Duše v očistci

Překvapivé tajemství duší v očistci

Co s nimi prožila Marie Simmaová

Přeloženo do českého jazyka ze zdroje:

http://www.boziemilosrdenstvo.sk/ocistec/uvod_maria_simma.html

Mária Simm, rakouská mystička minulého století, pomáhala duším v očistci už od dětství tím, že se za ně modlila a obětovala odpustky. Díky zvláštnímu Božímu daru, který je v dějinách Církve znám, ji duše v očistci navštěvovaly. Od roku 1940 se na ni začaly obracet duše s prosbou o pomoc. Na svátek Všech svatých r. 1953 začala pomáhat duším v očistci smírným utrpením.

O čem tyto duše mluví? Upozorňují, žádají o modlitby a hovoří o svých neúnosných očistcových utrpeních, která jsou uvolněna radostným očekáváním a jistotou, že se dříve či později ocitnou v Božím náručí. Zjevují žijícím na zemi úžasnou moc, kterou mohou ulehčit utrpení zemřelých a současně získat četné dobrodiní a pomoc v tomto životě i životě po smrti.

O. Matteo La Grua, OFM, teológ

Jednoho dne jsem si s velkým zájmem přečetla knihu o duších v očistci. Hluboce na mě zapůsobila, protože obsahovala právě aktuální svědectví a současně velmi dobře vysvětlovala učení Církve, které hovoří o tomto tématu. Dozvěděla jsem se, že autorka knihy Mária Simm ještě žije. Ihned jsem se s ní zkontaktovala a požádala jsem ji o rozhovor. Mária souhlasila.

Sestra Emmanuela

Mária žila sama ve svém domku v malebné vesničce Sonntag ve Vorarlberských horách v Rakousku. Právě tam se uskutečnilo naše setkání. Kdo je vlastně Mária Simm?

Mária byla obyčejnou vesničankou, která se již od svého dětství hodně modlila za duše v čistci. Ve věku 25 let byla obdařena velmi zvláštní a ojedinělou charisma v Církvi - darem být navštěvována dušemi v očistci. Mária byla zapálenou katolickou, byla to velmi skromná a jednoduchá žena. Místní kněz, i místní biskup ji velmi povzbudily v jejím poslání.

Sestra Emmanuela

Rozhovor s Marií Simm

Sestra Emmanuela: O co vás žádají duše z očistce?

Mária Simm: Většinou mě žádají, abych za ně dala odsloužit svaté mše a abych na těchto mších byla přítomna. Dále mě žádají o modlitbu a křížové cesty.

Sestra Emmanuela: Co přesně očistec je?

Mária Simm: Je to geniální vynález Boha. Představme si: jednoho dne se dveře otevřou a objeví se v ní bytost neopsatelně krásná. Tak krásná, jakou jste ještě v životě nikdy na zemi neviděli. Jste okouzleni touto bytostí, vyzařující krásu o to více, že tato bytost vám naznačuje, že je do vás bláznivě zamilovaná. Dříve jste si neuměli ani představit, že by vás mohl někdo tak milovat. Vycítit také, že má velkou touhu přivést vás k sobě, obejmout vás a oheň lásky, který již ve vašem srdci hoří, vás pohání, abyste se vrhli do její náruče. Vtom okamžiku si uvědomíte, že jste se už celé měsíce neumývali a že odporně páchnete, že vám teče z nosu, vaše vlasy jsou mastné a slepené, na šatech máte velmi velké skvrny a pod. Uvědomujete si, že se v takovém stavu nemůžete představit, že se nejprve musíte jít umýt, osprchovat a až potom znovu přijít a předstoupit před tuto bytost. Avšak láska, která se zrodila ve vašem srdci je tak silná, že tento odklad na později způsobený tím, že se jdete osprchovat, je zcela nesnesitelný! Bolest z nepřítomnosti, ačkoli pouze dočasné, trvající pouze několik minut je hroznou spáleninou v srdci a závisí na intenzitě projevování lásky. To je očistec! Je to zpoždění způsobené vaší nečistotou, jakoby "čekací doba" před Božím objetím - popálenina lásky, která vám způsobuje hrozné utrpení, je to jakoby nostalgie po lásce. A přesně tato nostalgie nás očišťuje z toho, co je ještě v nás nevýrazné. Očistec je místo touhy, šílené žádostivosti po Bohu, po Bohu, kterého už duše zná, protože ho viděla, ale s kterým ještě není sjednocená. Očistec je jako velká krize, způsobená nedostatkem Boží přítomnosti.

Sestra Emmanuela: Mária, mají tyto duše v očistci přece jen naději a radost v jejich utrpení?

Mária Simm: Ano. Žádná duše by se nechtěla vrátit z očistce na zem, protože má poznání, které nás nekonečně přesahuje, a nemohla by se už nikdy vrátit do temnoty země. Hle, v tom spočívá rozdíl mezi očistcem a utrpením, které známe zde na zemi. V očistci mají duše jistotu, navzdory hrozné bolesti, že budou moci navždy žít s Bohem. Tato absolutní jistota jim způsobuje to, že radost je větší než bolest. Neexistuje na zemi nic, co by v nich vyvolávalo touhu znovu zde žít, neboť na zemi si nejsme nikdy ničím jisti.

Sestra Emmanuela: Můžete nám říci, zda duši posílá do očistce Bůh, nebo zda se duše sama rozhoduje tam jít?

Mária Simm: Duše se sama rozhodne jít do očistce, aby byla čistá, když půjde do nebe. V očistci duše zcela plní Boží vůli. Těší se například z dobra a přeje si naše dobro. Velmi miluje Boha i lidi na zemi. Je dokonale spojená se světlem Božím v Duchu Svatém.

Sestra Emmanuela: V okamžiku smrti vidět Boha v plném světle, nebo jen neurčeným způsobem?

Mária Simm: Ještě neurčeným způsobem, ale s takovým jasem, že to stačí k vyvolání nostalgie. Oproti temnotám země je to oslňující jas, ale to ještě není nic oproti plnému světlu, které pozná duše v nebi.

Sestra Emmanuela: Mohla byste nám říci, jaká je role Panny Marie pro duše v očistci?

Mária Simm: Často je přichází potěšit a říká jim, že udělali spoustu dobrých věcí na zemi a povzbuzuje je.

Sestra Emmanuela: Existují zvláštní dny, kdy je vysvobozuje?

Mária Simm: Ano, stává se to hlavně na Vánoce, na Všech svatých, na Velký pátek, v den Nanebevstoupení Páně a v den Nanebevzetí Panny Marie.

Sestra Emmanuela: Které z hříchů nejčastěji způsobují to, že nás dostanou do očistce?

Mária Simm: Jsou to hříchy proti lásce k bližnímu, proti smilování se nad někým, tvrdost srdce, nepřátelství, pomluvy. Pomluvy, klebety, křivá obvinění jsou nejhorší pošpinění, které vyžadují dlouhé očišťování.

Sestra Emmanuela: Můžete nám říci, kteří lidé mají největší příležitost jít přímo do nebe?

Mária Simm: Ti, co mají dobré srdce ke všem, protože láska k bližnímu ospravedlní mnoho hříchů (sv. Pavel).

Sestra Emmanuela: Jakými prostředky, které máme na zemi k dispozici, se můžeme vyhnout očistci a jít přímo do nebe?

Mária Simm: Musíme udělat mnoho pro duše v očistci, protože ony nám pak později pomáhají. Třeba mít mnoho skromnosti. Je to největší zbraň proti zlému. Skromnost zahání Zlo.

Sestra Emmanuela: Co udělal lotr, kdy mu Ježíš přislíbil na kříži, že ještě dnes bude s ním v ráji?

Mária Simm: Skromné přijal své utrpení přiznajíc, že je to spravedlivé a podněcoval i druhého lotra, aby také přijal svůj úděl. Obával se Boha, což značí, že měl v sobě skromnost.

Sestra Emmanuela: Mária, můžete nám říci, jaké jsou nejúčinnější prostředky pro osvobození duší očistce?

Mária Simm: Hlavně sv. mše, protože se během ní sám Kristus obětuje z lásky k nám. Je to oběť Krista sebe samého Bohu, což je nejkrásnější oběť. Kněz je zástupce Boha, ale Bůh sám se nabízí a obětuje se za nás. Účinek sv. mše za mrtvých je o to větší, čím větší úctu ke svaté mši měl nebožtík za svého života, zda se během ní modlil s upřímným srdcem, zda na ni chodil, když měl volno, i během týdne. Tito lidé mají ještě větší užitek ze sv. mší, které se za ně slouží. I zde každý sklidí to, co zasít.

Sestra Emmanuela: Mária, vy jste byli více ráz vyzvána trpět za duše v očistci, aby byly vykoupeny. Co jste v těch chvílích prožívali a cítili?

Mária Simm: Poprvé, kdy se mě duše zeptala, zda chci opravdu tělesně trpět za ni během tří hodin a pak znovu budu moci pracovat, jsem si řekla, že když bude po třech hodinách po všem, mohu to přece přijmout. Během těch tří hodin jsem měla pocit, jakoby to trvalo spíše tři dny, tak to bylo bolestivé. Avšak nakonec, když jsem se podívala na hodinky, viděla jsem, že to opravdu trvalo jen tři hodiny. Duše mi řekla, že tím, že jsem přijala toto utrpení s láskou během tří hodin, ušetřila jsem jí 20 let očistce.

Sestra Emmanuela: Proč tři hodiny utrpení na zemi za 20 let utrpení v očistci? Proč mělo vaše utrpení větší cenu?

Mária Simm: Utrpení na zemi nemá vždy stejnou cenu. Pokud trpíme na zemi, můžeme dále růst v lásce, můžeme získat zásluhy, což není případ utrpení v očistci, protože tam slouží utrpení pouze na očištění se od hříchu. Na zemi máme všechny milosti a svobodu vybrat si.

Toto může dát mimořádný význam našemu utrpení. Když tyto bolesti obětuje a přijímáme s trpělivostí a skromností, tak i celkem malé oběti, co nabízíme, mohou mít neslýchanou moc v pomoci duším. Nejlepší je spojit naše utrpení s utrpením Ježíše a svěřit je do rukou Marie, protože ona bude nejlépe vědět, jak je použít, protože my sami často nepoznáme naléhavé potřeby těch, co jsou kolem nás. Toto vše nám Mária vrátí v hodině smrti a bolesti, co jsme jí obětovali, budou našim nejcennějším pokladem na druhém světě.

Sestra Emmanuela: Často nás existenci utrpení v našem životě pobuřuje a dělá nám potíže přijmout ho a dobře ho prožívat. Jak tedy prožívat utrpení, aby mohlo přinášet ovoce?

Mária Simm: Utrpení je největším důkazem Boží lásky. Pokud ho dobře obětuje, můžeme získat mnoho duší.

Sestra Emmanuela: Co je třeba dělat, abychom přijali utrpení jako dar, a ne jako bolest, jako to často bývá?

Mária Simm: Třeba vše předat Panně Marii, neboť Ona nejlépe ví, kdo potřebuje takovou, či onak oběť svého utrpení, aby byl zachráněn.

Sestra Emmanuela: Mária, existuje v očistci mezi dušemi pobouření nad jejich utrpením?

Mária Simm: Ne, ony sami chtějí očistit. Chápu, že je to nezbytné.

Sestra Emmanuela: Mária, proč duše v očistci nemohou získat žádné zásluhy, když my na zemi je ještě můžeme mít?

Mária Simm: Protože v okamžiku smrti je konec možnosti získat zásluhy. Dokud žijeme na zemi, můžeme napravit zlo, co jsme způsobili. I andělé "žárlí" na nás, protože my máme možnost růst, dokud jsme ještě na zemi.

Sestra Emmanuela: Jaká je úloha litování či kajícnosti v hodině smrti?

Mária Simm: Litování je velmi důležité! Hříchy se odpustí, ale zůstávají ještě důsledky hříchu. Pokud chceme získat plnomocné odpustky v okamžiku smrti, což značí jít přímo do nebe, musí být duše zcela osvobozena od jakékoliv náklonnosti k hříchu.

Sestra Emmanuela: V okamžiku smrti, spíše než vejde duše do věčnosti, má ještě možnost obrátit se k Bohu, třebaže vedla hříšných život? Je určitý časový úsek mezi zjevné a skutečnou smrtí?

Mária Simm: Ano, Pán dává každému několik minut na litování svých hříchů a na rozhodnutí: Přijímám, zda nepřijímá možnost jít k Bohu. Tehdy člověk vidí film svého života. Znám jednoho muže, který věřil v církevní přikázání, ale nevěřil v život věčný. Jednoho dne vážně onemocněl a upadl do kómatu. Viděl se v jednom pokoji s tabulí, na níž byly napsány všechny jeho dobré a špatné skutky. Potom tabule zmizela, i zdi pokoje a bylo tam nekonečně krásné. Když se probral z kómatu, rozhodl se změnit zcela svůj život.

Sestra Emmanuela: Mária, v okamžiku smrti se Pán zjeví všem duším stejně mocně?

Mária Simm: Každému je dána možnost vidět svůj prožitý život a utrpení, které přijde v očistci. Není to však stejné pro každého. Intenzita odhalení závisí od života každého člověka.

Sestra Emmanuela: Mária, má ďábel dovoleno napadnout nás v okamžiku smrti?

Mária Simm: Ano, ale každý člověk má i milost odporovat mu. Když ho člověk odmítne, démon nemůže nic udělat.

Sestra Emmanuela: Když někdo ví, že brzy zemře, než se může podle vás nejlepší na to připravit?

Mária Simm: Zcela odevzdat Pánu, obětovat mu všechno své utrpení, být šťastný s Bohem.

Sestra Emmanuela: Jaký postoj máme zaujmout před někým, kdo umírá? Co nejlépe lze pro něj udělat?

Mária Simm: Vždy je třeba se hodně modlit a připravit osobu na smrt. Je jí třeba říct pravdu.

Sestra Emmanuela: Jaké rady můžete dát tím, co se chtějí stát svatými již na této zemi?

Mária Simm: Být velmi skromným. Nezabývat se sebou samým. Pýcha je největší pastí, kterou špatný používá.

Sestra Emmanuela: Lze žádat Pána odpykal si svůj očistec na zemi, abychom ho nemuseli prožívat po smrti?

Mária Simm: Ano, poznala jsem jednoho kněze a jednu mladou dívka, kteří byli v nemocnici a oba trpěli na tuberkulózu.

Mladé děvče řeklo knězi, že požaduje od Pána, aby mohla trpět na zemi tolik, kolik je třeba, aby se dostalo přímo do nebe. Kněz jí odpověděl, že on sám si nedovolil Boha o to žádat. Byla při nich jedna řádová sestra, která vyslechla jejich rozhovor. Mladé děvče zemřelo první a kněz zemřel později. Tento kněz se zjevil řeholní sestře a řekl jí: Kdybych byl měl důvěru toho mladého děvčete, i já bych se byl dostal rovnou do nebe.

Sestra Emmanuela: Mária, jsou rozdíly ve stupních očistce?

Mária Simm: Ano, je velký rozdíl ve stupni duchovního utrpení. Každá duše má své vlastní utrpení, které odpovídá její řízení.

Sestra Emmanuela: Vědí duše v očistci, co se stane ve světě?

Mária Simm: Nevědí všechno, ale umí spoustu věcí.

Sestra Emmanuela: Říkají vám tyto duše, co se stane?

Mária Simm: Řeknou prostě jen, že "něco je před dveřmi", ale neřeknou co. Povědí pouze tolik, kolik je třeba na to, aby se lidé obrátili.

Sestra Emmanuela: Utrpení v očistci je bolestnější než velké utrpení zde na zemi?

Mária Simm: Ano, ale pouze symbolickým způsobem. Způsobuje to větší bolest v duši.

Sestra Emmanuela: Přichází Ježíš osobně do očistce?

Mária Simm: Nikdy mi to žádná duše nepověděla. Do očistce přichází pouze Boží Matka. Jednou jsem se zeptala jedné duše z očistce, zda ona sama hledala duši, na kterou jsem se ptala.

Odpověděla mi: Ne, Matka milosrdenství nám řekla, jak to je. Ani svatí nepřicházejí do očistce, ale andělé tam jsou. Je zde svatý Michal, a každý anděl strážný je při své duši.

Sestra Emmanuela: Co dělají andělé strážci v čistci?

Mária Simm: Potěší a pomáhají jim. Duše je mohou dokonce i vidět.

Sestra Emmanuela: Dnes mnozí lidé věří v reinkarnaci. Co nám o tom duše mluví?

Mária Simm: Duše říkají, že Bůh nám dává pouze jeden život.

Sestra Emmanuela: Někteří říkají, že jeden celý život nestačí k poznání Boha a na to, aby měl člověk opravdu čas obrátit se, a že to není spravedlivé. Co byste jim na to odpověděla?

Mária Simm: Všichni lidé mají svůj vnitřní hlas. I ti, co jsou pouze matrikoví katolíci, rozpoznají instinktivně Boha. Zcela nevěřící člověk neexistuje. Každý člověk má svědomí od Boha, vnitřně rozpozná dobro od zla, samozřejmě na různých stupních, a umí to dobře rozlišovat. S tímto přesvědčením se každý člověk může stát blázen.

Sestra Emmanuela: Co se stane s lidmi, co spáchali sebevraždu? Navštívili vás už takové osoby?

Mária Simm: Až dosud jsem nikdy nepotkala případ samovraha, což by byl ztracený. To však samozřejmě nemusí nezbytně znamenat, že takové případy neexistují, dost často mi duše říkají, že nejvíce jsou zodpovědní ti, co s nimi žili, když byly nedbalí, nebo když odpověděly na pomluvy.

Sestra Emmanuela: Litují tyto osoby, že spáchali sebevraždu?

Mária Simm: Ano, ale sebevražda je někdy způsobena duševní chorobou. Když pak vidí věci v Božím světle, litují to, nebo najednou pochopí, kolik milostí bylo pro ně připravených na období, co měli ještě žít. Vidí tento čas, co jim zůstal. Vidí také všechny duše, kterým mohly pomoci, kdyby byly obětovali zbytek svého života Bohu. Co je nejvíce bolí, je to když vidí, co všechno mohli udělat a neudělali, protože si zkrátili život. Pokud je příčinou sebevraždy nemoc, Pan to bere v úvahu.

Sestra Emmanuela: Navštívili vás osoby, co samy sebe pomalu ničí, například předávkováním se drogami?

Mária Simm: Ano, nejsou ztracené. Závisí to od příčiny drogování, ale musí trpět v očistci.

Sestra Emmanuela: Pokud vám například povím: Velmi ve svém těle trpím, i ve svém srdci, je to pro mě velmi těžké, chtěla bych zemřít! Co dělat?

Mária Simm: Ano, je to dost časté. Řekla bych: Bože můj, mohu obětovat tyto bolesti na záchranu duší? Pán mi dá víru a odvahu. Nicméně dnes to už nikdo neřekne. Lze také říci, že tímto činem získá duše velký pocit blaženosti pro nebe, kde jsou tisíce různých blaženosti, ale tam každý prožívá svou plnou blažeností, všechna přání se mu splní. Každý ví, že si více nezaslouží.

Sestra Emmanuela: Osoby jiných náboženství vás také přišli navštívit? Například Židé?

Mária Simm: Ano, jsou šťastní. Ten, kdo svou víru prožívá dobře, je šťastný. Avšak prostřednictvím katolické víry je možné získat nejvíce pro nebe.

Sestra Emmanuela: Jsou i náboženství, které jsou špatné pro duši?

Mária Simm: Nám katolíkům jsou nejbližší ortodoxní a protestanti. Je mnoho protestanti, co se modlí růženec. Sekty jsou velmi špatné. Je třeba udělat vše proto, abychom ze sekty odešli.

Sestra Emmanuela: Jsou v očistci i kněží?

Mária Simm: Ano, je jich tam hodně. Nepomáhali respektovat sv. Eucharistii, a tím trpí celá víra. Často jsou v očistci proto, že přehlížely modlitbu, což snížilo jejich víru. Je však i mnoho těch, kteří šli přímo do nebe!

Sestra Emmanuela: Co byste řekli knězi, který by chtěl být knězem podle Božího srdce?

Mária Simm: Poradila bych mu, aby se hodně modlil k Duchu svatému a každý den růženec.

Sestra Emmanuela: Jsou v očistci i děti?

Mária Simm: Ano, ale v očistci nejsou tak dlouho, a není to pro ně velmi bolestné, protože neumí dobře rozlišovat.

Sestra Emmanuela: V jakém věku bylo nejmenší dítě, které jste viděli?

Mária Simm: Čtyři roky. Byla v očistci, protože na Vánoce dostala jako dar od rodičů panenku. Její sestra, dvojčátko, také dostala panenku. Toto čtyřleté děvčátko si panenku poškodilo. Pokradmo a vědíc, že ji nikdo nevidí, vyměnila svou pokaženou panenku za sestřiny dobrou. Věděla velmi dobře ve svém malém srdíčku, že způsobí sestře bolest. Věděla také, že je to klam a nespravedlnost. Za toto vše se děvčátko dostalo do očistce. Děti mají často živější svědomí než dospělí. Je třeba u nich bojovat proti lži, na kterou jsou velmi citlivé.

Sestra Emmanuela: Jak mohou rodiče pomoci utvářet svědomí svých dětí?

Mária Simm: Nejprve dobrým příkladem, to je nejdůležitější a pak modlitbou. Rodiče mají požehnávat své děti a poučit je o věcech Božích.

Sestra Emmanuela: Navštívili vás duše, které na zemi dělaly perverzní věci, například sexuální?

Mária Simm: Ano, nejsou zcela ztracené, ale musí mnoho trpět, aby se očistili. Například homosexualita pochází skutečně od zlého.

Sestra Emmanuela: Jaké rady byste mohla dát těmto homosexuálem osobám?

Mária Simm: Aby se hodně modlili a dostali sílu se od toho osvobodit. Mají především prosit sv. Michala archanděla, protože hlavně on bojuje proti zlému.

Sestra Emmanuela: Jaké postoje našeho srdce mohou definitivně zatratit naši duši a přivést ji do pekla?

Mária Simm: Jestliže někdo nechce jít k Bohu.

Sestra Emmanuela: Jak se může člověk dostat až do takového stadia, že zcela řekne ne Bohu v okamžiku smrti, i když ho může vidět?

Mária Simm: Jeden muž mi jednou řekl, že nechce jít do nebe, protože Bůh dopouští nespravedlnost. Odpověděla jsem mu, že není Bůh, ale lidé. Řekl: Doufám, že nepotkám Boha po mé smrti, protože ho zabiji sekerou. Měl v sobě hlubokou nenávist vůči Bohu. Bůh nechává člověku svobodnou vůli, každý se může rozhodnout podle vlastního výběru. Bůh dává každému během celého života na zemi a také v hodině smrti dostatek milostí, aby se obrátil, i když strávil celý svůj život v temnotách. Pokud žádáme o prominutí, samozřejmě bez vypočítavosti, můžeme být zachráněni.

Sestra Emmanuela: Ježíš říká, že je těžké bohatému dostat se do království nebeského. Viděli jste podobné případy?

Mária Simm: Pokud dělají dobročinné díla a dělají vše s láskou, i bohatí mohou přijít do nebe, tak jako chudí.

Sestra Emmanuela: V současnosti vás stále navštěvují duše z očistce?

Mária Simm: Ano, dva-třikrát do týdne.

Sestra Emmanuela: Co si myslíte o spiritizmu? Například, když vyvolávají duchy zemřelých, když způsobují otáčení stolů a pod ... ?

Mária Simm: Není to dobré. Je to vždy ďábelské, těmi stoly hýbe démon.

Sestra Emmanuela: Jaký je rozdíl mezi tím, co prožíváte vy s dušemi a spiritizmem s jeho praktikami?

Mária Simm: Nemáme vyvolávat duše zemřelých. Já neusiluji o jejich příchod. Při spiritizmu duše provokují a přivolávají je. Tento rozdíl je zcela jasný a musíme to zohlednit veškerou vážností. Pokud by měli lidé věřit pouze jedné, jediné věci z toho, co jsem řekla, byla bych rada, kdyby to bylo následující: ti, co provádějí spiritizmus (točící se stoly či jiné podobné praktiky) si myslí, že vyvolávají duše zemřelých. Ve skutečnosti pokud dojde k odpovědi na jejich volání, je to vždy Satan a jeho andělé, co odpovídají. Ti, co provádějí spiritizmus, dělají tím cosi velmi nebezpečné (věštci, čarodějníci, bosoráci) jak pro sebe, tak pro ty, co je žádají o radu. Jsou v klamání až po krk. Je přísně zakázáno vyvolávat duše mrtvých. Pokud jde o mne, já jsem je nikdy nevyvolávala, nevyvolávám je, ani nikdy nebudu vyvolávat. Jen sám Bůh umožňuje to, co se mi stává.

Samozřejmě, že Satan může napodobovat vše, co přichází od Boha a také to dělá. Může napodobovat hlasy mrtvých, může napodobovat jejich vzhled. Ale ať je to jakýkoliv projev, přichází vždy od zlého. Satan může dokonce i uzdravit, ale jeho uzdravení nikdy dlouho netrvá.

Sestra Emmanuela: Také vás osobně oklamala falešná zjevení? Například ďábel se změnil na duši z očistce?

Mária Simm: Ano, jednou přišla za mnou jedna duše a řekla mi: nepřijmi duši, která přijde po mně, protože bude od tebe žádat velké utrpení a nebudeš moci udělat to, co od tebe bude žádat!

Byla jsem zmatená, protože jsem si vzpomněla, co mi řekl můj kněz, že mám přijmout každou duši s velkodušnou štědrostí. Byla to opravdu pro mě zkouška poslušnosti. Sama sebe jsem se ptala, zda to nebyl spíše démon než duše z očistce. Proto jsem této duši řekla: Pokud si démon, odejdi ode mne! V tom okamžiku zařval a odešel. Je jasné, že duše, co přišla po něm, opravdu potřebovala mou pomoc.

Sestra Emmanuela: Když se zjeví ďábel, pomůže svěcená voda zahnat ho?

Mária Simm: Ano.

Sestra Emmanuela: Nyní jste velmi známá, především v Německu a v celé Evropě. Zpočátku jste byla neznámá. Jak vás lidé ze dne na den začaly uznávat a věřit, že vaše nadpřirozené zkušenosti jsou skutečně platné?

Mária Simm: Stalo se to tak, že mě duše požádala, abych informovala jejich rodiny, že mají vrátit nespravedlivě nabytý majetek. Lidé viděli, že to, co jsem jim řekla, bylo pravdivé.

Sestra Emmanuela: Uznává Církev toto velmi zvláštní charisma, které vykonáváte pro duše v očistci a pro ty, kterých se váš apoštolát týká?

Mária Simm: Můj biskup mi řekl, že pokud nedošlo k teologické chybě, mám pokračovat. Souhlasí s tím. Kněz naší farnosti, který je i mým duchovním vůdcem, také s tím souhlasí a doporučuje.

Sestra Emmanuela: Tolik jste toho udělala pro duše v očistci, že dozajista, až vy také zemřete, tisíce duší vás budou doprovázet až do nebe! Domnívám se, že nebudete muset přejít přes očistec!

Mária Simm: Nemyslím si, že půjdu rovnou do nebe, bez očistce, protože jsem měla více světla, více znalosti než jiní, moje chyby jsou proto vážněji. Nicméně i tak doufám, že duše mi pomohou vstoupit do nebe.

Sestra Emmanuela: Jste ráda, že máte toto charisma, nebo je to pro vás přítěží, všechny ty nepřestávající žádosti ze strany duší?

Mária Simm: Nestěžuji si na potíže, protože vím, že jim mohu velmi pomoci! Pomáhat mnohým duším - to dělám ráda. Jsem šťastná, že to mohu dělat.

Další Máriina svědectví

Mária si vzpomíná na jeden příklad, který ji velmi překvapil. Bylo to svědectví o jednom muži a jedné ženě, o nichž se blízcí příbuzní u ní informovali, zda se nacházejí v očistci.

Na velké překvapení těch, co se na nich dotazovaly, žena byla v nebi a muž byl stále v očistci. Žena zemřela při potratech, zatímco muž byl často v kostele, vedl velmi počestný a náboženský život. Mária se tedy znovu informovala, protože si myslela, že se pomýlila. Avšak ne - bylo to opravdu tak, jak řekla. Umírají téměř ve stejném čase, ale žena s velkou pokorou vzbudila v sobě hlubokou lítost a byla velmi skromná. Její muž, naopak kritizoval každého, byl stále zaneprázdněn, stěžoval si a všechny osočovat. Proto byl jeho očistec velmi dlouhý. Mária ještě dodala: "Nelze posuzovat člověka podle vnějších znaků! "Prohřešení vůči lásce k bližnímu jsou takové hříchy jako: odvržení některých lidí, které nemáme rádi, odmítání odpustit někomu, každé nepřátelství, které v sobě živím a pod.

Jiná žena, kterou Mária dobře znala, zemřela. Došla do nejhoršího očistce a ukrutně trpěla. Když přišla navštívit Marii, vyprávěla její příčinu svého utrpení. Měla jednu přítelkyni, proti níž se v ní jednoho dne zrodilo velké nepřátelství. Toto nepřátelství pocházelo od ní samé. Udržovala ho po celé roky, ačkoli její přítelkyně přišla vícekrát za ní a navrhovala jí smíření a pokoj. Pokaždé odmítla, dokonce i na smrtelné posteli.

Hněv, nepřátelství, které v sobě udržujeme, vede k nejhoršímu. Pokud jde o slova, nikdy nemůžeme dostatečně zdůraznit, že kritika a zvrhlost, může skutečně zabíjet, naopak, dobré slovo může zotavovat.

Vděčnost spasených

Další svědectví otce Berliouxa, (který napsal velmi pěknou knihu o očistci), týkající se podpory duší v očistci těm, kteří jim pomohli modlitbami a oběťmi.

Hovoří se, že jedna osoba, zvláště blízká duším v očistci, zasvětila celý svůj život, aby jim pomohla. V hodině smrti ji napadl zuřivý démon, protože viděl, že její duše mu unikne. Zdálo se, že celá pekelná propast se spojila proti ní a obklíčila ji svými kohortami.

Umírajíc bojovala nějaký čas uprostřed nejtěžších bojů, kdy viděla náhle vstoupit do jejího bytu celý zástup neznámých osob zářivě krásných, kteří zahnali ďábla, projevily jí podporu a nebeské potěšení. Hluboce si vzdychla a unesena radostí zvolala: "Kdo jste? Kdo jste proboha, že mi tak dobře děláte? " Návštěvníci odpověděli: "Jsme dobrodinci, obyvatelé nebe, které vaše pomoc dovedla k blaženosti, a proto jsme vám teď zase my přišli na pomoc, aby jste překročili práh věčnosti a abychom vás vytáhli z tohoto místa strachu a přivedli vás do radosti Svatého Města. "

Při těchto slovech se tvář umírají rozjasnila v úsměv, zavřela oči a zaspala v Pánově klidu. Její duše, čistá jako holubice předstoupila před Pána pánů a našla tolik zastánců a obhájců, kolik jich svými modlitbami vysvobodila. Uznána za hodnou slávy vešla tam vítězně za potlesku a s požehnáním všech těch, kterým pomohla z očistce.

Kéž bychom i my pocítili jednou takové štěstí!

Duše, osvobozené díky našim modlitbám, jsou mimořádně vděčné, pomáhají nám velmi citelně v našem životě a opravdu vám doporučuji tuto zkušenost. Pomáhají nám, znají naše potřeby a získávají nám mnoho milostí.

Rozhodnutí z lásky

Poznala jsem jednoho mladého muže, který měl asi 20 let a žil v sousední vesnici. Jeho vesnice byla v smutku, neboť byla krutě postižena celou řadou lavin, v nichž zahynulo mnoho obyvatel. Bylo to v roce 1954. Jednoho večera byl ten mladý muž v domě svých rodičů a zaslechl, že se znovu venku spustila lavina hned vedle jeho domu. Zaslechl zoufalé výkřiky: "Zachraňte nás, Zachraňte nás! Strhla nás lavina "

Jedním skokem seskočil z postele a spěchal na pomoc těmto lidem. Jeho matka slyšela výkřiky, ale nechtěla ho pustit a řekla mu: "Ať jim jdou jiní pomoci, nemusíme to být vždy jen my. Je to velmi nebezpečné, nechci, aby bylo o jednoho mrtvého více. "

Jím však stále pronikaly výkřiky z venku a chtěl jim opravdu pomoci. Odstrčil matku a řekl jí: "Ano, jdu, vždyť jich nemohu takto nechat zemřít" Vyšel na cestu, zachytila ho lavina a zemřel.

Dva dny po smrti mě v noci navštívil a řekl mi: "Dej odsloužit za mne 3 mše a budu vysvobozen z očistce". Oznámila jsem to jeho rodině a přátelům. Byli překvapeni, že pouze po třech mších bude osvobozen z očistce, protože ve svém životě udělal mnoho hlouposti.

Mladý muž mi řekl: "Udělal jsem čin z čisté lásky, riskoval jsem svůj život za ty osoby a díky tomu mě Pán přijal tak rychle do nebe. Láska k bližnímu zakrývá a vynahrazuje mnohé hříchy. "Ano, láska k bližnímu, jediný nezištný čin lásky zakrývá mnohé hříchy: tento mladý muž vedl rozpustilý život a možná by už neměl nikdy jindy v životě příležitost provést takový čin lásky a možná by se z něho stal zlý člověk. Ve svém milosrdenství ho Pán povolal k sobě v okamžiku, kdy byl pro něj nejhezčí a nejčistší, díky jeho činu lásky.

Přijatý návrh

Duše v očistci vidí například velmi dobře, zda v den pohřbu se ten či onen opravdu upřímně za ně modlí, nebo je pouze jednoduše přítomen pohřebnímu aktu. Říkají, že slzy mu neslouží na nic, pomoci se může pouze modlitbou. Stěžují si, že lidé jdou na pohřeb bez toho, aby se upřímně pomodlili za ně aspoň jen jednu modlitbu. Další příklad, který uvedl sv. kněz z Arsu svým farníkům ohledně svaté mše: "Děti moje, jeden dobrý kněz ztratil dobrého přítele, kterého velmi miloval, a proto se za něj hodně modlil, hlavně za klid jeho duše. Jednoho dne mu Bůh dal vědět, že je v očistci a že hrozně trpí. Tento svatý kněz věřil, že nejlepší, co může pro něj udělat je odsloužit za svého drahého přítele sv. mši. V momentě obětování vzal do prstů sv. Hostii a řekl: "Svatý a věčný Otče, udělejme výměnu. Ty máš duši mého přítele, který je v očistci a já držím tělo Tvého syna v mých rukou Dobrý a milosrdný Otče, osvoboď mého přítele a já Ti obětuji Tvého Syna se všemi zásluhami jeho veliké utrpení a smrt."

Jeho žádost byla skutečně vyslyšena. Během pozdvihování viděl duši svého přítele celou zářící od slávy vystupovat do nebe: Bůh přijal tento jeho návrh na výměnu "

Drahé děti, pokud chceme osvobodit z očistce nějakou duši, která nám je drahá, udělejme podobně. Nabídněte Otci skrze Svátost oltářní jeho milovaného Syna se všemi zásluhami jeho utrpení a smrti. Určitě nám nic neodmítne.

Zásluha utrpení

Stalo se to v roce 1954. Celá série smrtonosných lavin se zřítila na sousední vesnici, kde bývala Mária Simm. Dozvěděli jsme se později, že se objevily další laviny a byly zastaveny úplně zázračným způsobem právě nad vesnicí tak, že nezpůsobily žádné škody. Ve vesnici zemřela jedna žena, která byla nemocná již 30 let a jelikož jí špatně ošetřovali, nesmírně trpěla. Obětovala celé své utrpení a nesla ho trpělivě za dobro své vesnice. Duše řekli Marii Simm, že díky oběti této ženy byla celá vesnice zachráněna od lavin. Pokud by tato žena byla zdravá, nebyla by mohla takto zachránit celou vesnici. Tím, že poneseme trpělivě své utrpení, můžeme zachránit více duší než modlitbou (avšak modlitba pomáhá snášet utrpení) Nedívejme se vždy na utrpení jako na trest. Může být přijato jako smírná oběť nejen pro nás samých, ale především za jiné. Kristus byl čistý, nevinný a on trpěl nejvíce jako smírná oběť za naše hříchy.

Až teprve v nebi se dozvíme, co všechno jsme obsáhly trpělivým snášením našeho utrpení ve spojení s Kristovým utrpením.

Záchranná modlitba

Následuje svědectví Hermana Cohena, židovského umělce, obráceného na katolickou víru, který velmi uctíval sv. Eucharistii.

Stalo se to v roce 1864. Utekl se ze světa a vstoupil do velmi přísného řeholního řádu. Často adoroval před svátostí Oltářní, kterou velmi uctíval. Během adorací úpěnlivě prosil Pána, aby obrátil jeho matku, kterou velmi miloval. Jeho matka však zemřela, aniž se obrátila. Cítil z toho takovou velkou bolest, že se skoro zbláznil. Ulehl na zem před svátostí Oltářní a nechal volný průběh svému nářku a takto se modlil: "Pane, vděčím Ti za vše, to je pravda, ale odmítl jsem Ti někdy něco? Mé mládí, moje naděje ve světě, můj blahobyt, radost z rodiny, odpočinek - možná i zasloužený? Všechno jsem obětoval, jen co si mě zavolal. Mou krev? Byl bych ji také vylil a Ty, Pane, Ty věčná Dobroto, kterýs mi přislíbil stonásobně mi to vrátit, odmítl jsi mi duši mé matky ... Můj Bože, poddávám se tomuto mučenictví, šepot bude vycházet z mých rtů " Vzlykot zadusil toto ubohé srdce. Najednou záhadný hlas zaklepal na jeho uši a řekl: "Člověče slabé víry, tvoje matka je zachráněna, věz, že tvá modlitba zmůže u mě všechno. Přijal jsem všechny tvoje modlitby, které si ke mně vyslal za tvou matku a má Prozřetelnost na to pamatovala v její poslední hodině. V momentě, kdy vydychla naposledy jsem se jí představil, zbadala mě a zvolala: Můj Bůh a Pán "

Otec Herman se později dozvěděl, že jeho matka se nakonec dostala z očistce do nebe.

Duše v očistci nemohou nic pro sebe udělat! Jsou zcela bezmocné zmenšit jejich bolest. Pokud se živí nebudou za ně modlit, zůstanou opuštěné! Důležité je tedy uvědomit si neuvěřitelnou moc každého z nás, kterou máme v našich rukách: je to žhavá moc na usnadnění a osvobození duší, které trpí. Musíme si vzít k srdci i osud těchto duší, které čekají na všechno od nás a které čekají i na nejmenší naši oběť, na každou naši modlitbu, aby se jejich bolesti ulevilo.

Bůh nikoho neposílá do pekla.

Na toto téma vypráví Vicka, jedna z vizionářek z Medžugorje, která viděla peklo. Řekla, že do pekla jdou pouze ti, co se rozhodli jít tam zcela svobodně. Bůh nikoho neposílá do pekla, právě naopak, Bůh úpěnlivě prosí každou duši, aby přijala jeho milosrdenství. Hřích proti Duchu svatému, o kterém mluví Ježíš, že se nepromine, je radikální odmítnutí milosrdenství, při plném světle a při plném vědomí.

Blízko pekla

Jednoho dne jsem byla ve vlaku a v mém kupé se nacházel muž, který stále mluvil proti Církvi, proti kněžím, ba i proti samotnému Bohu. Řekla jsem mu: Vy nemáte právo toto vše hovořit. To není dobré. Když jsme přišli na místo, při scházení z vlaku jsem na schodech prostě řekla Bohu: "Pane, nezatrať tuto duši." O několik let později mě duše tohoto muže přišla navštívit. Řekla mi, že byl velmi blízko pekla a že se zachránil od pekelného ohně jedině díky mé modlitbě, kterou jsem tehdy vyslovila.

Několik vlastních poznámek

Netřeba lamentovat nad časy, které prožíváme. Rodiče pomáhají svým dětem, dokud jim nesplní všechna přání a dají jim vše, co chtějí jen proto, aby je uspokojili a neslyšeli je křičet. Pýcha se tímto způsobem může zakořenit v srdci dítěte. Později, když začne dítě chodit do školy, neumí se pomodlit Otče náš, ani se pokřižovat. Někdy neví o Bohu vůbec nic. Učte dítě přinášet oběti! Proč je dnes taková náboženská lhostejnost? Takový morální úpadek? Protože se děti nenaučili zříkat se svých vrtochů. Později se z nich stanou nespokojení lidé bez úsudku, kteří se podílejí na všem a všechno chtějí mít v hojnosti, což způsobuje sexuální úchylky. Ten, kdo se od dětství nenaučil ovládat se, stane se egoistou bez lásky, tyranem. Proto je dnes mnoho nenávisti a chybí láska k bližnímu. Chceme žít v lepších časech? Začněme výchovou dětí!

V současnosti mnozí hřeší

proti lásce k bližnímu hlavně pomluvami, lží, podváděním a drby. Kde to začíná? V mysli: tyto věci je třeba vyučovat od malička a okamžitě zahánět myšlenky, které jsou proti lásce k bližnímu. Bojujme tedy okamžitě proti všem myšlenkám, které se protiví lásce k bližnímu a nebudeme posuzovat druhé bez lásky. Pro všechny je apoštolát povinností. Pro některé je povoláním, pro jiné je apoštolát dáváním dobrého příkladu. Péče o duši nemá být udušena přehnanou péčí o tělo.

Příhoda pátera Pia

Jednou večer jsem byl na choru sám a jak jsem se modlil, slyšel jsem šustění roucha. Nato jsem zahlédl při hlavním oltáři mladého řeholníky. Zdálo se, že utírá prach ze svícnů a upravuje vázy s květinami. Myslel jsem, že je to otec Leo a připravuje oltář. Protože byl čas večeře, popošel jsem k němu a řekl jsem: "Otec Leo, jdi večeřet. Teď není čas na utírání a úklid oltáře." Jenže zazněl hlas, který nepatřil otci Leovi. Dotyčný mi řekl: "Já nejsem otec Leo." Zeptal jsem se tedy: "A kdo jsi? " Odvětil: "Jsem jedním z tvých spolubratrů, který zde dělal novice. Často jsem se nedbale poklonit Ježíši, když jsem procházel před oltářem a neprojevil jsem přiměřenou úctu Nejsvětější svátosti ve svatostánku. Pro tento těžký přestupek jsem dosud v očistci. Ale Bůh ve své nesmírné dobrotivosti mě sem poslal, abys ty mohl urychlit čas, kdy se budu moci těšit v ráji. Pros za mne!" V domnění, že vůči této trpící duši budu velkodušný, jsem odpověděl: "Budeš v ráji zítra ráno, kdy budu slavit mši svatou." Nato ta duše zvolala: "Ty ukrutníku!". A plačky zmizela.

Ten nářek způsobil v mém srdci takovou ránu, že ji budu cítit celý život. Mohl jsem totiž tu duši poslat do ráje hned, ale odsoudil jsem ji zůstat ještě další noc v očistcovém ohni.

Terezka z Lisieux

Svatá Terezie z Lisieux si myslela, že pokud někdo nemá důvěru, že po smrti lze jít přímo do ráje, pak uráží Boha. Když některá ze sester prohlásily, že počítají s tím, že podstoupí očistcem, zvolala: "Ach, jak mě to mrzí! Když věříte, že půjdete do očistce, Pánovi tím velmi křivdíte! Vždyť pokud milujeme, není možné tam jít! ".

Návrh pro každého

Nyní chci každému něco navrhnout. Mohli bychom se rozhodnout nejít do očistce!

Je to docela možné a máme v našich rukách vše, co je k tomu třeba. Boží prozřetelnost nám dává v životě do cesty dostatečné množství protivenství, bojů, utrpení, nemocí, ... Všechny tyto očisty, pokud je opravdu přijmeme, stačí na to, aby nás přivedli rovnou do nebe. Proč to není případ mnoha lidí? Protože se vzpíráme, nepřijímáme s láskou a vděčností tyto dary života a hřešíme pobuřováním, reptání a tím, že se nechceme podřídit nabídkám Prozřetelnosti. Pokud se takto rozhodneme, dozajista to nebude snadná cesta. Pán nikdy nepřislíbil úlevy a usnadnění! V každém okamžiku našeho života můžeme růst v lásce, zatímco duše v očistci to už nemohou, pro ne je už pozdě. I samotní andělé nám "závidí" tuto moc, kterou máme ještě v tomto pozemském životě! Každý čin lásky, který obětujeme Pánu, každé sebezapření, třebaže pouze malé, každý půst, malé odepření, budou naší ozdobou, šperkem a skutečným pokladem pro věčnost.

Modlitba sv. Mechtildy za zesnulé:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, pokorně Tě prosíme. Věčný Otče, Dobrotivý a milosrdný, odpusť duším, které si přijal jako Tvoje stvoření, pokud Tě nemilovali, ale Tě odehnali a nevážili si Tě. Na znamení oběti smíření a kajícnosti Ti nabízím jako oběť veškerou lásku a dobrotu Tvého milovaného Syna našeho Pána Ježíše Krista.

Posvěť se jméno Tvé. Pokorně Tě prosím, věčný Otče, Dobrotivý a milosrdný: odpusť duším, které neoslavovali Tvé svaté jméno a které ho často vyslovovali nehodně a lehkomyslně. Na znak oběti smíření a pokání Ti obětujeme všechny projevy, kterými Tvůj milovaný Syn, náš Pán Ježíš Kristus, oslavil Tvé svaté jméno na této zemi.

Přijď království Tvoje. Pokorně Tě prosíme, věčný Otče, Dobrotivý a milosrdný, odpusť duším, které po Tobě netoužili vřelou láskou a hlubokou touhou po Tvém království, za jejich četné hříchy Ti obětujeme naléhavé přání Tvého milovaného Syna, našeho Pána Ježíše Krista, který chce, aby byl celý svět přijat do Tvého svatého království.

Buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi. Pokorně Tě prosíme, věčný Otče Dobrotivý a milosrdný, odpusť duším, co se nepodřídili zbožně Tvé svaté vůli, ale často sledovaly pouze svou vlastní vůli. Na znak oběti smíření a kajícnosti Ti nabízíme Božské Srdce Ježíšovo a jeho velkou poslušnost.

Chléb náš každodenní dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Pokorně Tě prosíme, věčný Otče, Dobrotivý a milosrdný, odpusť duším jejich viny, když nemilovali svých nepřátel a nechtěli jim prominout. Na znak usmíření a pokání za jejich mnohé hříchy Ti obětuje všechna svatá slova Tvého milovaného Syna, našeho Pána Ježíše Krista, který na kříži řekl: "Otče, odpusť jim, neboť nevědí co činí".

Neuveď nás v pokušení. Pokorně Tě prosíme, věčný Otče, Dobrotivý a milosrdný, odpusť duším, co nebyly v pokušení, ale podlehly pokušení zlého a zničili se. Na znak usmíření a pokání Ti nabízíme poslušnost, těžké práce a všechno trpké utrpení a smrt tvého milovaného Syna, našeho Pána Ježíše Krista.

Ale zbav nás od zlého. Pokorně Tě prosíme, věčný Otče, Dobrotivý a milosrdný, odpusť duším a přiveď je s Ježíšem Kristem do Tvého království slávy, kterým jsi ty sám. Amen.

Modlitba.

Bože můj a Otče, Lásko moje, moje nekonečné milosrdenství, Ty víš, že nikdy nedokážu pochopit nekonečné milosrdenství a nekonečnou lásku, s jakou jsi mě stvořil podobným Tobě, udělujíc mi dar svobodné vůle, aby k mému konání byla neustále přivázána jistá zásluha, aby jsem skrze skutky stále více zdokonaloval mou duši, která je Tvým živým obrazem, a abych se tak stal podobným Tobě ve věčné slávě. Nikdy také nedokážu pochopit mou nevděčnost a nehodnost vyplývající z toho, že jsem nečerpat z Tvé nekonečné lásky a z Tvého nekonečného milosrdenství, ale naopak, stále jsem jich zneužívat. A přece pro Tvé nekonečné milosrdenství, pro nekonečné zásluhy Ježíše Krista, pro zásluhy a na přímluvy Nejsvětější Panny Marie, všech andělů a svatých, živím silnou důvěru a považuji za jisté, že mi dopřeješ dokonalou zkroušenost za mé hříchy a dar stálé paměti na Tvoji nekonečnou lásku a Tvé nekonečné milosrdenství, a čerpání z nich podle Tvé vůle.