učitelé: Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Menachem, vychovaný společně s tetrarchou Herodem, a Saul.

2 Jednou, když uctívali Pána a postili se, Duch svatý řekl: "Oddělte mi Saula a Barnabáše pro dílo, k němuž jsem je povolal."

3 Po půstu a modlitbě na ně tedy vložili ruce a propustili je.

4 Oni pak, vysláni Duchem svatým, přišli do Seleukie, odkud odpluli na Kypr.

5 Když dorazili do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách; také Jan byl s nimi, aby jim pomáhal.

6 Procestovali ten ostrov až do Páfu, kde narazili na jednoho čaroděje, židovského falešného proroka jménem Bar-Jesus,

7 který se vetřel do přízně místního prokonzula Sergia Pavla. Tento rozumný muž si Barnabáše a Saula nechal zavolat, protože toužil slyšet Boží slovo.

8 Onen Elymas (neboli čaroděj, jak se jeho jméno překládá) jim však odporoval a snažil se prokonzulovi zabránit ve víře.

9 Saula, zvaného také Pavel, naplnil Duch svatý. Podíval se mu zpříma do očí

10 a řekl: "Ty ďáblův synu plný přetvářky a podlosti! Ty nepříteli vší spravedlnosti! Nepřestaneš podvracet Hospodinovy přímé cesty?

11 Hle, ruka Hospodinova tě teď raní slepotou! Bude to trvat, než zase uvidíš slunce!" Vtom na Elymase padla temná mlha, takže tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.

12 Když prokonzul uviděl, co se stalo, uvěřil, ohromen Pánovým učením.

13 Pavel a jeho společníci pak odpluli z Páfu a dorazili do Perge v Pamfylii. Jan je však opustil a vrátil se do Jeruzaléma.

14 Pokračovali tedy z Perge sami, až dorazili do Antiochie Pisidské. V sobotu šli do synagogy a posadili se.

15 Když skončilo čtení Zákona a Proroků, představení synagogy je vyzvali: "Bratři, pokud máte pro lid nějaké slovo povzbuzení, mluvte."

16 Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: "Izraelité a všichni Boží ctitelé, slyšte:

17 Bůh tohoto lidu, Izraele, vyvolil naše otce. Pozdvihl tento lid, když pobýval v Egyptě, a vyvedl jej odtud svou vztaženou paží.

18 Po čtyřicet let snášel jejich způsoby na poušti,

19 a když vyhladil sedm národů v zemi Kanaán, rozdělil jim jejich zem losem.

20 To vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Až do proroka Samuele jim dával soudce.

21 Když pak žádali o krále, Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z pokolení Benjamínova. Po čtyřiceti letech

22 jej však zavrhl a pozdvihl jim za krále Davida, o němž vydal toto svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce; on mi vyplní všechna přání.'

23 Z jeho semene Bůh vzbudil Izraeli zaslíbeného Spasitele - Ježíše,

24 před jehož příchodem kázal Jan všemu lidu Izraele křest pokání.

25 Ke konci své cesty Jan říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte - hle, on přichází po mně! Jemu nejsem hoden ani rozvázat obuv na nohou.'

26 Bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kdo ctíte Boha spolu s nimi, vám bylo posláno toto slovo spásy.

27 Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho však nepoznali. Odsoudili ho, a tak naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu.

28 Ačkoli nenašli nic, za co by zasloužil smrt, vyžádali si na Pilátovi jeho popravu.

29 Když naplnili všechno, co o něm bylo psáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu.

30 Bůh jej ale vzkřísil z mrtvých!

31 On se pak po mnoho dní ukazoval těm, kdo s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma, a ti teď o něm vydávají svědectví lidem.

32 Přinášíme vám tedy radostnou zprávu: Zaslíbení daná našim otcům

33 Bůh splnil nám, jejich potomkům, když vzkřísil Ježíše. Tak je to popsáno ve druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!'

34 A že ho vzkřísil z mrtvých, aby nikdy nepodlehl zkáze, řekl takto: ‚Dám vám svatá zaslíbení učiněná Davidovi.'

35 Proto na jiném místě říká: ‚Svého svatého nevydáš rozkladu.'

36 David ve svém pokolení zajisté posloužil Boží vůli. Když však zesnul a byl připojen ke svým otcům, podlehl rozkladu.

37 Ten, kterého Bůh vzkřísil, však rozklad nepoznal.

38 Bratři, oznamuji vám, že skrze něj se vám zvěstuje odpuštění hříchů.

39 Skrze něj je každý věřící ospravedlněn od všeho, od čeho vás Mojžíšův zákon ospravedlnit nemohl.

40 Dejte si však pozor, aby se vám nestalo, co je psáno v Prorocích:

41 ‚Pohleďte, pohrdavci, podivte se a zhyňte: Já konám dílo ve vaší době, dílo, jemuž neuvěříte, i kdyby vám o něm někdo vyprávěl!'"

42 Když pak odcházeli ze synagogy, místní pohané je prosili, aby jim o těch věcech vyprávěli příští sobotu.

43 Jakmile bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí Židé i zbožní proselyté šli za Pavlem a Barnabášem. Ti je pak v rozhovoru nabádali, ať zůstávají v Boží milosti.

44 Příští sobotu se ke slyšení Božího slova sešlo skoro celé město.

45 Když Židé uviděli ty davy, naplnila je závist a začali rouhavě popírat, cokoli Pavel řekl.

46 Pavel a Barnabáš jim směle odpověděli: "Vy jste měli Boží slovo slyšet jako první. Protože ho však odmítáte, a považujete se tak za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům!

47 Tak nám to totiž přikázal Hospodin: ‚Učinil jsem tě světlem národů, abys dal spásu celému světu.'"

48 Když to pohané uslyšeli, začali se radovat a oslavovat Pánovo slovo a všichni, kdo byli předurčeni k věčnému životu, uvěřili.

49 Pánovo slovo se pak šířilo po celém kraji.

50 Židovští vůdci ale poštvali bohabojné a vážené ženy i přední muže města, aby proti Pavlovi a Barnabášovi rozpoutali pronásledování a vyhnali je ze svého kraje.

51 Ti však na ně setřásli prach z nohou a přišli do Ikonia.

52 Učedníci pak byli plní radosti a Ducha svatého.

Sk 14:1 Také v Ikoniu šli do židovské synagogy a mluvili tak, že uvěřilo veliké množství Židů i Řeků.

2 Ti Židé, kteří neuvěřili, ale podnítili pohany a poštvali je proti bratrům.

3 Přesto tam strávili dlouhý čas a směle mluvili o Pánu, který potvrzoval poselství o své milosti a působil skrze jejich ruce divy a zázraky.

4 Obyvatelstvo města se rozdělilo: jedni byli s Židy a druzí s apoštoly.

5 Když se je však pohané i Židé se svými vůdci rozhodli napadnout a kamenovat,

6 dozvěděli se to a utekli do lykaonských měst Lystry a Derbe a jejich okolí.

7 I tam šířili evangelium.

8 V Lystře sedával jeden muž. Nemohl na nohy, neboť byl od lůna své matky chromý a nikdy nechodil.

9 Také on naslouchal Pavlovým slovům. Když se mu Pavel podíval do očí a viděl jeho víru, že bude uzdraven,

10 řekl silným hlasem: "Postav se na nohy a stůj rovně!" A on vyskočil a začal chodit.

11 Když lidé viděli, co Pavel udělal, začali lykaonsky volat: "Bohové sestoupili k nám v lidské podobě!"

12 Barnabášovi začali říkat Zeus a Pavlovi Hermes (protože mluvil hlavně on).

13 Kněz Diova chrámu, který stál před městem, přivedl k branám ověnčené býky a chtěl s lidmi začít obětovat.

14 Jakmile to apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha, vběhli do davu a křičeli:

15 "Co to děláte? Vždyť jsme jen lidé jako vy! Přišli jsme vám zvěstovat, abyste se obrátili od těchto marností k živému Bohu, který stvořil nebe, zemi i moře a všechno v nich.

16 V minulých dobách nechával všechny národy chodit po jejich cestách,

17 ale nikdy o sobě nepřestal svědčit svým dobrodiním: z nebe nám dává déšť i časy úrody a naše nitro sytí jídlem a radostí."

18 A těmi slovy taktak upokojili davy, aby jim neobětovaly.

19 Vtom ale dorazili Židé z Antiochie a Ikonia a strhli davy k tomu, aby Pavla ukamenovali. Když už ho měli za mrtvého, vyvlekli ho za město.

20 Když ho však obstoupili učedníci, vstal a vrátil se do města. Druhého dne pak s Barnabášem odešel do Derbe.

21 I tomuto městu zvěstovali evangelium. Poté, co tu získali mnoho učedníků, vydali se na zpáteční cestu do Lystry, Ikonia a Antiochie.

22 Posilovali duše učedníků a vyzývali je, aby zůstávali ve víře a že do Božího království musíme vejít skrze mnohá soužení.

23 V každé církvi jim s modlitbou a postem vybrali starší a svěřili je Pánu, v něhož uvěřili.

24 Prošli Pisidii a přišli do Pamfylie.

25 Poté, co kázali slovo v Perge, odešli do Attalie

26 a odtud vypluli do Antiochie, odkud byli předtím svěřeni Boží milosti k dílu, které nyní vykonali.

27 Když tam dorazili, shromáždili církev a vyprávěli, co všechno Bůh skrze ně učinil a že otevřel dveře víry pohanům.

28 Zůstali tam s učedníky po delší čas.

Sk 15:1 Potom přišli někteří z Judska a začali bratry učit: "Pokud se nedáte obřezat podle Mojžíšova způsobu, nemůžete být spaseni."

2 Pavel a Barnabáš s nimi proto vedli nemalý spor a hádku, a tak bylo rozhodnuto, že Pavel, Barnabáš a někteří další půjdou s touto otázkou za apoštoly a staršími do Jeruzaléma.

3 Vysláni církví tedy procházeli Fénicií a Samařím a vyprávěli o obrácení pohanů a přinášeli všem bratrům velikou radost.

4 Když dorazili do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly i staršími a vyprávěli jim, co skrze ně Bůh udělal.

5 Povstali však někteří věřící ze sekty farizeů a říkali, že pohané se musí obřezávat a že se jim má přikázat, ať zachovávají Mojžíšův zákon.

6 Apoštolové a starší se tedy sešli, aby tu věc zvážili.

7 Po velikém dohadování vstal Petr a promluvil k nim: "Bratři! Sami víte, že Bůh z nás už dávno vybral mě, aby pohané slyšeli slovo evangelia z mých úst a uvěřili.

8 Bůh, který zná lidská srdce, jim tehdy vydal svědectví, když jim dal Ducha svatého tak jako nám.

9 Vírou očistil jejich srdce a neučinil žádný rozdíl mezi námi a jimi.

10 Proč tedy teď pokoušíte Boha? Proč nakládáte učedníkům jho, které nemohli unést ani naši otcové ani my?

11 Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše."

12 Celé shromáždění zmlklo a poslouchali Barnabáše a Pavla, kteří vyprávěli, jaké divy a zázraky skrze ně Bůh konal mezi pohany.

13 Když domluvili, vzal si slovo Jakub: "Poslouchejte mě, bratři.

14 Šimon tu vyprávěl, jak Bůh poprvé navštívil pohany, aby z nich přijal svůj vlastní lid.

15 S tím se plně shodují slova proroků, neboť je psáno:

16 ‚Znovu se vrátím a obnovím zbořený stan Davidův. Jeho trosky obnovím a vztyčím jej,

17 aby ostatní lidé hledali Hospodina - všichni pohané mé jméno nesoucí, praví Hospodin, který činí tyto věci,'

18 věci, které oznamoval už před věky.

19 Proto soudím, abychom pohanům, kteří se obracejí k Bohu, nečinili potíže.

20 Napišme jim však, ať se vyhýbají modloslužbě, smilstvu, masu zardoušených zvířat a krvi.

21 Mojžíš má přece odedávna kazatele po všech městech, kde ho čtou v synagogách každou sobotu."

22 Apoštolové a starší se shodli s celou církví, že do Antiochie pošlou s Pavlem a Barnabášem své zástupce. Byli to přední bratři Juda (zvaný také Barsabáš) a Silas.

23 Po nich poslali tento dopis: Apoštolové, starší a všichni bratři zdraví bratry z pohanů v Antiochii, Sýrii a Kilikii.

24 Slyšeli jsme, že vás někteří od nás znepokojili a zmátli, když vám říkali, že se musíte dát obřezat a zachovávat Zákon. K ničemu takovému jsme je nepověřili.

25 My shromáždění jsme se svorně shodli, že k vám pošleme své zástupce spolu s našimi milovanými Barnabášem a Pavlem,

26 kteří pro jméno našeho Pána Ježíše Krista nasadili své životy.

27 Posíláme k vám Judu a Silase, kteří vám to vše ústně potvrdí:

28 Shodli jsme se s Duchem svatým, že na vás nebudeme vkládat žádné další břemeno kromě těchto nezbytných věcí:

29 vyhýbejte se modloslužbě, krvi, masu zardoušených zvířat a smilstvu. Uchráníte-li se těchto věcí, uděláte dobře. Buďte zdrávi.

30 Vysláni na cestu přišli do Antiochie, svolali shromáždění a předali dopis.

31 Bratři ho přečetli a měli z toho povzbuzení radost.

32 Juda se Silasem (kteří byli také proroci) pak mnoha slovy povzbuzovali a posilovali bratry.

33 [34] A když tam strávili nějaký čas, bratři je v pokoji vyslali zpět k apoštolům.

35 Pavel a Barnabáš zůstali v Antiochii také a spolu s mnoha dalšími vyučovali a kázali Pánovo slovo.

36 Po nějaké době Pavel řekl Barnabášovi: "Pojďme se vrátit a navštívit naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali Pánovo slovo, ať zjistíme, jak se mají."

37 Barnabáš chtěl, aby s sebou vzali i Jana Marka,

38 ale Pavlovi se to nezdálo, protože je v Pamfylii opustil a nešel s nimi do díla.

39 Vznikl z toho tak ostrý spor, že se spolu rozešli. Barnabáš vzal s sebou Marka a odplul na Kypr,

40 kdežto Pavel si vybral Silase, a když ho bratři svěřili Boží milosti, vydal se na cestu.

41 Procházel Sýrii a Kilikii a posiloval církve.

Sk 16:1 Přišel do Derbe a Lystry a hle, byl tu jeden učedník jménem Timoteus, syn věřící Židovky a řeckého otce.

2 Bratři v Lystře a Ikoniu ho velmi chválili,

3 a tak se Pavel rozhodl, že ho vezme s sebou na cesty. Vzal ho tedy a kvůli tamějším Židům ho obřezal. (Všichni totiž věděli, že jeho otec byl Řek.)

4 Když pak procházeli města, předávali jim závazná rozhodnutí, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě.

5 Církve pak sílily ve víře a rostly v počtu každý den.

6 Procestovali Frygii a Galacii, protože jim Duch svatý zabránil kázat Slovo v Asii.

7 Když se přiblížili k Mysii, pokoušeli se jít do Bitynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil.

8 Obešli tedy Mysii a dorazili do Troady.

9 Tam měl Pavel v noci vidění. Stál před ním nějaký Makedonec a prosil ho: "Přijď do Makedonie a pomoz nám!"

10 Jakmile Pavel přijal to vidění, ihned jsme se rozhodli vyrazit do Makedonie, přesvědčeni, že nás Bůh povolal, abychom jim kázali evangelium.

11 Vypluli jsme z Troady, vydali se přímým směrem k Samothráké a příštího dne jsme dorazili do Neapole.

12 Odtud jsme odešli do Filip, které jsou předním městem té části Makedonie a římskou kolonií. Poté, co jsme ve městě strávili několik dní,

13 vyšli jsme v sobotu za město k řece, kde bylo zvykem se modlit. Posadili jsme se tam a mluvili k ženám, které se tam shromáždily.

14 Naslouchala nám také jedna bohabojná žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel říkal,

15 a tak se i s celou domácností nechala pokřtít. Potom nás prosila: "Pokud mě máte za věrnou Pánu, buďte hosty v mém domě." A tak nás přemluvila.

16 Jednou, když jsme se šli modlit, potkala nás jedna otrokyně, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti.

17 Začala za Pavlem a za námi chodit a vykřikovala: "Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha! Ohlašují vám cestu spásy!"

18 Když to trvalo mnoho dní, Pavel to už nemohl snést, a tak se obrátil a řekl tomu duchu: "Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, vyjdi z ní!" V tu chvíli byl pryč.

19 Když její páni uviděli, že jejich naděje na další zisk je pryč, chopili se Pavla a Silase a táhli je na náměstí před úřad.

20 Přivedli je k městským správcům a řekli: "Tito lidé bouří naše město! Jakožto Židé

21 hlásají zvyky, které jsou pro nás Římany nepřijatelné a nepřípustné!"

22 A když se proti nim postavil i srocený dav, úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou zbiti holemi.

23 Po mnoha ranách je vsadili do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je přísně hlídal.

24 Ten je podle rozkazu vsadil do nejhlubší cely a nohy jim sevřel kládou.

25 Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali.

26 Vtom nastalo tak veliké zemětřesení, že se vězení otřáslo v základech. Všechny dveře se hned otevřely a všem spadly okovy.

27 Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli.

28 Pavel však hlasitě vykřikl: "Neubližuj si! Všichni jsme tu!"

29 Žalářník si řekl o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Silasem na kolena.

30 Pak je vyvedl ven a ptal se: "Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?"

31 Odpověděli: "Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!"

32 Potom přinesli Pánovo slovo jemu i všem u něj doma.

33 (Ještě v tu noční hodinu je totiž vzal k sobě, aby jim omyl rány.) Hned nato se dal s celou svou domácností pokřtít.

34 Uvedl je do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou domácností uvěřil Bohu.

35 Když se rozednilo, poslali městští správci biřice se vzkazem: "Propusť ty lidi!"

36 Žalářník tedy Pavlovi řekl: "Správci vzkázali, že máte být propuštěni. Pojďte ven a odejděte v pokoji."

37 Pavel však odpověděl: "Zbili nás veřejně. Potom nás, římské občany, bez soudu vsadili do vězení - a teď nás chtějí vyhnat potají? To tedy ne! Ať přijdou a vyvedou nás sami!"

38 Biřicové to šli vyřídit městským správcům. Když uslyšeli, že to jsou římští občané, polekali se

39 a šli je prosit za odpuštění. Vyvedli je ven a prosili je, ať opustí město.

40 Pavel a Silas tedy vyšli z vězení, přišli k Lydii, kde se uviděli s bratry, povzbudili je a odešli.

Sk 17:1 Přes Amfipolis a Apolonii pak přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synagoga.

2 Pavel tam podle svého zvyku šel a po tři soboty k nim promlouval z Písem.

3 Vysvětloval a dokazoval jim, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých a že "toto je Mesiáš: Ježíš, kterého vám kážu!"

4 Někteří z nich se dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, stejně jako veliké množství bohabojných Řeků i nemálo předních žen.

5 Ostatních Židů se ale zmocnila žárlivost. Sehnali nějaké pouliční povaleče, vyvolali srocení davu, vzbouřili město a přitáhli k Jásonovu domu. Hledali tam Pavla a Silase, aby je mohli odvést před lidový soud.

6 Když je však nenašli, odvlekli Jásona a některé bratry k městským radním s křikem: "Tito lidé rozvracejí celý svět! Teď přišli sem

7 a Jáson je přijal! Ti všichni porušují císařské nařízení, protože se hlásí k jinému králi - Ježíšovi!"

8 Ta slova dav i městské radní vylekala.

9 Když ale Jáson a ostatní složili záruku, propustili je.

10 Bratři pak hned v noci vyslali Pavla i Silase do Beroje. Také tam po svém příchodu navštívili židovskou synagogu.

11 Tito Židé však byli ušlechtilejší než tesaloničtí. Přijali Slovo s velikou dychtivostí a každý den zkoumali Písma, zda je to všechno opravdu tak.

12 Mnozí z nich pak uvěřili, stejně jako nemálo vážených řeckých žen a mužů.

13 Když se ale Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel káže Boží slovo i v Beroji, přišli také tam a začali podněcovat a bouřit davy.

14 Bratři proto Pavla hned poslali k moři, ale Silas a Timoteus tam zůstali.

15 Ti, kdo Pavla doprovázeli, ho dovedli až do Athén. Odtud se vrátili se vzkazem pro Silase a Timotea, aby co nejrychleji přišli za Pavlem.

16 Když na ně Pavel čekal v Athénách a viděl, jak je to město plné model, jeho duch se bouřil.

17 Diskutoval tedy s Židy i bohabojnými Řeky v synagoze a každý den také s lidmi, které potkával na náměstí.

18 Debatovali s ním rovněž někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni říkali: "Co nám chce ten žvanil povídat?" a jiní: "Zdá se být zvěstovatelem cizích božstev!" (Kázal jim totiž Ježíše a vzkříšení z mrtvých.)

19 Chopili se ho a vyvedli na Areopag se slovy: "Mohli bychom vědět, jaké nové učení to hlásáš?

20 Zní nám to nějak zvláštně, a tak chceme vědět, co to má být."

21 (Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývali, se totiž nezabývali ničím jiným, než aby říkali nebo poslouchali něco nového.)

22 Pavel se postavil doprostřed Areopagu a řekl: "Athéňané, vidím, že jste v každém ohledu velmi nábožní lidé.

23 Když jsem se tu procházel a pozoroval vaše náboženství, našel jsem také oltář, na němž je napsáno: NEZNÁMÉMU BOHU. Nuže, koho ctíte, aniž ho znáte, toho vám zvěstuji.

24 Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama

25 ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno.

26 Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života,

27 aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho - ačkoli není daleko od žádného z nás.

28 ‚Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.' Jak řekli někteří z vašich básníků: ‚Jsme přece jeho rodina.'

29 Když tedy jsme Boží rodina, nemůžeme si myslet, že by se božská bytost mohla podobat zlatu, stříbru nebo kameni, výtvoru lidské zručnosti a důvtipu.

30 Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní ukládá všem lidem všude, aby činili pokání.

31 Určil totiž den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu ustanovil, o čemž podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých."

32 A jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se začali posmívat, ale jiní řekli: "Poslechneme si to od tebe někdy jindy."

33 Tehdy je Pavel opustil.

34 Někteří se ale k němu připojili a uvěřili; mimo jiné i Dionýsios Areopagita, žena jménem Damaris a ještě další.

Sk 18:1 Potom se Pavel vydal z Athén do Korintu.

2 Tam se setkal s jedním Židem jménem Akvila, původem z Pontu, který se s manželkou Priscillou nedávno přistěhoval z Itálie (císař Klaudius totiž nařídil, že všichni Židé musí opustit Řím). Pavel se k nim přidal,

3 protože jeho řemeslem, stejně jako jejich, bylo šití stanů. Bydlel tedy a pracoval u nich

4 a každou sobotu hovořil v synagoze a přesvědčoval Židy i Řeky.

5 Když pak z Makedonie dorazili Silas a Timoteus, Pavel se zcela oddal kázání Slova a dokazoval Židům, že Ježíš je Mesiáš.

6 Když mu však odporovali a rouhali se, setřásl si prach z pláště se slovy: "Vaše krev na vaši hlavu, já jsem od ní čistý! Od této chvíle půjdu k pohanům."

7 Odešel odtud a vstoupil do domu jistého bohabojného muže jménem Titus Justus, jehož dům sousedil se synagogou.

8 Krispus, představený synagogy, pak s celou svou domácností uvěřil Pánu. Stejně tak mnozí Korinťané, kteří naslouchali Pavlovi, uvěřili a dali se pokřtít.

9 Jedné noci Pán řekl Pavlovi ve vidění: "Neboj se, mluv a nemlč!

10 Já jsem s tebou a nikdo se tě ani nedotkne, aby ti ublížil. Mnozí v tomto městě totiž patří mně."

11 A tak tu Pavel zůstal půldruhého roku a vyučoval mezi nimi Boží slovo.

12 Když se však řeckým prokonzulem stal Gallio, Židé se svorně postavili proti Pavlovi a přivedli ho před soud

13 s žalobou: "Tento muž navádí lidi, aby ctili Boha v rozporu se Zákonem!"

14 Pavel se chystal něco říci, ale Gallio se obrátil k Židům: "Ach, vy Židé! Kdyby šlo o nějaké bezpráví nebo vážný zločin, měl bych důvod vás vyslechnout.

15 Když se ale přete o slovech a jménech a o vašem Zákoně, vyřešte si to sami. Já takové věci soudit nehodlám!"

16 A s tím je vyhnal ze soudní síně.

17 Všichni se pak vrhli na představeného synagogy Sostena a bili ho přímo před soudem, ale Gallio na to vůbec nedbal.

18 Když tam Pavel pobyl ještě nějakou dobu, rozloučil se s bratry a vyrazil s Priscillou a Akvilou na zpáteční cestu do Sýrie. V Kenchrejích si kvůli slibu, který složil, dal ostříhat vlasy.

19 Když dorazil do Efesu, nechal je oba tam; sám šel do synagogy a hovořil se Židy.

20 Přemlouvali ho, aby ještě nějaký čas zůstal, ale on nesvolil.

21 Při loučení jim řekl: "Bude-li Bůh chtít, znovu se k vám vrátím." Vyplul z Efesu

22 a poté, co přistál v Cesareji, se vydal do Jeruzaléma. Tam pozdravil církev a odešel do Antiochie.

23 Když tam strávil nějaký čas, vypravil se znovu na cestu. Postupně procházel Galacii a Frygii a posiloval všechny učedníky.

24 Do Efesu zatím přišel jeden Žid jménem Apollo, výmluvný muž a znalec Písma, původem z Alexandrie.

25 Byl obeznámen s Pánovou cestou, a tak vroucně mluvil a přesně učil o Ježíši. Znal však jenom Janův křest.

26 Když začal směle mluvit v synagoze, uslyšeli ho Priscilla s Akvilou, vzali ho k sobě a vysvětlili mu Boží cestu ještě přesněji.

27 Apollo se potom chtěl vydat do Řecka, a tak ho bratři povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali. Když tam dorazil, velmi prospěl těm, kdo z Boží milosti uvěřili.

28 Mocně totiž překonával Židy, když veřejně dokazoval z Písma, že Ježíš je Mesiáš.

Sk 19:1 Zatímco byl Apollo v Korintu, Pavel prošel hornatým vnitrozemím a dorazil do Efesu, kde nalezl nějaké učedníky.

2 Zeptal se jich: "Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?" "Nikdy jsme o Duchu svatém ani neslyšeli," řekli mu na to.

3 "Jak jste tedy byli pokřtěni?" ptal se. "Janovým křtem," odpověděli.

4 Pavel jim řekl: "Jan svým křtem vedl lidi k pokání a vyzýval je k víře v toho, který měl přijít po něm - v Ježíše."

5 Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše.

6 Když pak na ně Pavel položil ruce, sestoupil na ně Duch svatý, takže začali mluvit v jiných jazycích a prorokovat.

7 Těch mužů bylo celkem asi dvanáct.

8 Pavel pak šel do synagogy a tři měsíce tam směle mluvil; hovořil s lidmi a přesvědčoval je o Božím království.

9 Když však někteří zatvrzele odmítali víru a veřejně tu Cestu haněli, Pavel se od nich odvrátil. Odvedl učedníky s sebou a každý den pak promlouval v posluchárně jistého Tyranna.

10 To se dělo po dva roky, takže všichni obyvatelé Asie, jak Židé, tak Řekové, slyšeli Pánovo slovo.

11 Bůh konal skrze Pavlovy ruce neobyčejné zázraky.

12 Lidé dokonce odnášeli šátky a zástěry z jeho těla na nemocné; nemoci je opouštěly a zlí duchové vycházeli.

13 Nějací potulní židovští zaklínači se pak pokusili vzývat jméno Pána Ježíše nad těmi, kdo měli zlé duchy: "Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel!"

14 Tak to dělalo sedm synů židovského vrchního kněze Skévy.

15 Zlý duch jim odpověděl: "Ježíše znám, o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?"

16 A ten člověk, ve kterém byl zlý duch, se na ně vrhl, přemohl je a zbil tak, že z toho domu utekli nazí a zranění.

17 Když se to rozneslo mezi všemi Židy i Řeky bydlícími v Efesu, na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve velké vážnosti.

18 Mnozí z těch, kdo uvěřili, pak přicházeli a vyznávali a odhalovali své praktiky.

19 Také mnozí z těch, kteří se zabývali magií, přinášeli své knihy a přede všemi je pálili. Když pak spočítali jejich cenu, zjistili, že stály padesát tisíc stříbrných.

20 Tak se mocně šířilo Pánovo slovo a rozmáhalo se.

21 Po těchto událostech se Pavel veden Duchem rozhodl, že se přes Makedonii a Řecko vydá do Jeruzaléma. "Až tam pobudu," řekl, "musím se také podívat do Říma."

22 Dva ze svých pomocníků, Timotea a Erasta, tehdy poslal do Makedonie, ale sám zůstal ještě načas v Asii.

23 Někdy v té době nastal kvůli té Cestě nemalý rozruch.

24 Jeden stříbrotepec jménem Demetrios totiž vyráběl stříbrné napodobeniny Artemidina chrámu, což řemeslníkům přinášelo nemalý výdělek.

25 Svolal je tedy stejně jako výrobce z příbuzných oborů a promluvil k nim: "Pánové, víte, že z tohoto řemesla pramení náš blahobyt.

26 Jak ale vidíte a slyšíte, onen Pavel přesvědčil a odvrátil veliké množství lidí nejen v Efesu, ale skoro po celé Asii. Že prý ‚bohové vyrobení rukama nejsou žádní bohové!'

27 Nejenže je tím ohrožena pověst našeho řemesla; hrozí také, že chrám veliké bohyně Artemis už nebude nic znamenat, a tak se sníží věhlas té, kterou ctí celá Asie a celý svět!"

28 Když to uslyšeli, popadl je hněv a začali křičet: "Veliká je efeská Artemis!"

29 Město zachvátil zmatek. Všichni se společně hnali do divadla a vlekli s sebou Pavlovy společníky na cestách, Makedonce Gaia a Aristarcha.

30 Pavel chtěl vyjít k lidu, ale učedníci ho nenechali.

31 Také někteří jeho přátelé z asijských nejvyšších kruhů mu naléhavě vzkazovali, ať se neodvažuje do divadla.

32 Tam jedni křičeli to, druzí ono, ve shromáždění vládl zmatek a mnozí ani nevěděli, proč se sešli.

33 Z davu pak vytáhli jistého Alexandra, který zastupoval Židy. Alexandr pokynul rukou a chtěl před lidem pronést obhajobu.

34 Jakmile však poznali, že je to Žid, všichni začali jednohlasně křičet: "Veliká je efeská Artemis!" Trvalo to asi dvě hodiny.

35 Městský tajemník pak uklidňoval dav slovy: "Občané Efesu! Kdo by nevěděl, že město Efes je strážcem chrámu veliké Artemis a její sochy spadlé z nebe?

36 Tyto věci jsou nepopiratelné, a tak je třeba, abyste zachovali klid a neprovedli nic unáhleného.

37 Přivedli jste sem tyto muže, ti se však nedopustili žádné svatokrádeže ani rouhání proti vaší bohyni.

38 Chce-li Demetrios a ostatní řemeslníci někoho žalovat, od toho jsou tu veřejné soudy a místodržitelé. Tam ať se soudí.

39 Máte-li nějaké další požadavky, budou projednány v zákonném shromáždění.

40 Hrozí nám totiž, že kvůli dnešku budeme obviněni ze vzpoury. Pro toto srocení není žádný důvod a nevíme, jak bychom je mohli obhájit." A po těchto slovech shromáždění rozpustil.

Sk 20:1 Jakmile to pozdvižení skončilo, Pavel svolal učedníky, rozloučil se s nimi a vyrazil do Makedonie.

2 Prošel ty kraje, mnohokrát povzbudil místní učedníky a dorazil do Řecka,

3 kde strávil tři měsíce. Potom se chystal odplout do Sýrie, ale kvůli židovským úkladům se rozhodl vrátit přes Makedonii.

4 Doprovázeli ho: Sopater z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gaius a Timoteus z Derbe a Tychikos a Trofimos z Asie.

5 Ti šli napřed a čekali v Troadě na nás,

6 kteří jsme po Svátku nekvašených chlebů vypluli z Filip. Během pěti dnů jsme dorazili k nim do Troady a strávili jsme tam týden.

7 Když jsme se prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba, Pavel k nim mluvil, a protože se druhý den chystal odejít, protáhl svou řeč až do půlnoci.

8 V horní místnosti, kde se shromáždili, svítilo hodně lamp.

9 Jeden mladík jménem Eutychus seděl v okně a při Pavlově dlouhé řeči se o něj pokoušel hluboký spánek. Nakonec ho spánek přemohl a on spadl z třetího poschodí dolů. Když ho zvedli, byl mrtev.

10 Pavel sešel dolů a objal jej; potom ho vzal do náruče a řekl: "Buďte klidní, je v něm život!"

11 Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a po jídle ještě dlouho mluvil, až do rána, kdy odešel.

12 Toho chlapce pak přivedli živého a byli nesmírně potěšeni.

13 My ostatní jsme vyrazili napřed. Vypluli jsme na lodi k Assu, kde jsme měli přibrat Pavla; přál si tam totiž jít sám pěšky.

14 Když jsme se v Assu setkali, vzali jsme ho na palubu a připluli do Mitylény.

15 Odtud jsme pokračovali dál a druhého dne jsme se přiblížili k ostrovu Chios. Nazítří jsme připluli k Sámu a dalšího dne jsme dorazili do Milétu.

16 Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se v Asii nezdržel. Spěchal do Jeruzaléma, kam se chtěl dostat pokud možno na den Letnic.

17 Z Milétu poslal zprávu do Efesu a zavolal k sobě starší církve.

18 Když k němu přišli, řekl jim: "Sami víte, jak jsem strávil všechen čas, kdy jsem byl s vámi, od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie:

19 Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou, v slzách a uprostřed mnoha zkoušek, které mě potkaly kvůli židovským úkladům;

20 jak jsem vám nezamlčel nic užitečného, ale kázal vám a učil veřejně i po domech;

21 jak jsem Židům i Řekům vydával svědectví o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše.

22 Teď ale jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma. Nevím, co mě tam čeká,

23 ačkoli mi Duch svatý v každém městě potvrzuje, že mě čekají pouta a soužení.

24 Já však na to nedbám; v životě mi nejde o nic víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych byl svědkem evangelia o Boží milosti.

25 Teď vím, že nikdo z vás, mezi nimiž jsem chodil a kázal o Božím království, mě už nikdy neuvidí.

26 Proto před vámi dnešní den prohlašuji, že jsem čistý od krve všech,

27 neboť jsem nic nezamlčel, ale oznámil vám veškerou Boží vůli.

28 Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, jehož správci vás Duch svatý ustanovil, abyste pásli Boží církev, kterou vykoupil svou vlastní krví.

29 Vím, že po mém odchodu mezi vás přijdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.

30 I z vás samotných povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu, aby strhli učedníky za sebou.

31 Proto bděte a pamatujte, že jsem po tři roky dnem i nocí bez přestání v slzách napomínal jednoho každého z vás.

32 Teď vás tedy svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vybudovat vás a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými.

33 Od nikoho jsem nechtěl stříbro, zlato ani šaty.

34 Sami víte, že jsem těmato rukama vydělával na potřeby své i svých společníků.

35 Tím vším jsem vám ukázal, že máme poctivě pracovat, pomáhat slabým a pamatovat na slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Požehnanější je dávat než dostávat.'"

36 Po těch slovech s nimi všemi poklekl a modlil se.

37 Všichni se dali do velikého pláče, objímali Pavla a líbali ho.

38 Nejvíce se rmoutili nad jeho slovy, že už ho nikdy neuvidí. Tak ho doprovázeli až k lodi.

Sk 21:1 Když jsme se konečně rozloučili, zvedli jsme kotvy a vypluli přímým směrem na ostrov Kós. Druhý den jsme dorazili na Rhodos a odtud do Patary.

2 Tam jsme našli loď, která plula do Fénicie, nalodili se a vypluli.

3 Přiblížili jsme se na dohled ke Kypru, nechali jej vlevo a plavili se dál do Sýrie. Když jsme pak přistáli v Týru, kde měla loď vyložit náklad,

4 vyhledali jsme místní učedníky a týden u nich zůstali. Ti Pavla skrze Ducha varovali, ať nechodí do Jeruzaléma.

5 Když jsme po týdnu měli pokračovat v cestě, všichni nás i s ženami a dětmi vyprovodili za město, kde jsme na břehu poklekli a modlili se.

6 Po rozloučení jsme nastoupili na loď a oni se vrátili domů.

7 Z Týru jsme zamířili do Ptolemaidy, kde naše plavba skončila. Pozdravili jsme bratry a strávili s nimi jeden den.

8 Nazítří jsme pokračovali pěšky do Cesareje. Navštívili jsme evangelistu Filipa (jednoho z oněch sedmi) a zůstali u něj v domě.

9 Filip měl čtyři mladé dcery, které prorokovaly.

10 Když jsme tam strávili několik dní, dorazil z Judska jeden prorok jménem Agabos.

11 Přišel k nám, vzal Pavlův pás a svázal si ruce i nohy se slovy: "Tak praví Duch svatý: Muže, jemuž patří tento pás, takto spoutají židovští vůdci v Jeruzalémě a vydají ho do rukou pohanů."

12 Když jsme to uslyšeli, prosili jsme ho spolu s místními učedníky, ať nechodí do Jeruzaléma.

13 "K čemu ten pláč?" odpověděl Pavel. "Proč mi lámete srdce? Pokud jde o mě, jsem připraven nejen být svázán, ale také v Jeruzalémě zemřít pro jméno Pána Ježíše!"

14 Protože se ale nedal přesvědčit, nechali jsme toho se slovy: "Děj se vůle Páně!"

15 Po několika dnech jsme byli připraveni, a tak jsme se vydali vzhůru do Jeruzaléma.

16 Několik učedníků z Cesareje šlo s námi, aby nás dovedli k jistému Mnásonovi z Kypru, dávnému učedníkovi, u něhož jsme měli být ubytováni.

17 Když jsme došli do Jeruzaléma, bratři nás tam vřele přijali.

18 Druhého dne šel Pavel s námi k Jakubovi, kde se shromáždili všichni starší.

19 Pavel je pozdravil a vyprávěl jim postupně všechno, co Bůh skrze jeho službu vykonal mezi pohany.

20 Když to uslyšeli, vzdali slávu Bohu. Potom mu řekli: "Vidíš, bratře, kolik tisíc Židů už uvěřilo, a ti všichni jsou horliví milovníci Zákona.

21 O tobě ale mají zprávy, že učíš všechny Židy mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše. Prý je navádíš, aby nedávali obřezat své syny a nezachovávali naše zvyky.

22 Co s tím? Určitě se doslechnou, že jsi přišel.

23 Udělej tedy, co ti říkáme: Máme tu čtyři muže, kteří na sebe vzali slib.

24 Podrob se spolu s nimi očistnému obřadu a zaplať za ně, co je potřeba, aby si oholili hlavy. Tak všichni poznají, že na těch zprávách o tobě nic není a že naopak žiješ řádně a zachováváš Zákon.

25 Pokud jde o věřící z pohanů, těm jsme napsali rozhodnutí, ať se vyhýbají masu obětovanému modlám, dále krvi, masu zardoušených zvířat a smilstvu."

26 Druhého dne se tedy Pavel spolu s oněmi muži podrobil očistnému obřadu. Potom šel do chrámu ohlásit, kdy uplyne doba jejich očišťování a za každého z nich bude přinesena oběť.

27 Když už těch sedm dní mělo uplynout, uviděli ho v chrámu Židé z Asie. Vzbouřili všechen lid a vrhli se na něj

28 s křikem: "Izraelité, pomozte! To je ten člověk, který všude všechny učí proti tomuto lidu, Zákonu i tomuto místu! Navíc ještě do chrámu přivedl Řeky, aby toto svaté místo poskvrnil!"

29 (Předtím s ním totiž ve městě viděli Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu.)

30 Byl z toho rozruch po celém městě. Lidé se sběhli, chopili se Pavla a táhli ho ven z chrámu. Dveře se za ním ihned zavřely.

31 Už se ho chystali zabít, když k veliteli římské posádky dorazila zpráva, že se celý Jeruzalém bouří.

32 Ihned vzal vojáky a setníky a seběhl k nim. Jakmile uviděli velitele s vojáky, přestali Pavla bít.

33 Velitel přistoupil, zatkl ho a dal ho spoutat dvěma řetězy. Potom se ptal, kdo to je a co udělal.

34 V davu však jedni křičeli to a druzí ono. Nemohl kvůli hluku zjistit nic jistého, a tak poručil, ať ho odvedou do pevnosti.

35 Po schodišti ho vojáci kvůli násilí davu museli nést.

36 Šla za ním totiž spousta lidí a křičeli: "Pryč s ním!"

37 Když už měl být Pavel zaveden do pevnosti, oslovil velitele: "Mohu s tebou mluvit?" "Ty umíš řecky?" odpověděl velitel.

38 "Takže ty nejsi ten Egypťan, který nedávno vzbouřil a odvedl na poušť ty čtyři tisíce hrdlořezů?"

39 "Jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan onoho významného města," odvětil Pavel. "Proto tě žádám, dovol mi promluvit k lidu."

40 Pavel se s velitelovým svolením postavil na schodišti a pokynul rukou lidu. Když se rozhostilo ticho, promluvil k nim hebrejsky:

Sk 22:1 "Bratři a otcové, vyslechněte prosím mou obhajobu před vámi!"

2 Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, ztišili se ještě více. Pavel pokračoval:

3 "Jsem Žid narozený v kilikijském Tarsu, ale vychovaný zde v tomto městě. Zákonu našich otců jsem byl vyučen v největší přísnosti u nohou Gamalielových a byl jsem horlivcem pro Boha, jako jste dodnes vy všichni.

4 Tu Cestu jsem pronásledoval až k smrti. Zatýkal jsem muže i ženy a dával je do vězení,

5 jak může dosvědčit i velekněz a všichni starší. Od nich jsem také přijal dopisy pro naše bratry v Damašku, kam jsem se vypravil, abych i tamější přívržence přivedl v poutech do Jeruzaléma k potrestání.

6 Když už jsem se cestou blížil k Damašku, okolo poledne mě náhle obklopilo veliké světlo z nebe.

7 Padl jsem na zem a uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?'

8 Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?' a on odpověděl: ‚Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.'

9 Moji společníci viděli světlo; hlas, který ke mně mluvil, ale neslyšeli.

10 Zeptal jsem se: ‚Pane, co mám dělat?' a Pán mi řekl: ‚Vstaň a jdi do Damašku; tam se dozvíš všechno, co máš dělat.'

11 Byl jsem oslepen jasem toho světla, a tak mě moji společníci museli do Damašku odvést za ruku.

12 Jistý Ananiáš, zbožný stoupenec Zákona s dobrou pověstí u všech místních Židů,

13 přišel za mnou. Postavil se ke mně a řekl: ‚Bratře Saule, prohlédni!' Hned v tu chvíli jsem ho uviděl

14 a on řekl: ‚Bůh našich otců tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, spatřil jeho Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst.

15 Přede všemi lidmi mu budeš svědkem toho, co jsi viděl a slyšel.

16 Na co ještě čekáš? Vstaň, pokřti se, smyj své hříchy a vzývej jeho jméno!'

17 Potom jsem se vrátil do Jeruzaléma. Při modlitbě jsem v chrámu upadl do vytržení

18 a viděl jsem Pána. Řekl mi: ‚Pospěš si! Rychle opusť Jeruzalém, neboť tvé svědectví o mně tu nepřijmou.'

19 Namítl jsem: ‚Pane, oni vědí, že jsem v synagogách zatýkal a bičoval ty, kdo věřili v tebe.

20 Když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, stál jsem tam, schvaloval to a hlídal pláště těch, kdo ho zabíjeli.'

21 Na to mi Pán řekl: ‚Jen jdi. Pošlu tě k dalekým národům.'"

22 Až po to slovo mu naslouchali. Teď ale začali křičet: "Pryč s ním ze světa! Nemá právo žít!"

23 Když takto křičeli, rvali si pláště a házeli do vzduchu prach,

24 velitel ho nechal odvést do pevnosti. Nařídil, ať ho vyslýchají bičováním, aby zjistil, proč na něj tolik křičeli.

25 Poté, co ho připoutali řemeny, Pavel oslovil velícího setníka: "Vy smíte bičovat římského občana - navíc bez soudu?"

26 Jakmile to setník uslyšel, odešel to ohlásit veliteli: "Dej si pozor, co děláš. Ten člověk je římský občan!"

27 Velitel se šel Pavla zeptat: "Pověz mi, ty jsi římský občan?" "Ano," odpověděl Pavel.

28 Velitel mu řekl: "Já jsem získal občanství za spoustu peněz!" "Já jsem se tak už narodil," odpověděl Pavel.

29 Ti, kdo ho měli vyslýchat, od něj okamžitě ustoupili. I velitel dostal strach, když si uvědomil, že nechal spoutat římského občana.

30 Velitel chtěl zjistit, z čeho přesně jej Židé obviňují. Nazítří ho proto nechal vyvést z vězení a nařídil, ať se sejdou vrchní kněží i celá Velerada. Pak přivedl Pavla a postavil ho před ně.

Sk 23:1 Pavel se pozorně rozhlédl po Veleradě a řekl: "Bratři, v každém ohledu mám čisté svědomí; až dodneška jsem se řídil Božími zákony."

2 Velekněz Ananiáš hned přikázal těm, kdo stáli u něj, aby ho bili přes ústa.

3 Pavel mu odpověděl: "Tebe bude bít Bůh, ty zbílená stěno! Sedíš tu, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu mě nařizuješ bít?!"

4 Ti, kdo stáli u něj, mu řekli: "Ty spíláš Božímu veleknězi?"

5 "Nevěděl jsem, bratři, že je to velekněz," odpověděl Pavel. "Je přece psáno: ‚Vůdci svého lidu nespílej.'"

6 Pavel věděl, že ve Veleradě je jedna strana saduceů a druhá farizeů, a tak zvolal: "Bratři, já jsem farizeus, farizeův syn. Stojím před soudem kvůli naději zmrtvýchvstání!"

7 Jakmile to řekl, farizeové se začali se saduceji hádat, a tak se shromáždění rozdělilo.

8 (Saduceové totiž tvrdí, že není žádné vzkříšení ani anděl nebo duch, ale farizeové to obojí vyznávají.)

9 Strhl se veliký křik. Z farizejské strany povstali někteří znalci Písma a bojovali za něj: "Nenašli jsme na něm nic zlého. Co když k němu mluvil duch nebo anděl?"

10 Hádka narůstala tak, že se velitel začal obávat, aby Pavla neroztrhali. Poručil tedy vojákům, ať jdou dolů, vyrvou jim ho a odvedou do pevnosti.

11 Tu noc před ním stanul Pán. "Buď statečný," řekl mu. "Jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, musíš svědčit i v Římě."

12 Když se rozednilo, někteří Židé se spolčili a zapřísáhli se, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí.

13 Těch spiklenců bylo nejméně čtyřicet.

14 Přišli k vrchním kněžím a starším a řekli: "Složili jsme přísahu, že se nedotkneme jídla, dokud nezabijeme Pavla.

15 Vy teď spolu s Veleradou vzkažte veliteli, ať ho přivede k vám, jako byste chtěli jeho věc důkladněji prozkoumat. Ještě než k vám dojde, jsme připraveni ho zabít."

16 O té léčce se však doslechl syn Pavlovy sestry. Vydal se tedy za Pavlem do pevnosti a pověděl mu to.

17 Pavel pak k sobě zavolal jednoho ze setníků a řekl mu: "Vezmi toho mladíka k veliteli. Má pro něj zprávu."

18 Setník ho dovedl za velitelem s hlášením: "Vězeň Pavel mě zavolal a požádal, abych k tobě přivedl tohoto mladíka, že ti má něco říci."

19 Velitel ho vzal za ruku, poodešel s ním stranou a ptal se: "Co mi chceš povědět?"

20 Mladík mu řekl: "Židé se dohodli, že tě požádají, abys zítra přivedl Pavla do Velerady, jako by chtěli jeho věc důkladněji prozkoumat.

21 Ty jim ale nevěř! Číhá na něj nejméně čtyřicet mužů, kteří se zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí. Jsou už připraveni a čekají jen na tvé rozhodnutí!"

22 Velitel pak mladíka propustil a přikázal mu: "Nikomu neříkej, že jsi mi to prozradil!"

23 Zavolal si dva setníky a řekl jim: "Na devátou večer připravte dvě stě vojáků k cestě do Cesareje. Vezměte také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.

24 Přiveďte mezky pro Pavla a bezpečně ho dopravte k prokurátoru Felixovi."

25 Potom napsal dopis tohoto znění:

26 Klaudius Lysiáš zdraví vznešeného prokurátora Felixe.

27 Tohoto muže se zmocnili Židé a chtěli ho zabít. Když jsem se dozvěděl, že je to římský občan, zasáhl jsem se svým oddílem a zachránil ho.

28 Protože jsem chtěl zjistit, z čeho jej obviňují, přivedl jsem ho do jejich Velerady.

29 Shledal jsem, že jej obviňují kvůli sporným otázkám jejich Zákona a že nespáchal nic, zač by zasloužil smrt nebo vězení.

30 Když jsem se pak dozvěděl, že se ho chystají úkladně zavraždit, ihned jsem ho odeslal k tobě. Jeho žalobcům jsem přikázal, ať svá obvinění vůči němu přednesou tobě.

31 Vojáci vzali Pavla a podle rozkazu ho v noci odvedli do Antipatridy.

32 Nazítří se vrátili do pevnosti a zanechali ho v doprovodu jezdců.

33 Ti po příjezdu do Cesareje doručili dopis prokurátorovi a předali mu Pavla.

34 Poté, co si dopis přečetl, zeptal se, z které je provincie. Když zjistil, že z Kilikie,

35 řekl: "Vyslechnu tě, jakmile se dostaví tvoji žalobci." Zatím ho nechal hlídat v Herodově paláci.

Sk 24:1 Po pěti dnech do Cesareje dorazil velekněz Ananiáš s některými staršími a s jistým řečníkem Tertullem, aby Pavla obvinili před prokurátorem.

2 Jakmile byl Pavel předvolán, Tertullus přednesl obžalobu: "Vznešený Felixi! Díky tobě již dlouho zakoušíme pokoj a díky tvé prozíravosti vše v tomto národě spěje k lepšímu,

3 což bezvýhradně a všeobecně přijímáme s nejhlubší vděčností.

4 Abych tě však příliš nezdržoval, prosím, abys nás krátce vyslyšel s vlídností sobě vlastní.

5 Shledali jsme, že tento muž je nesmírně nebezpečný. Jakožto vůdce té sekty nazaretských vyvolává nepokoje mezi všemi Židy po celém světě.

6 [7] Pokusil se dokonce znesvětit chrám, a tak jsme ho zajali.

8 Když provedeš výslech, sám se budeš moci přesvědčit o všem, z čeho jej žalujeme."

9 Židé s tou řečí souhlasili a potvrzovali, že je to pravda.

10 Prokurátor tedy pokynul k Pavlovi a ten se ujal slova: "Vím, že náš národ spravuješ již řadu let, a tak se budu hájit s klidnou myslí.

11 Jak si můžeš ověřit, v Jeruzalémě, kam jsem přišel uctívat Boha, jsem nepobyl více než dvanáct dní.

12 Nikdo mě neviděl hádat se s někým v chrámu nebo podněcovat davy, ať už v synagogách, nebo ve městě.

13 To, z čeho mě tu obviňují, nemohou nijak prokázat.

14 Přiznávám však před tebou, že sloužím Bohu našich otců jako stoupenec té Cesty, kterou oni nazývají sektou. Věřím všemu, co je psáno v Zákoně a v Prorocích,

15 a mám v Bohu naději, kterou chovají i oni, že nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.

16 Proto se snažím, abych měl vždy čisté svědomí před Bohem i před lidmi.

17 Po letech jsem se vrátil do Jeruzaléma, abych svému národu přinesl dary pro chudé a oběti.

18 Někteří Židé z Asie mě zastihli v chrámu, když jsem se bez davu a hluku podrobil očistnému obřadu.

19 Pokud proti mně něco mají, měli by tu stát před tebou a žalovat mě.

20 Anebo ať řeknou zde tito, jaký zločin na mě našli, když jsem stál před Veleradou.

21 Snad šlo o to jediné, co jsem mezi nimi zvolal: ‚Dnes jsem před vámi souzen kvůli vzkříšení z mrtvých!'"

22 Felix (který o té Cestě leccos věděl) pak případ odročil: "Rozhodnu vaši při, až se dostaví velitel Lysiáš."

23 Pak poručil setníkovi, který Pavla střežil, ať mu ulehčí vazbu a nikomu z jeho přátel ať nebrání postarat se o něj.

24 Po několika dnech pak Felix přišel se svou manželkou Drusillou, která byla Židovka. Poslal pro Pavla a vyslechl si ho ohledně víry v Mesiáše.

25 Když ale Pavel mluvil o spravedlnosti, o zdrženlivosti a o nadcházejícím soudu, Felix dostal strach. "Prozatím odejdi," řekl mu. "Zavolám si tě, až budu mít čas."

26 Přitom ovšem doufal, že mu Pavel nabídne nějaký úplatek. Proto si ho také nechával často zavolat, aby si pohovořili.

27 Po dvou letech Felixe v úřadu vystřídal Porcius Festus. Felix se ovšem chtěl zavděčit Židům, a tak nechal Pavla ve vězení.

Sk 25:1 Tři dny poté, co se Festus ujal vlády v provincii, vypravil se z Cesareje vzhůru do Jeruzaléma.

2 Vrchní kněží a přední Židé mu tehdy oznámili žalobu proti Pavlovi. Prosili ho

3 a dožadovali se té laskavosti, aby ho nechal poslat do Jeruzaléma (chystali totiž léčku, že ho po cestě zabijí).

4 Festus odpověděl: "Pavel je ve vazbě v Cesareji, kam se sám chystám brzy odjet.

5 Ať se tam vaši zástupci vypraví se mnou, a pokud ten muž provedl něco zlého, ať ho žalují."

6 Poté, co mezi nimi strávil osm nebo deset dní, vrátil se do Cesareje. Druhého dne zasedl k soudu a poručil, ať předvedou Pavla.

7 Jakmile se dostavil, obstoupili ho Židé, kteří přišli z Jeruzaléma, a vznášeli proti němu těžká obvinění, která však nemohli dokázat.

8 Pavel se hájil: "Ani proti židovskému Zákonu ani proti chrámu ani proti císaři jsem se v ničem neprovinil."

9 Festus, který se chtěl zavděčit Židům, Pavlovi odpověděl: "Chceš jít do Jeruzaléma a tam být ohledně toho přede mnou souzen?"

10 Pavel na to řekl: "Stojím před císařským soudem, jemuž podléhám. Židům jsem nijak neublížil, jak sám velmi dobře víš.

11 Jsem-li skutečně vinen a spáchal jsem něco, zač si zasloužím smrt, neodmítám zemřít. Jestliže však na tom, z čeho mě obviňují, nic není, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři!"

12 Festus to probral se svými poradci a odpověděl: "K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš!"

13 Za několik dní do Cesareje dorazil král Agrippa s Bereniké, aby pozdravili Festa.

14 Zdrželi se tam delší dobu, a tak Festus králi vyprávěl o Pavlově při: "Felix tu zanechal jednoho vězně.

15 Když jsem byl v Jeruzalémě, vrchní kněží a židovští starší mi o něm řekli a žádali jeho odsouzení.

16 Odpověděl jsem jim, že Římané nemají ve zvyku odsoudit člověka, aniž by obžalovaný stanul svým žalobcům tváří v tvář a dostal možnost hájit se proti jejich obvinění.

17 Jakmile se tu sešli, beze všech odkladů jsem příštího dne zasedl k soudu a poručil, ať toho muže předvedou.

18 Když ale vystoupili jeho žalobci, nevznesli proti němu nějaké těžké obvinění, jak bych očekával.

19 Vedli s ním jen spor o nějakých otázkách toho jejich náboženství a o nějakém mrtvém Ježíši, o kterém Pavel tvrdil, že žije.

20 Protože se v těch věcech nevyznám, navrhl jsem mu, zda by chtěl jít do Jeruzaléma, kde by to mohl soud projednat.

21 Pavel se však odvolal, že chce zůstat ve vazbě až do rozhodnutí Jeho Veličenstva. Nařídil jsem tedy, ať zůstane ve vazbě, dokud ho nepošlu k císaři."

22 Agrippa Festovi řekl: "Toho člověka bych si také rád poslechl." "Uslyšíš ho zítra," odpověděl Festus.

23 Druhého dne přišli Agrippa a Bereniké s veškerou nádherou a spolu s veliteli a význačnými muži města vstoupili do jednací síně. Když byl na Festův rozkaz přiveden Pavel,

24 Festus zahájil: "Králi Agrippo a všichni přítomní, vidíte tu muže, o něhož mě v Jeruzalémě i zde žádala celá židovská obec s křikem, že nesmí zůstat naživu.

25 Shledal jsem, že neprovedl nic, za co by zasloužil smrt, ale když se sám odvolal k Jeho Veličenstvu, rozhodl jsem se ho k němu poslat.

26 Nemám však nic určitého, co bych o něm svému vladaři napsal. Proto jsem ho přivedl před vás a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po tomto slyšení měl co napsat.

27 Zdá se mi totiž nerozumné posílat vězně a neuvést, z čeho je obviněn."

Sk 26:1 Potom Agrippa vyzval Pavla: "Smíš promluvit sám za sebe." Pavel pokynul rukou a začal svou obhajobu:

2 "Jsem šťasten, králi Agrippo, že se dnes mám hájit proti všem židovským obviněním právě před tebou,

3 zejména proto, že jsi znalcem všech židovských zvyků a záležitostí. Proto tě prosím, vyslechni mě trpělivě.

4 Všichni Židé vědí, jaký život jsem od mládí vedl, zpočátku v mé vlasti a potom v Jeruzalémě.

5 Znají mě odedávna a kdyby chtěli, mohou dosvědčit, že jsem žil podle nejpřísnějšího proudu v našem náboženství jako farizeus.

6 Teď tu stojím, abych byl souzen kvůli naději v to, co Bůh zaslíbil našim otcům.

7 Dvanáct našich pokolení ustavičně slouží Bohu dnem i nocí v naději, že dosáhnou onoho zaslíbení. Kvůli této naději mě Židé žalují, králi Agrippo!

8 Co je podle vás neuvěřitelného na tom, že Bůh křísí mrtvé?

9 Sám jsem se ovšem také domníval, že se musím všemožně stavět proti jménu Ježíše Nazaretského,

10 což jsem také v Jeruzalémě dělal. Z pověření vrchních kněží jsem uvěznil mnoho svatých a hlasoval jsem pro jejich smrt.

11 Po všech synagogách jsem je často nechával bičovat a nutil je k rouhání. Ve svém nepříčetném hněvu jsem je začal pronásledovat dokonce i v jiných městech.

12 Jednou jsem se s plnou mocí a pověřením od vrchních kněží vypravil do Damašku.

13 Cestou jsem, králi, uviděl světlo z nebe. I když to bylo kolem poledne, zářilo jasněji než slunce a obklopilo mě i můj doprovod.

14 Když jsme všichni padli k zemi, uslyšel jsem hlas, který mi hebrejsky řekl: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně kopeš proti bodcům!'

15 Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?' a on řekl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.

16 Zvedni se však a stůj. Ukázal jsem se ti, abych tě učinil služebníkem a svědkem toho, co jsi viděl, i toho, v čem se ti ještě ukážu.

17 Budu tě vysvobozovat od tohoto lidu i od pohanů, ke kterým tě posílám,

18 abys otvíral jejich oči, aby se obrátili od tmy ke světlu a od satanovy moci k Bohu, aby vírou ve mne přijali odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.'

19 A tak jsem, králi Agrippo, nebyl neposlušný tomu nebeskému vidění.

20 Začal jsem zvěstovat nejdříve v Damašku, potom v Jeruzalémě, po celé judské zemi a také pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a svými skutky prokazovat své pokání.

21 To je důvod, proč se mě Židé v chrámu chopili a pokoušeli se mě zabít.

22 Díky Boží pomoci, kterou až dodnes zakouším, tu však stojím a vydávám svědectví malému i velkému. Neříkám nic než to, co předpověděli proroci i Mojžíš:

23 že Mesiáš má trpět, jako první vstát z mrtvých a zvěstovat světlo tomuto lidu i pohanům."

24 Festus však Pavlovu obhajobu přerušil: "Pavle, ty šílíš!" vykřikl. "Tvá veliká učenost tě přivádí k šílenství!"

25 "Nešílím, vznešený Feste," odpověděl Pavel. "Má slova jsou pravdivá a rozumná.

26 Král, před nímž tak otevřeně mluvím, těm věcem dobře rozumí. Jsem si jist, že mu nic z toho neuniklo, neboť se to nedělo někde v ústraní.

27 Věříš prorokům, králi Agrippo? Vím, že věříš."

28 "Téměř jsi mě přesvědčil, abych se stal křesťanem," odpověděl mu Agrippa.

29 "Kéž by Bůh dal!" řekl na to Pavel. "Kéž by ses nejen ty, ale každý, kdo mě dnes slyší, stal ne téměř, ale úplně tím, co já - ovšem bez těchto pout."

30 Nato král vstal a s ním i prokurátor a Bereniké a ostatní přísedící.

31 Cestou odtud si povídali: "Ten člověk nedělá nic, zač by si zasloužil smrt nebo vězení!"

32 Agrippa na to Festovi řekl: "Kdyby se neodvolal k císaři, mohl být propuštěn."

Sk 27:1 Jakmile bylo rozhodnuto, že vyplujeme do Itálie, svěřili Pavla s několika dalšími vězni setníku Juliovi z císařského praporu.

2 Nastoupili jsme na adramyttskou loď, která měla plout podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi také Makedonec Aristarchos z Tesaloniky.

3 Druhého dne jsme přistáli v Sidonu. Julius se k Pavlovi choval vlídně a dovolil mu zajít k přátelům, aby se o něj postarali.

4 Když jsme odtud vyrazili, museli jsme kvůli protivětru obeplout Kypr.

5 Míjeli jsme pobřeží Kilikie a Pamfylie až do přistání v lykijské Myře.

6 Tam setník našel alexandrijskou loď mířící do Itálie a přivedl nás na ni.

7 Řadu dní jsme se plavili pomalu a s obtížemi, až jsme se dostali naproti Knidu. Vítr nám nedovolil pokračovat tím směrem, a tak jsme obepluli Krétu podél Salmony.

8 Po obtížné plavbě kolem pobřeží jsme dorazili na místo zvané Pěkné přístavy poblíž města Lasaia.

9 Ztratili jsme hodně času; minul už dokonce i Půst a další plavba by byla nebezpečná. Pavel je proto varoval:

10 "Pánové, podle mého by plavba skončila neštěstím a velikou škodou nejen na lodi a nákladu, ale i na našich životech!"

11 Setník ale více důvěřoval kormidelníkovi a majiteli lodi než Pavlovým slovům.

12 Protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina rozhodla, že odtud vyplují a pokusí se dorazit do Fénixu, kde by mohli přezimovat. Tento krétský přístav byl totiž obrácený k jihozápadu a severozápadu.

13 Když se zvedl lehký jižní vítr, zdálo se jim, že se mají držet svého předsevzetí. Zvedli kotvy a pluli těsně podél Kréty.

14 Od ostrova ale znenadání udeřil orkán zvaný Euroklydon

15 a opřel se do lodi. Ta mu nemohla čelit, a tak jsme se nechali unášet,

16 až jsme se dostali do závětří jednoho ostrůvku zvaného Kauda. Tam jsme s vypětím sil ovládli vlečný člun

17 a vytáhli ho na palubu. Lodníci pak stáhli loď lany, aby ji zpevnili. Ze strachu, aby nenarazili na Syrtskou mělčinu, spustili vlečnou kotvu a nechali se unášet dál.

18 Bouře námi zmítala tak prudce, že jsme druhého dne začali vyhazovat náklad.

19 Třetího dne jsme vlastníma rukama vyhodili lodní výbavu.

20 Bouře nepřestávala zuřit ani po mnoha dnech. Nebylo vidět slunce ani hvězdy, až se nakonec ztrácela všechna naděje, že se zachráníme.

21 Když už dlouho ani nemohli jíst, Pavel se postavil doprostřed a řekl: "Pánové, měli jste mě poslechnout. Kdybychom nevypluli z Kréty, ušetřili bychom si toto neštěstí a škodu.

22 Teď vás ale vyzývám, abyste se vzchopili. I když bude loď zničena, nikdo z vás nepřijde o život.

23 Dnes v noci mě navštívil anděl toho Boha, jemuž patřím a sloužím, a

24 řekl mi: ‚Neboj se, Pavle, dostaneš se před císaře. A hle, Bůh se z dobroty k tobě rozhodl zachovat všechny, kdo se plaví s tebou.'

25 Proto se vzchopte, pánové! Věřím totiž Bohu, že vše dopadne, jak mi bylo řečeno.

26 Musíme ale narazit na nějaký ostrov."

27 Už čtrnáctou noc jsme byli unášeni napříč Adriatikem. Kolem půlnoci měli námořníci dojem, že se blíží země.

28 Spustili olovnici a naměřili dvacet sáhů; o kousek dál ji spustili znovu a naměřili patnáct sáhů.

29 Z obavy, abychom nenarazili na útesy, spustili ze zádi čtyři kotvy a toužebně očekávali den.

30 Tehdy se námořníci pokusili uniknout z lodi. Pod záminkou, že chtějí roztahovat kotvy také z přídi, spustili člun na moře,

31 ale Pavel řekl setníkovi a vojákům: "Pokud nezůstanou na lodi, nezachráníte se!"

32 Vojáci tedy přesekli lana a nechali člun uplavat.

33 Před svítáním Pavel všechny vyzýval, aby pojedli: "Dnes je to čtrnáct dní, co samou úzkostí nic nejíte.

34 Proto vás prosím, v zájmu své záchrany něco snězte; nikdo z vás nepřijde ani o vlásek!"

35 Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, lámal a začal jíst.

36 Všechny to povzbudilo a něco pojedli.

37 (Na lodi nás bylo celkem 276 osob.)

38 Posilněni jídlem pak sypali pšenici do moře, aby odlehčili loď.

39 Konečně se rozednilo. Nemohli tu zem poznat, ale viděli jakousi zátoku s plochým břehem. Na ten se chtěli pokusit s lodí najet.

40 Odsekli kotvy a nechali je v moři. Uvolnili také provazy u kormidel, přední plachtu napnuli do větru a pustili se ke břehu.

41 V mořské úžině však loď najela na mělčinu. Příď pevně uvízla a nemohla se pohnout, zatímco záď se tříštila pod náporem vln.

42 Vojáci se rozhodli pobít vězně, aby některý neuplaval a neunikl.

43 Setník jim ale v tom úmyslu zabránil, protože chtěl zachránit Pavla. Nařídil, aby ti, kdo umí plavat, vyskočili první a dostali se ke břehu.

44 Ostatní je měli následovat na prknech nebo jiných troskách lodi. Tak se nakonec všichni v pořádku dostali na břeh.

Sk 28:1 Když jsme se zachránili, zjistili jsme, že se ten ostrov jmenuje Malta.

2 Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě. Zapálili oheň a všechny nás k němu pozvali, protože pršelo a bylo chladno.

3 Pavel nasbíral hromadu roští. Když přikládal na oheň, zakousla se mu do ruky zmije unikající před žárem.

4 Když domorodci uviděli, jak mu od ruky visí had, říkali si: "Ten člověk je určitě vrah! Zachránil se z moře, ale Spravedlnost ho nenechala naživu."

5 Pavel však hada setřásl do ohně a nic zlého se mu nestalo.

6 Domorodci očekávali, že oteče anebo náhle padne mrtev. Když ale dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého neděje, změnili názor a začali říkat, že je to bůh.

7 V těch místech měl pozemky přední muž toho ostrova jménem Publius. Ten nás přijal a po tři dny nás přátelsky hostil.

8 Publiův otec byl právě na lůžku sužován horečkou a úplavicí. Pavel ho navštívil, po modlitbě na něj vložil ruce a uzdravil ho.

9 Po té události začali přicházet i ostatní nemocní z toho ostrova a byli uzdravováni.

10 Zahrnuli nás mnoha poctami, a když jsme měli vyplout, naložili nám, co jsme potřebovali.

11 Po třech měsících jsme odtud vypluli na alexandrijské lodi se znakem Blíženců, která na tom ostrově zůstala přes zimu.

12 Na tři dny jsme zastavili v Syrakusách,

13 odkud jsme pokračovali do Regia. Po jednom dni se zvedl jižní vítr, a tak jsme dalšího dne přistáli v Puteolech.

14 Tam jsme nalezli bratry a na jejich pozvání jsme u nich týden zůstali. A tak jsme dorazili do Říma.

15 Když o nás uslyšeli tamější bratři, vyšli nám naproti až k Appiově tržišti a další ke Třem krčmám. Jakmile je Pavel uviděl, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy.

16 V Římě Pavel dostal povolení bydlet v soukromí s vojákem, který ho hlídal.

17 Po třech dnech Pavel svolal místní židovské představené. Když se sešli, řekl jim: "Bratři, ačkoli jsem se nijak neprovinil proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, byl jsem v Jeruzalémě zatčen a vydán Římanům.

18 Ti mě po výslechu chtěli propustit s tím, že jsem nespáchal nic, za co bych zasloužil smrt.

19 Židé však byli proti, a tak jsem byl nucen odvolat se k císaři - ovšem ne proto, abych žaloval na svůj národ.

20 Pozval jsem vás tedy, abychom se poznali a promluvili spolu, neboť jsem tímto řetězem spoután kvůli naději Izraele."

21 Odpověděli mu: "Nedostali jsme o tobě žádný dopis z Judska a nikdo z bratrů k nám nepřišel se zprávou nebo žalobou na tebe.

22 Chceme si však poslechnout tvé názory; o té sektě totiž víme, že je všeobecně odmítána."

23 V den, který mu určili, se jich u něj doma sešlo ještě více. Vykládal jim a svědčil o Božím království a od rána až do večera je z Mojžíšova zákona a Proroků přesvědčoval o Ježíši.

24 Někteří se jeho slovy dali přesvědčit, ale jiní nevěřili.

25 Když se nemohli shodnout a začali se rozcházet, Pavel jim pověděl ještě toto: "Duch svatý správně řekl našim otcům skrze proroka Izaiáše:

26 ‚Jdi k tomuto lidu a řekni: Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte, zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.

27 Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo; ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli, jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.'

28 [29] Proto vězte, že Boží spása byla poslána pohanům. Oni uslyší!"

30 Pavel pak zůstal celé dva roky ve vlastním pronájmu a přijímal všechny, kdo za ním přicházeli.

31 Kázal o Božím království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší smělostí a bez překážek.